Neoblomný

-7-

Opět mě něco začalo táhnout zpět do reality. Oči jsem ztěžka otevřel a hned vzápětí si je pořádně protřel. Když v tom mi to došlo. Rychlostí se zvednu a zahledím se na své lidské ruce. Sáhnu si prudce na obličej, což byla moje větší chyba. Bolestí jsem syknul a ruce dal zpět k tělu. Nemůžu uvěřit, že budu zase tak rád v lidské podobě. Můj úsměv byl samozřejmě na místě a já se culil jako blázen. Pohled na mě musel být celkem vtipný. Uvědomil jsem si, že v místnosti nejsem sám a ihned úsměv složil. Jako kdybych se ani neusmíval. Matka s Chaelem uhly stranou a můj pohled spadnul na mého Nika. Byl lehce poničený, ale jinak vypadal v pořádku. Natáhl jsem ruce a v tu chvíli se ke mně rozeběhl. Pevně jsem ho chytil a nehodlal pustit. „Jsi v pořádku? Moc si mi chyběl". Zvolal jsem a začal ho všude prohlížet. Šlo to docela ztuha, pořád sebou vrtěl a nechtěl se přestat mazlit. „Jak vidíš, nic mu není, jen menší podlitiny, nic víc. Tady máš telefon, zavolej tomu svému kamarádovi a oznam mu to. Datum je na zítřek, za tvým barákem na dvanáctou hodinu, tak ať přijde včas". Hodila ho po mě a já se ho rychle snažil chytit, aby nespadl a nerozbil se. To by můj plán zhatilo.

Vytočil jsem jeho číslo a pociťoval pohledy od nich obou, jak mě zpříma pozorují a hodlají poslouchat každé slovo, které řeknu. Chvíli to vyzvánělo, nenápadně jsem mezitím zeslabil na nejmenší hlasitost hovoru, abych to slyšel jen já, než to konečně zvednul.

T: „Krisi, to jsi ty?"

K: „A kdo jiný Tahe?" mírně jsem se nad tím zasmál, ale jemu moc do smíchu nebylo.

T: „Můžeš mi říct, proč si mi nebral telefon? Ani si nenapsal, že jsi dorazil v pořádku domů. Víš, jak jsme se bály sakra?!" začal ječet do telefonu a já si mobil musel oddálit od ucha.

K: „Omlouvám se, že jsem se neozval dřív, nastala menší komplikace". Vzhlédl jsem k mé matce, jak mě prudce pozoruje.

T: „Co se stalo? Jsi v pohodě?" jeho ostré otázky se ve vteřině změnili na vyděšené a mě to vykouzlilo menší úsměv na tváři.

K: „Ne, všechno v pořádku, jen mám novinky". Hluboce jsem polknul a snažil se zadržet svůj hlas, který volá o pomoc. „Víš, já se budu ženit".

Po této větě nastalo hromové ticho.

K: „Halo, Tahe? Jsi tam?"

T: „Co tím myslíš, že se budeš ženit?" začal hodně rychle zmatkovat, jenže to já zrovna nechtěl.

K: „Jo, budu se ženit s vlčicí a neboj Nik je v pořádku, vždyť víš, jaký je. Pořád si hraje a sem tam si něco udělá".

T: „O čem to mluvíš? Jak vlčice? Proč sem pleteš Nika?"

Bože Tahe, zrovna teď nebuď blbej, prosím. Prosil jsem všechny okolo, aby mu dali sílu na přemýšlení.

T: „Počkej, kde jsi?"

K: „Jsem doma".

T: „Slyší tě někdo?" Rychle se optal, že by mu to už došlo? Přeci jen nějakou dobu jsme měli pár krycích slov, kdyby se něco stalo doma, nebo ve škole.

K: „Ne, žádnou rozlučku mi nechystej, jen zítra přijď na obřad". Odtáhnul jsem mobil od ucha a podíval se na matku, která stále pozoruje a poslouchá můj rozhovor. „Může si přivést doprovod?" optal jsem se rychle těch dvou přihlíženích. „No tak fajn", matka jen protočila oči a podívala se na svého muže. „Je to koneckonců jeho svatba", prohodila, ale to už jsem ji nadále ignoroval.

K: „Vezmi s sebou někoho, ať tu nejsi sám".

T: „V kolik tam mám být a kde to je?"

K: „Přijď na dvanáctou a u mě za barákem".

T: „Dobře, vydrž, vezmu s sebou Wintera a něco vymyslíme. Vydírají tě nějak?"

K: „Jo, jsem šťastný, neboj se". Usmál jsem se do telefonu, aby nic netušili.

T: „Čím? Rodiči? Amy? Prarodiči?"

K: „Ani jedno z toho. Nic mi nekupuj, hlavní je, že přijdeš".

T: „Nik?"

K: „Dobře, tak jo. Flašku mi můžeš koupit". Zasmál jsem se nad tím a viděl matky pohled. Začala ukazovat na čas. Tím mi dala dost jasně najevo, abych to ukončil.

T: „Vydrž to ještě chvíli Krisi, brzy tě dostaneme pryč".

K: „Jasně, budu čekat. Už musím jít, čekají mě povinnosti. Nepřijď pozdě. Zatím se měj".

Hovor jsem típnul a mobil předal zpět do ruky své matky. „Ráno pro tebe přijdeme. Měl by ses vyspat. Toho ti tu necháme. Koneckonců, ven se bez klíčů nedostaneš a on ti nemá jak pomoct". Zvolala chladně a s doprovodem svého manžela odešla.