My name is Narfi

Temné svítání

Hela ospale zívla a líně se převrátila nabok. Napůl v polospánku si mrzutě uvědomila, že Daimon tam s ní není, protože se musel vrátit s Lorelei do pekla a tak její postel byla studená a prázdná. Znova zavřela oči a pokoušela se v představách vyvolat podobu tváře svého milovaného manžela, když uslyšela slabý smích. To ji ihned probralo.

Zvědavě se zvedla na loktech a pátravě se zahleděla do dětské kolébky vedle své postele, kde odpočíval její syn. Robě bylo vzhůru, mávalo ručičkami a usmívalo se.

"Co je tu k smíchu?" Poškádlila ho a uvědomila si, že dnešní ráno je poněkud ponuré. Jako by se zdejšímu Slunci nechtělo vstávat.

Mephisto v kolébce se smál čím dál víc.

"Co jsi provedl?" Zvedla ho do náruče a on se k ní přivinul. Byl o poznání větší, než včera a Hela se kousla do rtu při představě, že za pár měsíců bude její kouzelný syn pravděpodobně dospělý. A nezávislý. A pokud zdědí cokoliv z její nebo Lokiho povahy... Bude mít na zbytek života o zábavu postaráno.

Mephisto ukázal ručkou směrem k oknu a Hela pochopila, že tam chce nejspíš jít. Opatrně okno otevřela a ucítila studený ranní vzduch.

"Noc..." Zašeptal její malý syn zasněně a ona se zachvěla. 

"Noc je tmavá a studená," zkusila mu chabě odporovat, "já mám radši světlo a teplo."

Syn se k ní otočil a znova se usmál. "Máma..." Vyhlásil nadšeně a Hela málem omdlela pod náporem lásky, který právě ucítila.

"Jsi moje světlo, moje naděje..." Zašeptala a pevně ho k sobě přivinula.

Dítě spokojeně zavrnělo. Jeho čas přicházel.

****

Narfi se překulil nabok a ihned zaregistroval Gerdinu nepřítomnost.

"No, nápoj lásky zřejmě vyprchal..." Řekl si sám pro sebe a neochotně vstal z postele. Ihned si všiml, že ráno je velmi temné, obvykle ho budily silné, zářivé paprsky asgardského slunce. Něco se stalo.

Vyběhl na chodbu a uvědomil si, že jediný, za kým teď může jít, je jeho sestra. 

Rychle pospíchal spletitými chodbami paláce a netrpělivě zaťukal na její dveře. Otevřela téměř okamžitě, jakoby na něho čekala.

"Dobré ráno," pozdravil a trochu v něm hrklo, když si všiml, jak je Mephisto veliký.

"Co ti proboha dávají do kaše, chlape?" Usmál se na něho a Mephisto zamrkal, jako by mu chtěl něco naznačit.

"Co s ním je?" Otočil se Narfi k sestře, ta ale jenom pokrčila rameny.

"Stále opakuje jedno slovo - NOC."

"Noc? Vždyť je už je ráno. I když to tak nevypadá..."

"Dobře," ušklíbla se Hela, "zpátky do reality. Jak proběhla svatební noc? Myslíš, že spolu budete mít dítě?"

Narfi se prudce začervenal. "Vypadá to tak... Včera, když vypila ten nápoj, zdálo se mi, že to působí o dost více, než obvykle. Byla úplně jiná."

Mephisto se hlasitě zasmál a oba sourozenci se na něho překvapeně podívali.

"Nemáš pocit, že nám to mrně něco naznačuje?" Zeptal se Narfi nejistě, s očima upřenýma na Mephistův nevinný obličej.

"Myslím...  že je to jeho zásluha," zamumlala Hela zamyšleně. "Způsobil něco... co omámilo všechny obyvatele Asgardu, bez ohledu na jejich původ. Dovolil noci, aby ovládla všechny mysle. A proto jsi mohl zplodit dceru. Tu, na kterou Mephisto čeká..."

"No páni," hvízdl Narfi uznale. "Naše děti budou mocnější než my dva..."

"Spolu ovládneme svět," ušklíbla se Hela a zvedla Mephista vysoko do vzduchu, až zavýskal.

"Někoho mi připomínáš," opáčil Narfi a zamrkal. "Říkají mu Loki..."

Oba dva se zasmáli, ale objekt jejich rozhovoru - kdysi mocný a zrádný Bůh, král Asgardu, právě teď bezvládně ležel na posteli a jediné, co si přál, aby ho Valkýry odnesly do Valhally - do místa, kde není bolest ani smutek a kde navěky dlela jeho žena.

