Neoblomný

-12-

Derek se zastavil, jakmile si všiml, v jakém je stavu matka. „Krisi!" „Krisi!" zavolali oba bratři Sky a chtěli ke mně přiběhnout. „Stůjte, tohle je mezi mnou a ní". Zavolal jsem chladně a ani se na ně nepodíval.

„Nejsi nic jiného, než nechtěné dítě. Nikdy jsem tě nechala!" Zavolala a tím mi dala ránu přímo do srdce. „Ty si mě sice nechtěla, ale otec ano!" „Ani ten ne! Nechali jsme si tě jen proto, že jsi vlk, jinak bychom tě dali ke příbuzným, ať se o tebe postarají, když mi to dělat nebudeme". Vrčela a ocasem ošívala. Tohle přehnala. Ve vteřině jsem se přeměnil. Bez bolesti, nebo vedlejší emoce.

Nyní je to vlk proti vlkovi. Krev proti krvi. Syn proti matce.

Kroužíme kolem sebe jako supy, ale ne jako při námluvách, ale při boji, který bude mít jen jednoho vítěze. „Nenávidím tě!" křikla a tím jsem po ní skočil.

Oba jsme tak nějak uhýbali a já ji konečně mohl prokousnout hrdlo jakmile jsem měl možnost. Neváhal jsem a chtěl jsem to udělat už dávno. Pevně jsem kousnul a svůj stisk ještě zesílil, jakmile jsem pociťoval její tep. Snažila se mě prackami odstrčit, nebo udělat cokoliv, abych se stáhl, ale bylo to marné. Skousl jsem a cítil její prchající tep. Na místě jsem pustil a jen se otočil k ostatním přítomným.

Winter jen zmateně pozoroval a i přesto, že jsem byl ve vlčí podobě a v takové situaci, že bych mohl zabít i jeho, za jeden špatný pohyb, přesto přišel až ke mně a klekl si na kolena. „Už je to dobrý Krisi", pověděl klidně a začal mi rukávem od mikiny utírat pusu. „Cítím se volný" zvolal jsem slabě a kouknul na Dereka, který přešel k tělu mé mrtvé matky. „Zasloužila sis to. Máš štěstí, že jsem to neudělal já". Pověděl až nasraně a přešel ke mně. „Jdeme domů Krisi, vezmu tě domů". „Děkuju Dereku, děkuju Wintere", řekl jsem mile a pokusil se o úsměv.

Hyeny se rozutekli hned, jakmile viděli možnost. I když si Chael zaslouží zemřít, někdo se o jejich dítě musí starat a já to nebudu. Něco mi říká, že se stejně v budoucnosti potkáme.

S každým z mých bývalých spolužáků jsem poděkoval a poté nastoupil do Derekova auta, společně s Nikem. Usedli jsme spolu na zadní sedačku a mě po nějaké chvíli dohnala únava, tak jsem se jí poddal.

Tahe a Winter jeli dalším autem a byli celou cestu za námi.

„Krisi, vstávej už jsme tu". Pomalým pohybem jsem se rozhlédl, a zjistil, že stojíme před domem rodičů Lii a Jirky. Pustil mě i Nika ven a já se musel pořádně protáhnout. Povšiml jsem si, že Tahe s Winterem, i Lia s Jirkou také dorazili a stihli vystoupit. Derek ani nemusel nic říkat a já se vydal první vpřed.

Stojím u hlavních dveří a jen je pozoruji. Derek zazvonil a já se na místě usadil. Nik po mém pravém boku udělal to samé. O něco větší než on jsem, ne o moc, ale i tak je tam znatelný rozdíl. Dveře se začali otevírat a já pohlédl na teď o dost vyšší osobu. „Dereku, co se stalo. Kde je Kris?" Děda splašeně vyváděl a rozhlížel se po všech všudypřítomných. „Já jsem tady dědo" promluvil jsem po chvíli a on jen pohlédl dolů. Chvíli pohledem kmital ze mě na Nika a pak si pomalu kleknul. „Krisi, není ti nic? Proč jsi vlkem?" sledoval jsem jeho slzy, které se mu tlačili do očí. „Neboj se, nic mi není. Pokud to ale nevadí, půjdu nejdřív ze sebe smýt tu krev, než mě tak uvidí Mia". Pověděl jsem klidně a už se kolem něj protahoval. 

Dámy a pánové, je to tady. Udělám si to takovou menší reklamu na příběh, který budu vydávat každé úterý a čtvrtek, abyste měli každý den co číst 😊

Příběh, jak už možná někteří víte, se jmenuje "Nejsme jen bratři". Snad se Vám zalíbí, stejně jako mé ostatní příběhy. 😊