My name is Narfi

Přichází Noc

Bolest. Křik. Hněv. Utrpení. Sténání. Výkřiky.

Třesoucí se rukou zvedl pohár se silným, opojným vínem a zhluboka se napil. Přes hrubé, kovové dveře svého temného, pekelného sídla nemohl nic slyšet a okna tam žádná nebyla. Takže zde vládlo jenom ponuré, mdlé ticho, občas přerušované jeho vlastním srkáním.

A přesto ji slyšel. Jasně a zřetelně, jako by stála vedle něj.

Ten křik z něho vysával duši, pronikal do morku kostí a způsoboval třes a zimnici, které ho postupně dostávaly na kolena.

Zoufale si zakryl uši rukama, ale nemohl si pomoct. Ten bolestný řev a úpění k němu nepřicházeli zvenku. Měl je ve své vlastní hlavě.

Neměl žádnou naději.

******

Astrid se zálibně prohlížela v zrcadle. Měla na sobě zlatisté šaty, kompletně pokryté složitou, temně zelenou krajkou, ručně spředenou dvaceti asgardskými švadlenami.

Na hlavě se jí vyjímal věnec, spletený z rudých růží a tmavě zeleného břečťanu.

Promyšlenými pohyby rukou si uhladila záhyby dlouhé sukně a trochu posunula přívěsek na krku. Přívěsek, který symbolizoval její panenství a který dneska v noci odevzdá Magnusovi.

Při tom pomyšlení se slastně zachvěla a její mysl odplula kamsi daleko, do říše snů, kde existovala pouze ona a její vyvolený.

Dneska se z ní stane paní Freyson. Bude příbuznou dvou nejmocnějších Bohů Asgardu.

*******

"Musíš mi pomoct, ode mně žádný nápoj nepřijme," Narfi nervózně přecházel po pokoji sem a tam a tak se Hela nemohla na nic soustředit.

"Přesvědčíš ji, že se s ní chceš připít na zdraví Astrid a Magnuse a prostě jí to strčíš do ruky. Účinkuje to téměř okamžitě."

"Tak dobře," odvrkla netrpělivě, "když to jinak nejde. Ale nezapomeň, musíš s ní zplodit dceru. Ještě dneska v noci."

"Pokusím se," odvětil vyhýbavě, protože před ním rázem vyvstal problém, jak to vlastně udělat. Od Lokiho se skoro nic nedozvěděl, něco zmateně blábolil a znova upadl do bezvědomí. Angela ho neustále hlídala, ale svatby se určitě nezúčastní, nedokázal udržet rovnováhu.

Narfi se zastavil u kolébky, která kdysi patřila jejich matce a ve které tehdy před léty spal i on spolu se svou sestrou.

Kolébka se zdála dost široká pouze pro jedno dítě, proto Mephisto pohodlně roztáhl buclaté ručičky a jal se zkoumat pevnost svého lože tím, že ji mocně rozhoupal. Na Narfiho tváři to ihned vyvolalo pobavený úsměv a vzápětí ho něco napadlo.

"Vem sebou malýho," prohlásil věcně, "působí tak nevinně a je tak okouzlující, že Gerda určitě nebude mít žádné podezření."

"Dobrý nápad," postavila se Hela a vzala si syna do náruče. Jednou rukou popadla číši s nápojem lásky a opatrně se sunula ke dveřím.

"Není to výbušnina," opáčil Narfi, když viděl, jak ostantativně se Hela tváří při pohledu na to, co držela v ruce. "Nebouchne to, neboj se."

Hela ho neuznala za hodného odpovědi, jenom se ušklíbla a vyrazila za svou příští švagrovou, aby pomohla bratrovi omámit její mysl natolik, aby se jim podvolila. Ani na okamih ji nenapadlo, že by snad na tom mělo být něco špatného a na rozdíl od Narfiho necítila žádné výčitky svědomí.