Neoblomný

-40-

Všude kolem byl jeho pach, nebyl tak špatný, ale ani z poloviny takový, jaký má Winter. Neovládl jsem své vlastní tělo a nechal zářit ty své. Chytl mě za zadní část hlavy a já ho opět odstrčil. Otočil jsem se na Honzu, který byl rozklepaný a zmatený, co se vlastně děje. Podal jsem mu svůj mobil a pošeptal. „Zavolej Winterovi, řekni mu, aby přijel, je to naléhavé". Otočil jsem se zpět na vlka, který se stihl přiblížit, chytnout mě za paži a přisát na rty.

Chytnul jsem ho pod krkem a odsunul od sebe dál. „Přestaň na mě sahat!" „Nemusíš se bát", usmál se i přesto, že jsem mu právě pevně tiskl krk. „Myslíš, že se bojím tebe? Nenech mě rozesmát! Honzo, jak dlouho". Otočil jsem se jeho směrem a odhodil vlka dál ode mě. „Dvacet minut pane". „Tak dlouho to nevydržím. Zavolejte ostrahu a to hned". Annie ihned vzala telefon a začala volat.

„Krisi, no tak. Buď hodný. Ta, o kterou se snažíš je vlčice?" „Není to vlk", procedil jsem skrz zuby a jemu to akorát vykouzlilo úsměv na tváři. „Takže co to je". „Sklapni už!"

Z výtahu vyběhlo pět chlapů. „Jsme tady pane", zvolali. „Nejdřív svažte jeho k židli a poté svážete mě". Hleděli na mě jako na cvoka, ale udělali, co jsem řekl. Brandon se nějakou dobu bránil, ale když ho konečně svázali, přešli svázat mě. Já se nebránil, spíš mi to ulehčilo situaci. Poté ochranka odešla, nebyla tu už potřeba. „Krisi, nemysli si, že mě tyto provazy udrží". I přesto, že byl svázaný, stále vydával své feromony, kterými tu už byla zaplněna celá místnost. Už tu nešlo ani dýchat. „Pane, co je vám?" začali se kolem shromažďovat a ptali se, co se děje. „Jak dlouho ještě", pokusil jsem se dýchání co nejvíce zpomalit, abych co nejméně dýchal jeho feromony. „Už jen chvíli". „Ještě máš čas Krisi", pověděl slizky. Vzteky a díky těm jeho feromonův, co tu byli všude kolem, jsem přetrhal provazy, vstal ze židle a pociťoval něčí ruce na těch svých. „Dýchejte", zvolal podle hlasu Honza a snažil se mě ještě s někým od něj dostat. Nakonec jsem se posadil a snažil se zhluboka dýchat.

Po chvíli nakonec přetrhnul i on provaz a mírně si mnul zápěstí. „No, to bychom měli, teď zpátky k věci". Pociťoval jsem další nával feromonů a sledoval, jak se znovu přibližuje. Dostal mě na nohy a tentokrát se dostal ke krku. Začal tam dělat cucfleky, dokud se náhle nezastavil, což mi dalo možnost ho od sebe už po několikáté dostat. „Ty si označkovaný?" Zadivil se. „Jsem". Stáhnul uši a zuřivě zavrčel. „Kým?!" „Mnou!" Ozvalo se místností a všichni se za hlasem otočili. Z výtahu vyšel nadřazeně Winter, po jeho boku Tahe a jeho rodiče, a další, které už jsem nepoznával. „Ty ses nechal opravdu označkovat liškou? Nebuď k smíchu!" Na jeho tváři se značila pouze a jen nevěřícnost. Další vlna feromonů a mě už to dostalo do kolen a to doslova. „Co myslíš, že se stane, když už označkovaného označuje další?" stál přímo přede mnou a já se už na nic nezmohl. „Chyťte ho!" zvolal ženský hlas. „Nikdo se ani nehne!" Křiknul Winter a rozešel se k nám. „A ty si prosím kdo", nadřazeně se zeptal Brandon a zkřížil ruce na hrudi. „Nepros, rád ti to předvedu. Jistě si slyšel o Královské rodině, která žije nedaleko". „Jediná Královská rodina několika tisíců kilometrů jsou lišky". „Přesně tak. Dovol mi, abych se představil, jmenuju se Winter Sky a tohle je můj partner. Takže pokud dovolíš", najednou se začal usmívat, napřáhl se a vrazil mu pěstí. „Už se k němu nepřibližuj ty sráči!" Křiknul, jen mávnul rukou a týpci v obleku přiběhli, čapli ho a odvedli. Cestou pryč Brandon křičel „Jednou budeš můj Krisi! Jednou si tě neohlídá a budeš už navždy můj!" 

„Není ti nic?" kleknul si rychle ke mně Winter, ale to bylo poslední, co jsem slyšel i viděl.