Neoblomný

-24-

Domem se rozzvonil zvonek. „Adame, běž na chvíli do pokoje, ano?" „Proč?" zněl mírně mrzutě. „Zahrajeme si další hru. Pokud vyjdeš dřív, než tě zavolám, nedostaneš zmrzlinu po večeři. Pokud přijdeš, jakmile tě zavolám, tak ty zmrzlinu dostaneš a já ne, dobře?" „To beru! Budu mít zmrzlinuuuu". Lehce křiknul a už zmizel. Mírně jsem si oddechnul a pomalu došel ke dveřím, které i následně otevřel.

„Děkuju, že jste přišli", mile jsem se usmál na Liu s Jirkou a malou Miou hned vedle. „Děkujeme za pozvání, o čem si chtěl mluvit?" pomalu vstoupili, objal je a začali se různě rozhlížet. „To vám řeknu pak všem najednou, zatím se posaďte v obýváku", lehce jsem poukázal rukou. „Máš to tu moc pěkné Krisi". „To opravdu ano". Doplnili se manželé a Mia i s úsměvem mi skočila do náruče.

„Vrrrr" bylo slyšet lehké zavrčení z prvního patra a já se nad tím jen lehce pousmál. „Donesu vám něco k pití, hned jsem tu". Pustil jsem Miu na zem, ta se později posadila mezi Liu a Jirku.

Jen co jsem donesl pití do obýváku, a to rovnou i těm co přijdou, Adama nahoře a mě, se domem rozezněl znovu zvonek. Znovu jsem otevřel a tam stál Tahe a hned za ním Winter. Neřekl jsem ani půl slova a Tahe už mě držel za ramena a vztekle na mě hleděl. „Kdo je to!" procedil skrz zuby a začal mi lehce drtit paže. Sílu má, to musím uznat na takového prcka, ale dalo se to přežít. „Nech mě vám to vysvětlit, pojďte dovnitř", ustoupil jsem z cesty a snažil si z paží sundat ještě napjaté ruce.

Zvědavě hleděli na přítomné a posadili se na druhý menší gauč. „Proč si nás sem zavolal Krisi", optala se nervózně Lia a zahleděla se mi do očí smutnou tváří. „Musím vám někoho představit", pověděl jsem nervózně a hlasitě polknul. „Už jsme pochopili, že máš milence", zvolal mrzutě Tahe a zkřížil ruce na hrudi. „Cože?!" všichni křikli, kromě Wintera, který jen hleděl k zemi. „Cože mám?" nastražil jsem uši tak pozorně, jak to jen šlo. Opravdu řekl, to, co řekl? „To jako myslíš vážně Tahe?" „A ty to jako myslíš vážně Krisi? Prošli jste si takovýma sračkama s mým bratrem a ty si najdeš někoho jiného? Nenech mě rozesmát. Kdybych věděl, že mého bratra nechceš, nechal bych tě se oženit s tou čubkou!" štěkl a vstal. Jen jsem lehce zpozoroval, jak Lia zakryla uši své dceři. „Tak hele! Laskavě tady přestaň dělat scény!" vyjel jsem po něm sám. „A proč ne?! Kde ho skrýváš?! Ať vyleze! Ukaž nám ten tvůj nový objev!" „Jsi docela kokot Tahe, víš to?! Ani nevíš, kdo to je!!!" cítil jsem slzy tlačící do očí. Ne proto, že vlastně tady hájím dítě své matky, ale proto, že mi můj nejlepší přítel nevěří, že miluji jen jeho bratra. „Tak já... tak já jsem kokot? A co jsi potom ty?!" „Kluci, no tak nehádejte se", pověděla slabě Lia, ale oba jsme ji ignorovali. „Chceš ho tak moc vidět?!" „Jo to chci!" křiknul a zrychleně dýchal. Zhluboka jsem se nadechnul a mrzutě zakřičel směrem schody. „Adame! Pojď dolů!" měl jsem dané ruce v pěst a vztekle pozoroval Taheho, který dělal to samé. Bylo slyšet lehké dupání a Tahehovi oči kmitli na schody. „Dovolil mi ti Tahe představit Adama, mého b-bratra". Lehce jsem vzlyknul a setřel si slzy nenávisti. „Bratra?" Zopakoval Winter a pozoroval kluka, který se začal skrývat za mou levou nohou. „Nenávidím tě Tahe", zvolal jsem tak hnusně a otočil se k němu zády. „Krisi, prosím počkej", pověděl a chytil mě za pravou paži. „A to jako proč?" trhnul jsem rukou a jen pootočil hlavou. „Myslel sis, že bych dokázal mít jiného, když už mám někoho v srdci? Tohle sis fakt o mě myslel? Víš jako jediný, co jsem za ty roky všechno prožil, víš dobře, že mám problémy s důvěrou a ty... zrovna ty, kterému důvěřuji ze všech přítomných nejdéle si myslí tohle. Myslíš si, že se tohle dá spravit? Nedá!" křiknul jsem a pociťoval na sobě více menších ručiček. Pohled, který je rozmazaný od slz mi spadl k zemi, kde mě drží za nohy Mia s Adamem. Setřel jsem si slzy a kleknul si k nim. „Promiňte, že jsem křičel. Nemyslel jsem to tak", pohladil jsem obě děti po hlavě a nechal se od nich obejmout.