Neoblomný

-15-

Přešli jsme do pokoje, ani zavřít dveře jsem nestihl a už byli slyšet lehké kroky. „Krisi?" ozval se dětský dívčí hlas. „Ano?" z poza rohu vykoukla Mia s velikým úsměvem na tváři. „Už jsi zpátky?" optala se zvědavě a její veliká kukadla zabloudila do místnosti, kde se právě nachází Winter jen v ručníku. „Jsem, pak si spolu popovídáme, jen se oblečeme tady s Winterem a poté spolu půjdeme dolů a popovídáme si ano? Přišel dokonce i Derek a Tahe, běž se na ně zatím podívat, protože pak už budeš jen moje". Pobaveně jsem zvolal a maličko ji štípl do té její tvářičky. Udělala ještě větší nadšený úsměv a odhopkala ke schodům. Zavřel jsem dveře a otočil se k Winterovi čelem. Nevypadal zrovna dvakrát šťastně. „Bude jen tvoje?" optal se a posadil se na postel. „Víš dobře, jak jsem to myslel. Mia je moje sestra, zatímco ty můj partner". Políbil jsem ho na čelo a pohladil po tváři. „A teď pojď, oblečeme se a půjdeme dolů. Myslím, že děda bude mít spousty otázek".

Podal jsem mu nějaké oblečení, které si následně obléknul. Něco jsem našel i pro sebe a společně sešli do obýváku.

Ukázal jsem mu, aby se posadil první a já hned po jeho boku. „Takže, ty jsi Winter? Ještě jsme neměli možnost se seznámit, já jsem Lia, tohle je Jirka a tady Miu určitě už znáš". Prolomila Lia ticho a podala ruku Winterovi, který ji s chutí přijal. „Těší mě. Rád vás poznávám. Ano, Miu skutečně poznávám, ale když jsem ji viděl naposledy, byla takhle malá", zasmál se a ukázal výšku, když jsme byli ještě na střední. Mia se držela blízko své mamky, ale hleděla na Wintera zvědavýma očima. „Je fajn, že jste se seznámili, ale teď k tomu hlavnímu. Krisi, nechci, aby ses s ní nadále vídal". „A to jako proč?" Ve vteřině jsem stáhl uši a probodával ho pohledem. „Za prvé, je to liška. Za druhé, byl neuctivý ke tvým starším, za třetí-". „Stačí", rychle jsem ho utnul. „Za prvé, no tak je to liška a co. Za druhé, byl si první neuctivý k někomu, kdo mi jako jeden z mála zachránil život. Za třetí, nemůžeš mi říkat, koho můžu vídat a koho ne". „Měl by ses oženit s vlčicí Kriste Pane". Ruce se mu klepaly. „Nebo co, donutíš mě, jako moje matka?!" vyjel jsem po něm a vstal. Vzápětí vstal i on a začal po mě vrčet. „Nevím, jaký je tvůj vztah s matkou, ale takhle semnou nemluv!" „Ale Pane, jeho matka ho zavřela do sklepa a nutila ho skrz Nika, aby se oženil". Vložil se do toho Tahe se svým smutným výrazem. „To bych já nikdy neudělal, jen chci, aby si měl šťastný život. Nic víc, nic míň". „Ale já jsem šťastný, akorát ne s vlčicí, ale s Winterem a co je na tom špatného. Miluju ho a on mě. Nevzdám se ho. Teď už ne". Děda nevěděl, co na to říct, a tak jen pozoroval dobrých pár minut.

Winter vstal a postavil se hned po mém boku. „Pane, mrzí mě, že jsme si hned v prvním seznámení takhle vjeli do vlasů, jen nechci, aby se mu něco stalo. Kris má pravdu, miluji ho a nechci o něj znovu přijít". Jeho nenávist vůči liškám nebyla o nic větší než moje na střední škole. „Tati, on za smrt tvého syna nemůže. Nemůžeš ho tak rychle soudit". „Je to liška Bože. Co já vím, může být s nimi nějak příbuzný a já nedopustím, aby někdo, kdo je z toho druhu se dotknul mého jediného vnuka". Dupnul si a opět se usadil do křesla, které bylo hned vedle babičky. Vždy na tom křesle sedává Jirka, ale ustoupil dědovi, když viděl, jak je rozčílený. „Pokud mi dovolíte promluvit, rád bych něco řekl". Opět promluvil Tahe a tentokrát se postavil i on. „Nemůžeš". Odvětil děda a mrzutě otočil hlavou. „Můžeš chlapče, jen do toho", pověděla mile Lia a dodala mu odvahu promluvit. „Víte Pane, chápu vaši nenávist, ne tak, že by mi někdo zabil otce, či jiného příbuzného, však vašeho vnuka tady z vás všech znám nejdéle a možná i nejlépe. Když mi to Kris pověděl, ani já jsem náš druh neměl dost dlouho rád. Na svatbě jsem se však dozvěděl strašlivou věc. Nikdo to tu doposud nezmínil, ale už by to někdo udělat měl. Vašeho syna sice zabili lišky, ale z donucení. Ten, kdo chtěl zabít Krisova otce, nebyli lišky, ale Krisova matka". Pověděl podrážděně Tahe a propaloval starého muže v křesle. Děda nevěděl, o čem to mluví, ani babička k tomu neměla daleko. „Drahý, hlavně dýchej", chytla ho za ruku a pevně stiskla. „Jak to myslíš kluku". Hlasité těžké dýchání bylo na místě, a nejen od něj. „Tak, jak jsem to teď řekl. Vaše snacha nechala zabít vašeho syna. Tím vznikla všechna ta nenávist".