Neoblomný

-13-

„Nechceš pomoct? Teď se asi těžko umyješ sám", dodal Derek a byl připravený mi jít pomoci. „Já mu pomůžu" zvolal hrdě Winter a zkusil se protáhnout kolem, jenže ho děda rychlím postavením mezi futra znemožnil jakýkoliv přístup dovnitř. „Liška do domů vlků nesmí vkročit", zvolal nadřazeně a stáhl uši. Bylo mi jasné, děda ho musel probodávat pohledem a hledět na něj z vrchu, jinak by Winter neudělal stejný postoj. „Pane, odpusťte nám, že jsme chtěli vkročit do domu Krisovích rodičů bez pozvání, jen mu chtěl být nějak k nápomoci". Vložil se do toho Tahe s mírným úsměvem. Děda neudělal ani jediný pohyb, kterým nijak ustoupil a tak úsměv, který má Tahe vždy na tváři a dává vám pocit bezpečí a přátelství zmizel. „Tak poslyšte, Winter i já jsme blízkými přáteli vašeho vnuka, buďte tak laskav a ustupte". Udělal stejný postoj co Winter. Opravdu to jsou bratři, jsou si tak podobní a přitom vůbec. „Ustoupit lišce? To nikdy!" křiknul a dupnul si. Znal jsem jeho postoj k liškám a nedivím se tomu. Ale jakmile si dupne, nelze změnit názor. „Odejděte!" opět křiknul a tentokrát ukázal směrem ven, jenže nešťastnou náhodou, když se děda napřahoval, ubalil Tahehovi facku. „Chtěl jsem jen pomoci vašemu vnukovi, co máte kurva za problém!" „Nedělej z toho takové haló, ještě facka nikdy nikomu nic neudělala, navíc to byla nehoda. A už vůbec na mě nezvyšuj hlas mladý muži!" Sledoval jsem Wintera, jak drží ruce v pěst, ale držel svoje emoce na uzdě. „To nic Wintere. Nech to být" pověděl slabě Tahe a chytl ho za zaťatou pěst. „Vezmi si svého partnera a bez vypadněte odtud". Řekl nadřazeně a já ihned poznal, že tím pro něj konverzace skončila. „Dobře", zvolal Winter a opět se snažil dostat dovnitř. Děda nečekal a dal mu pěstí, až z té rány spadnul na zem. Zmateně jsem pozoroval ze schodů Wintera, jak sedí na zemi a drží si tvář a mého dědu, který má nenávistí stažené uši. „Tak dost!" procedil jsem skrz zuby a pomalu sešel schody. „Krisi, klid", pověděl Derek, jenže já jeho slova ignoroval. „Jak se opovažuješ..." pověděl jsem a děda vypadal v té chvíli tak hrdě, škoda jen, že mu musím říct ta ošklivá slova. Uculil se nad mou vlastní větou. „Jak se opovažuješ sáhnout na mého partnera". Procedil jsem skrz zuby po chvíli a zvednul hlavu na mého dědu. „Co tím myslíš Krisi? Já? On? Cože?" zmateně kmital pohledem mezi mnou a Winterem, který se už postavil na nohy. „Ty jsi opravdu od něj pokousaný?! Jak jste to mohli dopustit a obzvlášť ty Dereku!" „Tati, jenže já-". „Mlč, nezajímá mě to". Zvolal chladně k vlastnímu synovi. „Tak hele. I když jsem tvůj vnuk a bydlel u tebe a babičky, stejně ke mně musíš mít respekt. Prostě se to stalo a já se do Wintera zamiloval, proto vy musíte přijmout mého partnera, tak jako jste přijmuli smrt svého syna". „Copak ty nevíš, kdo zabil tvého otce?" pověděl zraněně, až ublíženě. „Vím, moje matka ho nechala zabít". Stáhnul jsem uši a nahlas polknul. „To ti vysvětlí Derek, pokud mě omluvíš, jdu to ze sebe smýt a Winter jde semnou. Pokud se ti to nelíbí, já tě tu nedržím. Jo a Tahe tu zůstane taky. Lia s Jirkou ho znají, vědí dobře jaký je". Otočil jsem se, vyšel pár schodů, naposledy zastavil a otočil čelem k nim. „Respektuji tě jako staršího a jako svého příbuzného. Nemohl by si udělat to samé a přijmout to?" zklamaně jsem vyslovil, pohlédl na Wintera, jen pokynul hlavou a zalezl do koupelny společně s ním.

„Promiň za dědu, nebývá takový". Omluvil jsem se mu ihned, jakmile jsem měl možnost. „To nic. Má prostě jen starost o vnuka, tomu rozumím, ale i já měl starost, když ses mi neozval a nemohl tam být s tebou, jakmile jsem zjistil, že je něco špatně".

Povídali jsme si spolu během toho, co mě umýval. Vyprávěl jsem vše, co mi provedli, jak před lety, tak i teď v kopce.