Neoblomný

-10-

„Kdo je tu čí synovec, hm?" Obdařil nás hrubý ženský hlas. „Můj, vadí ti to snad?" Derek naštvaně zvolal a propaloval moji matku. „Co ty tu děláš". „Co bych tu asi dělal, přišel jsem na svatbu". „Jak ses o něm vůbec dozvěděl". Na její tváři se dala vyčíst jen čistá nenávist. „Dlouhý příběh", pověděl klidně a úsměvem, a to matku ještě více nahněvalo. „Ty asi budeš Tahe, že? Pamatuješ si mě?" pověděla sladce a přistoupila k němu blíže. „Ovšem, jak bych mohl zapomenout?" podali si ruce s úsměvem, i když jsem věděl, že ani od jednoho to není upřímné. Od Taheho možná jo, dobře věděl, co mi ta mrcha provedla. „Je čas, prosím běžte zatím na zahradu, za chvíli začne obřad". Pověděla přátelsky a poukázala na východ, kde už čekali hyeny. Jen na mě oba kývli a poslušně odešli.

Matka tu semnou zůstala a dávala mi další kázání, které jsem už slyšel tolikrát. „Vím, že je to tvoje svatba, ale nemohl si mi alespoň oznámit, že sem přijde ten... ten...", nevěděla, jak dokončit větu, a tak jsem ji lehce nakopl. „Strýc?" V hloubi duše jsem se neskutečně smál jejímu výrazu. Byla tak naštvaná, jenže mě to přišlo už jen vtipné. „Pro tebe je to strýc, pro mě jen pijavice. No nic, nasaď si tu pásku a jdeme, obřad za pár minut začíná". Udělal jsem tak, jak nakázala a bohužel po jejím boku šel do přízemí ke dveřím, které vedli na zahradu.

Zhluboka jsem se nadechl, chytl ruku své matky a šel jako první k oltáři. Skoro všichni přítomní byli hyeny, krom Taheho a Dereka.

Začala hrát hudba a ve dveřích se objevila žena, kterou si mám vzít. Přešla až ke mně v bílých a musím uznat v pěkných šatech. Ani nevypadala nijak ošklivě, ale přesto to nebyl Winter.

Muž, který tu před námi stál, by měl být správně starosta, aby mohl oddávat. To on však nebyl, nevím, zda má vůbec pravomoc k tomuto.

„Vážení snoubenci! Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě našli vzájemnou lásku". Heh, jo láska, to určitě. Mezitím co on něco povídal, mě stále utíkali myšlenky k tomu jedinému, se kterým bych si tu teď přál stát. Kde asi je? Co teď asi dělá? Proč nepřišel? Asi opravdu za nic nestojím, když mi ani nepřišel na pomoc. Ne! Takhle nesmím přemýšlet. Nesmím sám sobě už ubližovat, a i kdyby mi nepřišel na pomoc, Tahe i Derek tu jsou, aby mi pomohli. A pokud Winter nepřišel z určitého důvodu, tak ať.

„Od okamžiku, kdy jste se rozhodli, že se vezmete až po dnešní ANO jste si jistě dost slíbili, na mnoha věcech dohodli. Všechny ty prosté věci, a mnohem víc, budou tvořit Váš život, je ve Vašich rukou. Znovu se vás tedy ptám. Paní Andreo Ovrdová, berete si zde přítomného Kristiana Ryana za svého právoplatného muže a budete ho ctít v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?" „Ano" „A ptám se vás Kristiane Ryane, berete si zde přítomnou Andreu Ovrdovou za svou právoplatnou manželku a budete ji ctít v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?" moje oči těkali, jak ze ženy přede mnou, na oddávajícího, na Taheho s Derekem, dokonce i na mou matku, která se jen a pouze mračila. Zhluboka jsem se nadechl a řekl si navždy sbohem svobodnému životu. „Já, chtěl bych ještě něco říct, než odpovím". Zvolal jsem, abych nahnal trochu času. „No ovšem, jen do toho" zvolal s úsměvem. Nejspíš neví, o co se tu jedná. Pohleděl jsem na Dereka, který hledí na hodinky a na Taheho, který ukazuje rukou, abych pokračoval. „Chtěl bych jen říct, že jsem tam, kde jsem, díky mé matce". Zvolal jsem tak, aby mě všichni slyšeli a tím všechny zaskočil, včetně ní. „Víte, moje matka mě nikdy nebrala na lehkou váhu a sám uznávám, že jsem nebyl zrovna hodný a vzorný syn, ale to ani ona nebyla vzorná matka. Bila mě, týrala mě, nutila mě chodit do školy plných lišek, které jsem k smrti nenáviděl". Zasmál jsem se nad tím a hleděl na Taheho, který měl úsměv na tváři. „Před mnoha lety si domů přivedla snoubence, kterého jsem já už jen z důvodu, že byl hyena nesnesl, ale i tak jsem si přál, aby byla šťastná, i za cenu té, že já budu trpět". Hledím ji do očí a vidím, jak má slzy na krajíčku, jen nevím, z jaké emoce pocházejí.