Jakmile mě chytl za vlasy a začal si určovat své tempo, přestal jsem a podíval se na něj. „Takhle to nebude", pověděl jsem, sundal jeho ruku z mých vlasů a začal si sám rozepínat kalhoty. S košilí mi pomohl. Jakmile jsem na sobě už neměl nic, opět jsem ho povalil pod sebe a nastavil jeho nohy tak, abych měl co nejlepší přístup. Mírně zděšeně na mě pohlédl, ale já ho začal znovu dravě líbat, aby přešel na jiné myšlenky. Pomalu jsem svůj penis nasměroval k jeho vstupu a pomalu přitlačil. Mírně syknul, ale nebránil se, a tak jsem pomalejším pohybem začal do něj vnikat víc a víc.
Jakmile jsem v něm byl celý a z jeho úst vycházeli slastné vzdechy, začal jsem silněji, rychleji a dravěji přirážet. Snažil se mě přitáhnout do polibku, ale já uhnul. Chtěl jsem vidět jeho tvář. Chtěl jsem sledovat, jak se mu to líbí. Pokusil se mi rukou zakrýt oči, abych na něj neviděl, ale já mu rukou trhnul a opět ho uzemnil tím, že jsem mu obě ruce dal nad hlavu. „Tohle nedělej", zvolal jsem mu do ucha a začal tvrději přirážet.
Po pár přírazech jsem cítil, že brzy budu, a tak jsem se na něj namáčkl co nejvíc na sebe. „U-už b-budu", slabě zvolal. Snažil se kontrolovat dech, aby nebyl hlasitý, jenže to já přesně chtěl. „Oh, Krisi" zvolal a téměř do vteřiny se udělal. Já do pár přírazů po něm. Svalil jsem se vedle něho na postel a snažil se vydýchat orgasmus, který jsme právě spolu prožili.
Jakmile jsem vše prodýchal a uvědomil si, že bych si s ním přál zůstat celý život, pomohl jsem mu setřít jeho sperma z břicha a konečně mu podal něco na spaní.
Již převlečený ulehl na postel a já k němu. „Jsi v pořádku?" optal jsem se nepatrně. „Jsem, jen je to teď nefér", kouknul na mě takovým zvláštním pohledem. „Co není fér?" „Ty sis pohrál dvakrát, zatímco já ani jednou", udělal laškovní úsměv a mrknul pravým okem. „Myslím, že bude ještě dost příležitostí", lehce jsem se nad tím zasmál. Přitáhl jsem si ho do společného objetí, ve kterém jsme o následně usnuli.
Začal jsem pociťoval lehké šťouchnutí do tváře. Ztěžka se mi oči otevírali kvůli světlu, ale jakmile jsem zaostřil, hleděli na mě dva páry očí dvou malých dětí. „Bráško, vstávej, už je snídaně". Pověděla tiše Mia a Adam jen s menším úsměvem hleděl se staženýma ušima. Pokusil jsem se otočil na Wintera, ale svírali mě jeho pevné paže. Takhle jsme přeci neusínali, tohle si s ním ještě vyříkám. Usmál jsem se nad tím a otočil se zpět na ty dva. „Dobře, hned jsme dole, nebo mi chcete pomoci ho vzbudit?" mrknul jsem na ně s úsměvem. Neváhali a hned skočili na postel. Pokusil jsem se jim nějak uhnout a hned na něj skočili. „Vstávej, vstávej!" volali na něj. Chudák tak rozespalý a možná trochu unavený z noci a tyto dvě děti ho takto vzbudí. Smál jsem se vlastním myšlenkám, ale zároveň i podívané, která se tu právě odehrává. „Co se děje?" Protřel si oči, aby zjistil, co se vůbec odehrává. „Myslím, že by sis na něco takového měl zvykat", poškádlil jsem mírně a sledoval jeho smějící se tvář. „Něco tím naznačuješ?" přejel mi přes nos a po nekonečném otravování dětí vstal. „Už jsem vzhůru prcci. Jste nějaký aktivní na ráno". „Čekáme jen na vás. Pojďte". Pověděla nadšeně Mia a seskočila z postele. „Joo, pojďte už. Jsou lívance", Adamovi se nad tou představou zajiskřili oči a zmizeli ve vteřině pryč z pokoje.
أنت تقرأ
Neoblomný
الخيال (فانتازيا)Pokračování Neústupný Myslíte, že byl můj život už tak těžký? Kéž by to tím i skončilo, bohužel mé ne zrovna dobré dny pokračují a začíná to mou matkou, o které jsem skoro šest let neslyšel. Jak to bude pokračovat s Winterem? Skončím s ním, nebo ho...