Ale jeho čas ještě nenastal.

****

Gerda si pevně svírala břicho a kymácela se ze strany na stranu. Věděla, co se stalo. Ten zlatovlasý lhář jí udělal dítě a toto vědomí ji vyvádělo z míry. Nechtěla s ním počít potomka, ale na druhou stranu ten nevinný tvor, který v ní právě rostl, se ničím neprovinil. Nemohla ho zabít. A taky byla zvědavá. Chtěla vědět, jestli to dítě bude krásné a plavé jako jeho otec, nebo spíš obří a modré a vrásčité, jako byla ona sama. 

Po několika hodinách mučivého rozhodování uprostřed hlubokého lesa, který obklopoval sídlo asgardských králů, se nakonec vrátila do paláce.

Důstojně vešla dovnitř a dávala najevo okázalý nezájem o to, jak její manžel háže prosebné pohledy, jak si nervózně uhlazuje vlasy a olizuje rty, jak se mu třese ruka, když pije víno a jak prudce dýchá, když se na ni dívá.

Naproti tomu jeho sestra byla ledově klidná a ve tváři se jí nedal vyčíst žádný výraz. Sledovala Gerdu svýma pronikavýma očima a kolem rtů se jí vytvořila sarkastická křivka, kterou Gerda přímo nesnášela, protože pak Hela vypadala téměř stejně jako její otec.

"Kde jsi byla?" Zeptal se Narfi nesměle, když si Gerda klidně sedla ke stolu a s chutí se pustila do jídla.

"Venku," mykla rameny a dál to nespecifikovala.

"To je fajn, že jsi zpátky," pronesla Hela a v tónu jejího hlasu bylo znát, že je jí to všechno úplně fuk.

Gerda si ji nevšímala a pořádně se najedla. Měla mnohem větší hlad, než obvykle, ale celou dobu si dávala pozor, aby nepila žádný nápoj. Ten jed, který jí tajně podávali, se mohl skrývat kdekoliv, i v karafě s obyčejnou vodou.

Když skončila, utřela si ústa ubrouskem a poprvé se zpříma podívala na svého manžela. Znova si bolestně uvědomila, jak je nebesky krásný, jak mu září vlasy a jak je jeho kůže hladká, ačkoliv měl ramena pokrytá složitým tetováním.

"Budeme mít dítě," vyhlásila Gerda bez okolků a Narfi šokovaně upustil pohár vína, který právě držel v ruce. 

Hela pobaveně vyprskla. "Gratuluji," zasmála se, "na to, že jste svoji teprve jeden den... Jste vážně dobří. Narfi je sice Bůh, ale tohle je opravdu něco..."

"Já, já..." Koktal Narfi. 

"Chtěl jsi to tak, nebo ne?" Zaútočila Gerda ostře, podrážděná přítomností stále sarkastické Hely. "Proto jsi mi dával ten nápoj, že? Už ho nebudeš potřebovat, účel byl splněn." Postavila se a bez dalšího slova se chystala odejít.

"To nebyl ten pravý účel," zastavil ji Narfi a jeho hlas byl vážný. "Chtěl jsem jenom... Abys mě milovala tak, jako já tebe."

"Láska se nedá vynutit. Nedá se vykouzlit, nedá se přikázat. Lásku si musíš zasloužit," zavrtěla Gerda hlavou a odešla.

Narfi svěsil hlavu a Hela ho chlácholivě objala.

"Hlavu vzhůru bráško, až se jí narodí dítě, určitě se to změní. Máš velikou šanci..."

"Myslíš?" Zvedl k ní oči plné naděje.

"Jasně," vydechla a otočila hlavu, aby neviděl ten pochybovačný výraz v jejím obličeji. Stále nedokázala pochopit, proč právě tato ošklivá a a podle jejího názoru jednoduchá obryně dokázala tak moc opanovat city jejího bratra - mocného Boha s kouzelným nadáním.

"Láska je prostě nevysvětlitelná, neuchopitelná a všemocná," zamumlala Narfimu do ucha slova, které jí kdysi řekla její matka, když se jí ptali na to, proč se zamilovala právě do Lokiho.

"Ona tě bude milovat," sevřela Narfiho v náruči a vyslala neslyšné modlitby tam, kde se jim jedině mohlo dostat pomoci.

A jejich matka tu prosbu vyslyšela.