Neoblomný

-20-

„Annie, vezmi ho do mé kanceláře, postarám se o to". Pověděl jsem mile a sledoval, jak se Adam pomalu plouží za ní. Když byl téměř za rohem, naposledy se otočil. „Přijdeš?" optal se nepatrně a udělal smutný pohled. „Neboj, za chvíli přijdu", jen se usmál a odešel pryč. Vydechnul jsem a posadil se na stůl. „Šéfe, jste v pořádku?" „Jo, nic mi není". „Mohu vědět, co se tu teď stalo?" „Ten muž, který teď volal, je Chael Brýdl. Tenhle muž byl snoubenec mé matky, když já byl ještě na střední a díky němu jsem málem oslepl. Pak mě matka i on opustili a já skončil úplně ve stejné situaci co on, jen já už byl starší a prožil dost na to, abych ostatním tak lehce nedůvěřoval. Moje matka v té době čekala další dítě a to dítě, jak ti už určitě mohlo dojít, je Adam. Jsem jeho starší bratr". Poraženě jsem opět zhluboka vydechl a zvedl hlavu vzhůru. Zahleděl jsem se do stropu, jako kdybych tam měl najít odpověď. „Takže vy mátě mladšího bratra, kterého jste potkal až teď, nebo jste do teď nevěděl, jak vlastně vypadá". „Nikdy v životě jsem ho nepotkal. Důvod, proč jsem do práce nepřišel v daném termínu bylo, že mě moje matka a ta krysa drželi ve sklepě a bili, dokud jsem neodpadl. Nutili mě se oženit, ale díky mým přátelům, kteří mě dostali ven, jsem byl opět volný.

„Nevěděl jsem, čím vším jste si musel projít", promluvil po chvíli ticha smutný tónem. „Hele, tohle je už minulost a já minulostí nežiju. Žiji přítomností a budoucností. Nechci, aby ses na mě díval tímhle pohledem a už vůbec, aby se to někdo v kanceláři dozvěděl, slyšíš? Nechci, aby se ke mně chovali jinak, jen proto, že jsem si prošel hroznými věcmi". „Ano Pane". Pověděl, usmál se a poté ukázal rukou, abych mohl vyjít jako první.

Je na něj spoleh.

Ještě, než jsem zalezl do kanceláře, otočil jsem se zpět na Honzu, který se ještě ani nestihl usadit. „Honzo?" v polosedě se opět postavil. „Ano?" „Zavolej na finanční, aby objednali nový telefon a poslali mi účet". „A-ano Pane". Zakoktal se, usadil se a ihned začal volat.

Zalezl jsem do kanceláře a pohledem hledal Adama. Nikde tu nebyl. Prohledal jsem každý kout, dokonce i pod stolem, ale nikde ani stopa. Mírný pach tu byl, ale nezdržel se tu dlouho. Vylétnul jsem ze své kanceláře a projížděl očima každou volnou část místnosti.

„Šéfe, hledáte něco?" optal se někdo, ale nijak jsem nereagoval na to kdo. „Kde je. Kde je Adam". „On není v kanceláři?" vstala Annie a běžela do mé kanceláře a také vše prohlédla. Začal jsem prohledávat každou místnost, ale nikde stále nebyl. Šel jsem dokonce i do zasedačky, kde jsem ho viděl naposledy, ale ani tam nebyl a mě chytala panika.

Stál jsem v hlavní místnosti s mými podřízenými a přemýšlel, kam by mohl jít. „Šéfe?" zvolal někdo za mnou a já se jen prudce otočil. Honza na mě vyjeveně hledí a poté se usměje. Koukne dolů a tam stojí... „Adame", slabě jsem pověděl a přiběhnul k němu a objal ho. „Tohle mi nedělej kluku bláznivej. Kam si zmizel? Kde jsi byl? Není ti nic?" prohlížel jsem ho všude, každou část, ale jemně, abych mu ještě neublížil.