Neoblomný

-31-

„A co ty Eriku? Našel sis někoho?" optal jsem se a lehce do něj šťouchnul. „On? Myslíš po tom vašem výstupu na vysvědčení? Žádná holka ho pak už nechtěla". Vyhrkla Bára se smíchem a téměř se slzami v očích, jak se smála. „Jaký výstup?" optal se Winter těsně vedle mého pravého ucha. „On ti to neukazoval?" Začala vytahovat mobil Lucka a hledat nejspíš video z toho dne. Podala mu telefon a společně s Tahem ho sledovali.

„Není to tak, že by semnou žádná nechtěla být, jen jsou všechny takové... nevím, jak to nazvat. Až moc ženské. Já nejsem na ženy". Přiznal nakonec a začal hledět na boty. Byli to však Taheho boty. „Páni, ty jsou boží! Viděl jsem je jednou ve výloze, ale bylo jich jen pár desítek kusů a než jsem je stihl koupit, už byli pryč". Erik přešel k němu a obdivoval jeho vkus. „Opravdu se ti tak moc líbí?" mírně zčervenal Tahe a lehce stáhnul uši. „Ovšem! Tohohle návrháře sleduji už pár let a má ten nejlepší vkus vůbec! Koupil jsem si všechny boty, které začal prodávat, jen tyhle mi chybí", smutně pověděl, ale i tak se ihned usmál. „Máš štěstí". „Myslím, že bych ti mohl zařídit, aby vyrobili ještě jedny", usmál se Tahe a otočil se čelem k němu. Musel mít zvednutou hlavu, Erik byl vyšší než Tahe, ale nižší než já. Skoro všichni jsou teď nižší než já. „To fakt? To by si dokázal?" Nechtěl jsem se jím plést do konverzace, ale těšilo mě, že si ti dva sedli. „Víš, jak se ten návrhář jmenuje?" optal se Tahe a pozoroval Erikovi oči. „Nikdo nezná jeho jméno, jen jeho přezdívku. Říká si Šelma". Tahehovi to vykouzlilo ještě větší úsměv. „Dobře", pověděl klidně, vytáhnul peněženku a něco z ní vytáhnul. Byla to vizitka. „V pondělí zavolej na tohle číslo, budou vědět kdo jsi, když se jim představíš". „Opravdu?" Erik měl v očích doslova jiskřičky naděje. Vzal si opatrně vizitku, schoval do své peněženky a ihned na místě objal Taheho, který tam jen stál jak solný sloup. Po pár vteřinách Winter chytl Erika za rameno a odtáhl od svého bratra. „Neber si to prosím osobně kluku, ale takhle ho nesmíš obejmout". Zvolal Winter a propaloval ho pohledem. Dával najevo, že jediný kdo tu vládne je on. Nepřišlo mi, že by Erik udělal něco špatně, ale chápu reakci mého druha. Jsou to koneckonců šlechtici.

„Víš Eriku, tady tito bratři jsou z královské rodiny, kdyby to bylo jako na střední, kam jsem ještě chodil, nepřežil by si ani dvě minuty". Zasmál jsem se nad jeho výrazem. „Vy jste šlechtici?" „Co si pod tím máme představit?" optala se Lis a doplnila Barča. Znělo to, jako kdyby to bylo od jedné osoby. Vypadali zvědavě a to včetně Erika, který s obdivem hledí na Taheho. „Já jsem princ lišek a tady můj bratr je Král", položil ruku Tahe na Winterovo rameno. Byl celý napjatý. „Princ? Král? To v dnešní době ještě je?" překvapeně zvolala Barča a nasazovala si neviditelnou korunu. „Být vámi, nedělám si o tom srandu. Takhle to dnes je a pokud jakkoliv urazíte královskou rodinu, můžete přijít i o život. Pokud s nimi však vycházíte, můžou být dobrými spojenci". Pověděl jsem jako učitel a připadal si hloupě. Bára trochu sklopila pohled, sundala si svou korunu a nasadila ji Winterovi, který ji jen propaluje pohledem. Pár vteřin ji jen sledoval, dokud se nezačal hlasitě smát.