My name is Narfi

Satane, pomoc!

Když svitlo kalné ráno, mlžný opar zastíral nebe nad Asgardem a všichni jeho obyvatelé vstávali ztěžka a nemohoucně, jako by měli za sebou celonoční pitky a hýření. Bolesti hlavy, sucho v ústech a nevolnost v žaludku postihly bez výjimky všechny.

Ale nebylo to způsobeno alkoholem, malý kluk s velkou mocí jim zastřel zraky temným spánkem, aby mohl zrealizovat svůj nebezpečný, nebo lépe řečeno - šílený a naprosto nepochopitelný plán. 

První, kdo si všiml jeho nepřítomnosti, byla samozřejmě jeho matka. Když si uvědomila, že Mephistova postel je prázdná, automaticky zlostně stiskla rty jak to obvykle dělávala a vydala se ho hledat do útrob složitých chodeb královského paláce doufaje, že cestou snad nepotká svou znovunalezenou šílenou máti. 

Hela prošla chodbami v patrech, kde sídlila královská rodina a pečlivě naslouchala a větřila. Dokázala své dítě vystopovat doslova jako pes, po slechu i po čichu, ale kde nic tu nic.

Váhavě sešla do suterénu, kde byly kuchyně a ubytování sloužících a pomocí příkazů a zamračených pohledů zjistila, že jejího syna nikdo neviděl a vypadalo to, že tak nějak úplně zmizel. V tu chvíli jako by do ní udeřil blesk, hlavou ji proběhla tak šílená myšlenka, že to snad nemohla být ani pravda... Že by Sigyn... Ublížila...

Nedokázala na to ani pomyslet, úplně se roztřásla a málem se pozvracela. Posbírala zbytky svého sebeovládání a nevšímavě prošla kolem několika pokojských, které se bez ostychu ušklíbaly. Potvory, asi se jim líbí, jak mě máti teďka péruje, pomyslela si otráveně Hela, ale nevěnovala těm ubohým stvorám žádnou pozornost, její mysl se soustředila pouze na jediné.

Sebrala odvahu a vydala se směrem ke komnatám, které obývali její rodiče. Doufala, že Loki snad zmírní případný vztek Sigyn a odvrátí smrtící kouzla, pokud by máti usoudila, že dcerunku trochu umučí. 

Zastavila se těsně před jejich dveřmi a přitiskla na ně ucho. Vůbec nic neslyšela a netušila, zda je to dobré znamení, či zlé. Nakonec zlehka zaklepala.

Dveře se rozevřely a k její velké úlevě za nimi stál Loki. Kupodivu vypadal šťastně a uvolněně, jako snad ještě nikdy, což Helu dost zarazilo a na moment zapomněla, co vlastně chtěla.

"Ano?" Oslovil ji laskavě otec. "Potřebuješ něco?"

"Můj syn zmizel," odpověděla upjatě. "Nevíte... Teda nevíš o tom něco ty?"

Otázka zavisla ve vzduchu jako dobře nabroušená sekyra.

Lokimu se v obličeji mihl zvláštní výraz, ale ihned zmizel a opět vypadal jako předtím. Bezstarostně, což Helu hodně užíralo, ale snažila se na sobě nedat nic znát.

"Nevím kde je," zhoupl se Loki laškovně v bocích, "ale vzhledem k tomu, že minulou noc uspal celý Asgard, nejspíš měl v plánu někam zmizet. Někam daleko."

Hela vytřeštila oči. "Co... cože?" Vykoktala nechápavě.

"Ale dcerunko," pohladil ji otec po vlasech, "copak tys to necítila? Když jsi ráno otevřela oči, musela jsi přece zjistit, že to byl velice zvláštní, dlouhý a tvrdý spánek. Takový, jaký dokáže vyvolat jenom velmi silná a mocná magie. Kterou ovládá pouze tvůj syn. Musím říct, že jsem svým způsobem na něj velice hrdý, přestože... mi tím zkřížil plány."

"On utekl?" Hela vypadala tak zoufale, až Lokiho málem píchlo u srdce.

"Vypadá to tak," objal ji kolem ramen. "V pekle určitě nebude, tam byste ho našli hned. V Yotunheimu není nic než pustina, takže tam by nevydržel. Může být na Midgardu - ale tam se vůbec nevyzná a netuší co by tam měl dělat. Musel utéct někam, kde je něco... nebo někdo koho potřebuje."