Neoblomný

-8-

Pevně jsem si Nika přitáhl do objetí a přesto ho pohledem stále zkoumal. „Ani nevíš, jak jsem rád, že ti nic není". Vyslovil jsem slabě a pomalu si lehnul na pravý bok. I přes tu bolest jsem tam ležel a pevně svíral Nika ke svému tělu. Po pár minutách jsem na sobě cítil zvláštní únavu, která mě rychle dostala do hlubokého spánku.

Probudili mě hlasité zvuky z chodby, která je pro mě jednoznačný východ. Dveře se prudce otevřeli a tam stál Chael s velkým tlustým řetězem v ruce. „Je čas", zvolal bez jakékoliv emoce a udělal pár kroků vpřed. Pevně jsem chytil Nika k sobě a nehodlal pustit. Napřáhl se a praštil mě řetězem do zad. Kurva to bolelo. Nika jsem ne zrovna chtěně pustil a mírně syknul. Chael využil situace, obmotal řetěz Nikovi kolem krku a táhl ho pryč. „Buď budeš hodný, nebo tvůj páníček už nevyjde živý" zvolal jemu přímo před čenichem. Nik jen stáhl uši a ocas a vydal se pryč po boku té zrůdy. "Vydrž to Niku". Řekl jsem si v hlavě a téměř do vteřiny, co jeden odešel, vešel druhý. Ten už byl pro mě neznámý, ani od vidění ho nepoznávám.

Moc se semnou nepáral. Chytl řetěz a za každý špatný pohyb mnou tvořený, řetězem prudce trhnul.

Doslova mě hodil do nějakého pokoje se slovy "Máš dvě minuty na převlečení. Utéct se nepokoušej, ještě stále máme to tvoje zvířátko". Dořekl větu a zmizel za dveřmi, které ale nechal pootevřené. S nechutí jsem se převlékl a poté se prohlížel v zrcadle. Dveře se do pár minut mého hození sem otevřeli, chlap čapl řetěz a už mě táhl pryč z baráku. Mohl jsem vidět celkem útulný barák, ale dost dobře jsem věděl, jaké to uvnitř je. Navenek příjemný a rodinný, uvnitř chladný a prázdný. Připomíná mi to moji matku. Tu biologickou.

Převezli mě k mému domu. Celou cestu jsem přemýšlel, zda se Tahe brzy objeví a vezme s sebou i Wintera. Jak bych si přál ho teď vidět. „Sundám ti řetěz, něco zkusíš a bude trpět ten chlupáč. Snad ho máš alespoň trochu rád". Zvolal chladně chlap, který mě donutil se převléct a celou cestu pozorně sledoval, i když já ho plně ignoroval a nedával najevo žádnou emoci. Řetěz mi sundal a já si mnul krk, společně s rukama. Připadal jsem si jako vězeň, když mě okovy svírali části těla. „Na, tohle si vezmi na oko, ať ta jizva není tak vidět". Zvolal chladně a já jen zmateně pozoroval pásku v mě ruce. Nandal jsem si ji a snažil ji nasadit tak, aby seděla, i když jsem dlouho přemýšlel, co myslel tou jizvou.

Až poté, co jsem vystoupil, jsem si všiml, že za námi jeli další dvě černá auta a z jednoho z nich vyšel Nik s velkým kovovým řetězem okolo krku. Pohledy na mě jsem dost jasně cítil a tam jsem na něj jen hleděl a pomalu vešel do domu. Každý se někam rozutekl, včetně Nika. Můj pohled padl na hodiny na stěně. 11:56, to by tu měl být každou chvíli. Všude cítit samá hyena. Potrvá dlouho, než to tu dám zase do původního stavu.