Rozpolcená

Kapitola 13. - Porada

Konečně jsem se vrátila z prázdnin a měla bych mít konečně zase čas jenom na psaní ;)

V příloze máte písničku, kterou jsem poslouchala celý týden a dokonce i při psaní téhle části. Nevím co se mi na ní tak líbí, ale nemůžu se jí nabažit :D

Řekla jsem si, že když jste tak dlouho neměli pokračování, tak jsem tohle trošku natáhla ;)

Tahle část má přes 2222 slov, tak doufám, že se vám bude líbit :D

Jinak strašně moc děkuju za osmé místo v Akčního povídkách.

Děkuji taký vám všem, kteří poctivě čtete, hlasujete a píšete komentáře. Moc si toho vážím a doufám že u tohohle příběhu vydržíte až do konce.

Teď už neudu zdržovat a přeji příjemné čtení ;D

Výtahem jsem vyjeli až do nejvyššího patra, kde byla jedna jediná chodby, která spojovala výtah s těžkými, černými dvoukřídlými dveřmi. Na černo natřené stěny byly od podlahy až po strop polepeny novinovými články o Avengers a jejich členech. Nejvíc jich bylo o Iron Manovi - Tony Starkovi a Hulkovi, potom až následovaly články o celé skupině a ostatních členech. Byla jich tu tak tisícovka. Neuvěřitelné.

Je zvláštní kolik toho Avengers dokázali a lidí si o nich pořád myslí, že jsou pouhým výplodem fantazie tvůrců Marvel a všechny filmy, že jsou pouze bezva akční fantazi podívaná. divím se, že jeto baví. Dělají něco za co se jim nikdy nedostane dostatečného uznání a to přeci musí být depresivní, nebo ne?

Bruce otevřel dveře a nechal mě Natashu, abychom prošli dovnitř první. Otevřela se před námi jednoduše zařízená obří místnost. Uprostřed byl tak sedm až osm metrů dlouhý a asi dva a půl metru široký prosklený stůl s kovovýma nohama. Těsně přede mnou stála jednoduchá kovová židle s černým plastovým opěradlem, přímo v čele stolu a po pravici ještě dvě.Nalevo seděl Steve,vedle něhož si šla Nat hned sednout, ale nedala se do řeči s ním, ale s Clintem, který seděl po její levici. Na proti mě na zdi visela přímo obří televize. Musela mít snad třímetrovou úhlopříčku. Pod ní byla, podél celé zdi, černá skříňka na které stálo několik monitorů. Posledními doplňky téhle místnosti bylo deset menších obrazovek, které po pěti visely v řadě na bočních stěnách a dvě velká obdélníková zrcadla po stranách dveří.

Banner během mého rychlého průzkumu prošel kolem Black Widow a posadil se vedle Wandy, která vášnivě debatovala se svým bratrem, který seděl po její pravici, na úplný konec stolu. Divím se, že si tam sedl dobrovolně, protože přímo naproti němu seděl Tony. No i když podle mého Pietro a Barton vedle sebe taky není nejlepší kombinace, stejně jako Tony a Thor. Dneska snad všichni testují svoji trpělivost. Je pravda, že Starka teď zajímal jenom mobil a Thor se bavil s Visionem, ale i tak je to všechno jenom otázka času.

Ale né, už mě zase začíná bolet hlava. Vím, že Vision to nedělá schválně, ale přítomnost jeho vnímavé a rozprostřené mysli mi vůbec nedělá dobře.

Falkon, sedící vedle Visiona, zapáleně debatoval s Rogersem o dnešku.

Pohledem jsem zkontrolovala všechny přítomné. Co asi řeknou na to že jsem monstrum? Experiment, který nevyšel? Pokus, který se vymkl kontrole? Zrůda s nějakým záhadným zeleným štítem? Dostala jsem strach. Co když mě někde zavřou? Co když na mě budou dělat pokusy? Co když ty pokusy budou bolet? Měla jsem slzy na krajíčku. Ne! Tohle by mi neudělali! To by určitě Bruce s Natashou nedovolili, i když jak dlouho znají mě a jak dlouho se znají Avengers mezi sebou? Jsem naivní. Přeci by nedali přednost holce jako jsem já před ostatními z týmu. co si to namlouvám. Jsem v tom jako vždycky úplně sama. Nikomu na mě nezáleží. Všem jsem ukradená, kdybych teď odešla tak si toho nikdo nevšimne a kdyby náhodou ano, tak ne protože bych mu chyběla, ale proto jestli jsem jim nezdrhla. Dokonce i rodičům jsem ukradená.