My name is Narfi

Island

Hela si opřela hlavu o skálu za sebou a vychutnávala si horký proud rozžhavené vody, který ji laskal celé tělo. Bubliny vzduchu stoupaly ze dna jezírka vzhůru a mlžný opar halil tváře Hely, Daimona a Angely tak, že nedokázali navzájem rozeznat své obrysy.

"To je nádhera," vzdychla slastně Hela, ponořená až po krk v horké vodě, "tohle bych vydržela opravdu dlouho. Jak to, že tady nejsou žádní lidé?"

"Voda je horká tak moc, že by je spálila. Ale pro nás je to fajn..." Odpověděl Daimon, odpočívajíc se zavřenýma očima. "Nakonec, možná je dobře, že nás tady neruší žádní smrtelníci, můžeme si klidně povídat. Island je skvělé místo pro to, aby se zde skrývali Bohové."

"Tak jo, Angelo, začni. Řekni mi všechno o vašem otci."

Angela se natáhla. "Dobře, povím ti pravdu. Něco, co se v asgardské škole dějin neučí. Pravou historii rodu Hellstrom."

Hela zpozorněla. Ani Loki nikdy nemluvil o původu svého nejlepšího přítele Daimona, ale teď, když byla jeho manželkou, měla na to právo.

"Náš otec - Satan - existoval již od pradávna, stejně, jako ostatní Bohové," počala Angela své bolestné vyprávění, které v ní pokaždé vyvolalo hlubokou depresi. "Odjakživa vládl Peklu a ovládal temnou magii, ale neustále hledal něco nového, něco, co by ho posunulo dál. Zjistil, že pokud se spojí se smrtelnou ženou z Midgardu, otevřou se před ním nové obzory a bude moct ovládnout nový svět. Proto si na sebe vzal smrtelnou podobu - vypadal jako přitažlivý, tmavovlasý muž s nádhernýma mandlovýma očima, dokonalá podoba vysněného rytíře každé ženy. Hledal výjimečnou ženu a pečlivě si vybíral, až ji nakonec objevil.

V Americe, před tisícem let se v oblasti, kde je dnešní New York, konkrétně čtvrť nazvaná Hell's Kitchen, usadil kočovný kmen Vikingů. Midgarďané netuší, že Kolumbus nebyl úplně první, kdo objevil Ameriku, již předtím se to povedlo jak Vikingům, tak později maltézským rytířům, ale to teď není podstatné. 

Otec - ve smrtelné podobě si říkal Marduk Hellstrom, se přidal k Vikingům v Americe a pomáhal jim usadit se. Vybral si dceru náčelníka, jejíž jméno bylo Victorie a to mu připadalo symbolické - jeho vyvolená mu měla přinést vítězství, ať už toužil po čemkoliv.

Zakrátko se s ní oženil a rok po svatbě se narodil Daimon. Nebylo to jméno, které vybrala matka, ale v té době byla ještě do svého manžela hluboce a slepě zamilovaná a tak nedokázala rozeznat náznaky jeho pravé podoby a pravé povahy. Protože i když vypadal jako pohledný muž, jeho vnitro bylo plné bezmezného zla. Neměl duši, proto necítil ani lásku, ani výčitky svědomí, ani bolest či rozkoš. Jediné, po čem kdy toužil, byla absolutní moc a dokonalá temnota. Hned poté, co se Daimon narodil, ho otec podrobil určitému satanistickému rituálu a zasvětil ho tak navždy peklu, ovšem v té době to ještě nikdo netušil - matka mu důvěřovala a Daimon byl ještě miminko.

A tak spolu poklidně nažívali dál, navenek vypadali jako šťastná a běžná vikingská rodina, otec se staral o své blízké, chránil je a zabezpečoval jim potravu a matka opečovávala domácnost a bezmezně milovala svého muže. 

Když byli Daimonovi tři roky, narodila jsem se já. Tentokrát si matka prosadila svou vůli a jméno pro mně vybrala sama. Mému otci se to samozřejmě nelíbilo, ale nahlas nic neřekl, naoko se matce podvolil, ovšem krátce po mém narození mě také zasvětil peklu a přejmenoval mě. Místo Angely mi říkal Satana. 

Teď, když měl dvě děti různého pohlaví, mohl Satan konečně začít se svým zvráceným plánem. Hodlal vyvolat ze dna pekla všechny temné síly a k tomu potřeboval dvě nevinné midgardské děti, v žílách kterých však kolovala i částečně krev Bohů. To jsme byli my dva. Ale ještě musel počkat dvanáct let, dokud Daimonovi nebylo patnáct a podle vikingských měřítek byl dospělý a plný potřebné síly.