My name is Narfi

Hon na čarodějnice

Astrid nevěřícně zírala na tu dlouhatánskou, mohutnou řadu žen, nastoupených před palácem. Šňůra načančaných, nazdobených ženštin všeho druhu se táhla jako nějaký obří had až kamsi daleko dozádu a končila mezi měšťanskými domy na místě, kde se tyčila vysoká hora. 

"Kde se tady u všech čertů vzalo tolik lidí? Teda žen?" Vyštěkla na Magnuse, kterého podezírala z toho, že to má na svědomí. 

"Dneska je den Lokiho zkoušky," odpověděl zamyšleně, a v duchu zmateně přemítal, jak zvládne vyzkoušet takový nápor uchazeček o místo Lokiho osobní čarodějky. Takový zájem ani zdaleka nečekal a ani netušil, že na Asgardu je tolik čarodějek.

"Uděláme to takhle," řekl po chvílí. "Každá z těch žen dostane pořadové číslo a poté je postupně budeme volat před komisi - to budu já jako předseda a ty, Astrid, jako odborná poradkyně. Každá dostane několik minut na vyřešení Lokiho úkolu a když neuspěje, může hned odejít. Ta, která úkol vyřeší, bude přijata. Pokud jich to zvládne víc, vybere si z nich Loki tu, která se mu bude nejvíc zamlouvat."

"Co prosím?" Vytřeštila Astrid oči. "Něco takového se zde na Asgardu snad ještě nikdy neodehrálo."

"Já vím," usmál se Magnus, "ale já vyrůstal na Midgardu a tam jsem viděl v televizu spoustu talentových soutěží a takhle se to prostě dělá. Teď pošli několik Valkýr, aby rozdaly čísla a hned můžeme začít."

Astrid sice měla spoustu námitek, ale nahlas už nic neřekla. Hledat schopnou a mocnou čarodějku rozhodně nebyla talentová soutěž. A všechny ty ženy, nastoupené venku před palácem URČITĚ jako čarodějky nevypadaly. Většinou byly velmi krásné, dokonale ustrojené a ověšené šperky, a spíš to vypadalo, jako by se sem všechny chystaly na nějaký důležitý ples. Na kterém si mají najít ženicha.

Astrid pokrčila rameny a splnila Magnusův příkaz. V duchu si říkala, kdy asi tak Magnusovi vlastně dojde, že to, co on považuje za konkurz na čarodějnici, je spíše hon na Lokiho a místo po jeho boku.

Ty ženy se nechtěly stát čarodějnicí. Chtěly se stát novou královnou Asgardu.

*****

"Pošli sem první kandidátku!" Vyhlásil Magnus, sedl si do rozložitého koženého křesla a uhladil si vlasy. Valkýry před chvíli dorazily s konečným počtem uchazeček o místo dvorní čarodějky krále Asgardu a to číslo doslova bralo dech: dostavilo se sem přesně 527 žen různého věku i vzezření.

Astrid pobaveně sledovala Magnuse, jak si rovná papírky na malém dřevěném stolku. V duchu se vsadila sama se sebou, že až pozdě večer její přítel pochopí, o co tady vlastně jde. Byl velmi soustředěný a vážný, vždyť Loki ho pověřil prvním důležitým úkolem, zatím tady fungoval jenom jako taková podržtaška. Sice uměl ovládat Midgarsormra, ale ten jim teď momentálně k ničemu nebyl.

Astridiny myšlenky přerušila první soutěžící, která právě vešla dovnitř plavným krokem. Kráčela jako víla, vypadalo to, že se doopravdy vznáší.  Astrid ji sjela rychlým, hodnotícím pohledem. Určitě to byla pravá obyvatelka Asgardu, věk kolem třicítky, s dlouhými tmavými vlasy a snědou kůží. Byla oblečená ve slavnostním úboru zeleno-zlaté-černé barvy a Astrid měla co dělat, aby se nahlas nerozesmála. Bylo to jasné na první pohled. Lokiho oblíbené barvy a vzrušený pohled té ženy vysílaly zcela zřetelný signál. Nebyla tady kvůli kouzlům. Byla to lovkyně. A její vysněný úlovek se jmenoval Loki.

Magnus jí pokynul rukou. "Jak se jmenuješ, vzácná paní?" 

"Alvilda," špitla tiše a rukou si rozpačitě uhladila sukni. "Loki tady není?"