Rozpolcená

Kapitola 38. - Vzpamatuj se nebo podlehni!!! 3/3

„To se uvidí, seberte ji!"přikázala.

Oba vylepšení se přestali smát a soustředili se zase na mě. Paul vytáhl velký nůž a John revolver. Upřímně jsem se zasmála. Tohle pole už vydrželo tolik zásahů, že revolver ani nůž to nezmění.

„To jako vážně?"zasmála jsem se.

Zhluboka jsem se nadechla. Máchla jsem rukama před sebe. Z bariéry vyletěly blesky, které oba svalovce posadili na zadek.

„Tak to by už stačilo, ty malá mrcho!"poslala na mě sérii svých výbojů Sue. V tomhle případě bylo těžší udržet pole nepoškozené, ale dokud jsem se soustředila jenom na dýchání a veškeré své emoce zastrčila hluboko do své mysli, tak to šlo jako po másle.

Netuším, jak dlouho se snažila prolomit moji obranu, ale ostatní agenti začali být netrpělivý, a tak černovlásčiny útoky doplnili střelbou. Pomalu ale jistě jsem se přestávala ovládat. Vztek se ve mně hromadil. Měla jsem pocit, že brzy vybuchnu, i Tilley se přestávala ovládat a útočila agresivněji.

„To se umíš jenom bránit, ty malá děvko?"zařval na mě John.

Takhle naštvaného jsem ho snad ještě neviděla. To mě však dorazilo: „Děvko, mi nikdo říkat nebude!"

Zelená záře se začala šířit po celém mém těle. Nechala jsem zlobě volný průběh. Ta mě za odměnu nabíjela energií. Zatnula jsem ruce v pěst. Bariéra na to zareagovala smrsknutím a následným výbuchem. Skleněná stěna za mnou popraskala a rozsypala se. Agenti Hydry leželi pochroumaní všude kolem.

„Vyřiďte Hermannovi, že už se zastrašit nenechám. Brzy si pro toho bastarda přijdu!"pousmála jsem se.

Zhluboka se nadechla. Opět nechala dlaně zářit a pozvedla je. Spolu s nimi se do vzduchu zvedali i moji nepřátelé. Paul už byl opět málem v pořádku, a tak jsem všechny vyhodila rozbitým oknem. Uvidíme, jak si jeho regenerační schopnosti poradí s tímhle. Usmála jsem se. Konečně jsem se jim postavila. Vyhrála a stále stojím na vlastních nohách. To je velký úspěch. Otočila jsem se, že se podívám dolů, ale stála jsem pouze dva kroky od okraje. Moje fobie z výšek se dostavila a já pro jistotu udělala krok vzad místo vpřed.

„Slečno Bayerová, chce s vámi mluvit ředitel Fury,"oznámil mi J.A.R.V.I.S.

„Dej mi ho na obrazovku,"postavila jsem se čelem k televizi.

Jakmile jsem to dořekla, objevila se obrazovce kamenná tvář Furyho: „Co se stalo?!"

„Dobrý večer, taky vás zdravím,"založila jsem si ruce na hrudi.

„Co se stalo?!"zopakoval otázku, kterou začal místo pozdravu.

Povzdechla jsem si. To je tak natvrdlý? „Dobrý večer."

„Dobrý večer,"povzdechl si, co se u vás stalo?"

„Ale nic důležitého,"pokrčila jsem rameny, „jen jsem tu měla menší návštěvu z Hydry."

„Koho?"držel si pořád stejný výraz Fury.

„Tilley, bratři Applegateovi a několik agentů,"usmála jsem se při té vzpomínce, jak jsem s nimi zatočila.

„Další agenti jsou už na cestě k vám, přivezou vás na základnu. Nikam nechoďte!"rozkázal mi.

„Další agenti?"svraštila jsem čelo.

„Nechal jsem v Avengers tower skupinu agentů, ale zadá se, že je překvapili. Nikdo z nich neodpovídá,"vysvětlil mi s naprostým klidem.

„Kvůli mně se obtěžovat nemusí, ale ať se postarají o svoje kolegy. Já se stejně chystám k odchodu."

„Kam jdete?"zamračí se.

„Napravit to, co jsem pokazila,"napřímila jsem se.

„Nemůžete jít proti Hydře sama, to je šílenství!"mračil se dál Fury.

„Na šílenství jste vy, S.H.I.E.L.D. a Avengers experti, ne?"usmála jsem se, „A navíc, tam už bojují vaši agenti a Thor s Hulkem, jenom jim půjdu trochu pomoct. Nic víc."

„Vám to J.A.R.V.I.S. neřekl? Jeden z agentů vyslal zhruba před půl hodinou nouzové volání a od té doby se nikdo neozval. Takže zůstanete přesně tam, kde jste a počkáte na moje agenty!"přikazoval mi, co mám dělat Fury.

„Cože?"spustila jsem ruce podél těla a vykulila oči.

„Hydra má teď všechny Avengery a já nedovolím, abyste udělala přesně to, co chtějí!"nasadil zase kamennou masku.

„Potom nemám jinou možnost,"usmála jsem se. Už když jsem prohazovala Sue oknem jsem věděla, co musím udělat. Byla jsem rozhodnutá, „Nemračte se pan Fury, brzy se vám vrátí Avengers a ztratí se jeden problém. Hodlám totiž s Hydrou skoncovat jednou provždy,"usmála jsem se a otočila se na patě.

Tak konečně je tady poslední část třicáté devété kapitoly.

Vím, že mi to trvalo strašně dlouho, ale konečně je tady :D

Sice je psaná trošku na rychlo, ale snad se to bude dát číst :)

Jinak mám na vás takovou menší prosbu.

Pokud byste měli chvilku, prosím podívejte se sem: http://secret-magic.blog.cz/1512/oblibena-postava (odkz tu je přidaný i jako externí) a dejte hlas svojí oblíbené postavě z příběhu ;)

Už se těším na vaše hlasy :D