Neoblomný

-14-

Proměna zpět v lidskou bytost vůbec nebolela, jen jsem pociťoval lehké mravenčení v prstech na rukou i nohou.

Winter na mě jen hleděl s mírně otevřenou pusou. Kdyby mi hleděl do očí, tak mi to nevadí, ale jeho pohled spadal na moji hruď, břicho a poté i část, která byla naštěstí zakrytá bublinkami, které tam přidal. „Mohl by si se otočit?" Prudce sebou trhnul a otočil se ke mně zády i se svými červenými tvářemi. „A-ale ještě nejsi vy-vykoupaný" zakoktal se ve větě a mě to přišlo vtipné. „Nebo se snad chceš přidat?" pobaveně jsem navrhnul a sledoval jeho výraz na tváři, jakmile se pomalu otočil. Byl rudý jako zadek paviána a mě to rozesmálo, ale přitom jsem mu dělal návrh, který by mi ani tolik nevadil. „Ehm, etoo... já...", podle výrazu jsem usoudil, netuší jak odpovědět. Chytl jsem ho za část hlavy, tak abych mi však neublížil a přitáhl si ho blíž. Zahleděl jsem se na něj a sledoval jeho krásné zlatavé oči, které se nezměnili. Palcem, který byl tak blízko k jeho rtům, jsem přejel. Nemohl jsem odolat. „Zlobil by ses, kdybych tě teď políbil?" nadhodil jsem lehce a udělal šibalský úsměv. Stále ten vyjevený výraz ve tváři. Do pár vteřin se ukázal menší úsměv a sklopený pohled. Druhou rukou, která byla od vody a pěny, jsem mu položil na bradu a trochu nadzvedl jeho pohled. „Moje oči jsou tady". Šibalsky jsem pověděl a přitáhl si ho do polibku.

Jeho pevné a svalnaté ruce se mi obmotaly okolo krku a snažili udržet co nejblíže.

Nějak jsem ho chytl za boky a hodil k sobě do vany. Dával jsem si veliký pozor, aby si neublížil, nebo nijak nezranil. Voda byla jako tsunami a proto se ji trocha vylila mimo. Než stihl cokoliv říct, nebo zareagovat, otočil jsem mu hlavu mým směrem a začal ho dravě líbat. Nebránil se a tak jsem pokračoval, ale zapojil i ruce. Levou rukou jsem ho držel pod krkem, aby mi hlavou nemohl uhnout a pravou začal zkoumat jeho tělo. Je opravdu samý sval. Projížděl jsem jeho hruď i břicho a skončil u kalhot, na což mi chytl ruku. Ihned jsem zastavil a zahleděl se mu lehce ublíženě do těch krásných očí. „Já nejsem... víš co...", zašeptal. Nějak jsem tomu nerozuměl. „Co myslíš?" „Oholený", lehce zašeptal a já se v hloubi duše hodně smál. „Na tom mi nezáleží", pověděl jsem klidně a s mírným úsměvem. Ve vteřině jsem zajel pod jeho ještě společenské kalhoty i trenky a chytl jeho úd, který ho už musel tlačit. Zadržel dech a zaklonil hlavu, takže si ji položil na mé rameno. Ruku, která už byl jen čistě položená na jeho krku, jsem přesunul na kalhoty a rozepl je. Neřekl ani slovo a tak jsem pokračoval a začal mu během toho líbat krk. Čím jsem rukou zrychloval, tím víc nemohl popadnout dech. Silně mě chytl zezadu za krk. Pociťoval jsem, jak mu do pár vteřin v něm začalo cukat. „U-už v-budu!" snažil se nekřičet a tak jsem pokračoval, neměnil tempo. Do chvilky se udělal na svou mokrou košili, chvíli to vydychával a pak mu muselo začít docházet, co se vlastně stalo.

Vytáhl jsem dvě osušky a jednu si dal okolo pasu. Druhou jsem podal Winterovi, který byl ještě stále červený ve tváři. „V pohodě?" optal jsem se nenápadně a sledoval jeho tvář v zrcadle. „Jo, úplně". Zasmál se mírně a zahleděl se na mě. „Pojď semnou, oblečeme tě do něčeho suchého".