My name is Narfi

Pekelná kuchyně

Hela si utřela mastná ústa do ubrousku a zhluboka se napila čerstvě načepovaného piva. Rozhlédla se kolem sebe a s pobavením si uvědomila, že tak pestrou lidskou sebranku ještě neviděla.

Seděli spolu s Daimonem v laciném pajzlu s rozviklanými dřevěnými stolky přikrytými lacinými pruhovanými ubrusy a ládovali do sebe nezdravé jídlo, které chutnalo kupodivu dobře. Kolem nich posedávalo jenom pár obvyklých štamgastů - chlápek ve špatně padnoucím obleku a s podivným tupé na hlavě, svírající mezi koleny levný koženkový kufřík, černošský muzikant s dlouhatánskými dredy v pestrém oblečení a elegantně působící stará paní s dokonalým účesem a dobře padnoucím kostýmkem, který ovšem silně páchl močí.

"Takže tady si vyrůstal?" Zvedla obočí Hela. 

"Ano, ale v jiné době. Před tisíci lety. Ale už tehdy se to jmenovalo Hell's Kitchen - Pekelná kuchyně. Nikdy to nebyla dobrá čtvrť."

Hela se pousmála. Nikdo kolem nich jim nevěnoval žádnou pozornost a bylo to jenom díky tomu, že použili matoucí kouzlo - to znamená, že jejich těla vypadala normálně a Daimonovi dokonce zmizely i ty jeho překrásné dlouhé rohy z hlavy. Prvních pár hodin jí připadal jako plešatý, ale pak si zvykla, jenom občas ho pohladila po hlavě a stále to pro ni bylo zvláštní. Vypadali jako normální lidský pár, v odrbaných džínech a černých tričkách, na nohou ošoupané tenisky a laciné hodinky na ruce. Celkově zapadli do této chudé čtvrtě, plné bezdomovců, dealerů, opuštěných důchodců a nezaměstaných herců.

"Do takových míst nás Tony nikdy nebral... když jsme žili v Seattlu," pronesla zamyšleně Hela a znova si srkla piva. "Vlastně jsme u něho byli jako ve zlaté kleci, koukali jsme na televizi na smyšlené seriály a náš jediný styk s realitou byla škola."

"Kterou jsi podpálila a dokonale zničila," opáčil Daimon, ale usmíval se u toho.

"Byla to shoda okolností," snažila se chabě bránit, "neměla jsem v úmyslu bezhlavě zabíjet... Teda, pár lidí by se našlo, ale... Neuměla jsem to moc ovládat. Zvláštní, odkdy jsem těhotná, cítím v sobě takový klid... Jako bych to ani nebyla já. Předtím jsem neustále měla chuť někomu ubližovat, ale teď na to nemám ani pomyšlení."

"Tak to jsem opravdu happy," odpověděl Daimon a vybral z kapsy pár dolarů, aby u špinavého pultu zaplatil jejich útratu.

Vyšli ven ruku v ruce. Zrovna se stmívalo a z ulic rychle mizeli lidé, kráčejíc do svých relativně bezpečných domovů, kde plánovali strávit večer u televize, s kartonem piva po ruce. Tato čtvrť nebyla moc bezpečná, nejenom kvůli svému jménu.

Najednou je upoutal křik v rohu parkoviště před restaurací. Hela by tomu dál nijak nevěnovala pozornost, ale protože zrovna držela Daimona za ruku, cítíla, jak ztuhl.

"Co se děje?" Zeptala se překvapeně, ale její manžel ji vůbec nevnímal. Napjatě pozoroval skupinku nebezpečně vypadajících chlápků na parkovišti, kteří obstoupili nějakou ženu. Nevypadala jako prostitutka, byla to nejšpíš obyčejná ženská, která měla tu smůlu, že se někde zdržela.

"Tak co, kočičko," oslovil ji jeden z nich, evidentně šéf celého gangu. "Uděláme to po dobrým, nebo po zlým? Anebo víš co? Raději po zlým..." Natáhl ruku a strhl z ní džínovou bundu, takže zůstala jenom v tenkém tričku. 

"Kevine, dneska mám narozeniny, dneska chci být první já," vykřikl další z té party a dral se dopředu. Surově chytil tu ubožačku za rameno a chtěl ji vysadit na nízkou zídku, obkolesující celé parkoviště.

Žena se nedala a vrazila mu silnou facku. Ostatní se sborově rozesmáli. Chlápek celý zrudl a očividně se cítil před svými kumpány trapně. A tak udělal něco chlapáckého, aby si získal ztracený respekt. Levým hákem ji plnou silou zasáhl do brady a tím ji poslal do totálního bezvědomí.

Hela vytřeštila oči. A Daimon nad sebou kompletně ztratil kontrolu. Neskutečně rychle přiběhl k tomu dotyčnému hrdinovi a jednou, jedinou rukou ho bez námahy zvedl do výšky. Ostatní jenom nevěřícně zírali, nedokázali pochopit, jak by někdo mohl  mít takovou sílu.

"Teď už jsi hrdina, co?" Procedil Daimon mezi zuby. "Když jsi uhodil ženskou, co váží polovinu z toho, co ty? Která se neumí bránit? Jsi teď už velký chlap?"

"Co chceš ty vole, dej mi pokoj!" Snažil se ten ubožák bránit, ale neměl nejmenší šanci. Daimon s ním mrskl o zem a jediné, co bylo v nastálém tichu slyšet, bylo praskání kostí. Pár sekund se nikdo ani nepohnul a pak se všichni najednou vrhli na Daimona, aby ho zabili.

Hela to celé klidně pozorovala a opírala se přitom o zeď restaurace. Neměla v úmyslu do toho nijak zasahovat, protože to vůbec nebylo potřeba. Navíc, Daimon přitom vypadal zatraceně sexy, vypráskal ty smraďochy takovým způsobem, že všichni zůstali ležet na zemi s polámanými žebry, nohami, rukami a vypadanými zuby.

Mezitím se probrala hlavní hrdinka celé příhody - žena, kterou se ta povedená partička chystala znásilnit a když uviděla nad sebou stát Daimona, celého zakrváceného z toho, jak zmlátil šest chlapů, okamžitě se postavila a uháněla pryč. 

"Ani ti neřekla děkuji," konstatovala pobaveně Hela. "Netušila jsem, že jsi takový gentleman. Já to sice nepotřebuji, ale je hezké to vidět."

"Promiň, úplně jsem se přestal ovládat," zamumlal Daimon. "Něco mi to připomnělo..."

"A co proboha? Na Asgardu se ženy umí bránit, nejenom Valkýry a krom toho, asgardští muži by s obyčejnou ženou nikdy nebojovali, to je absurdní představa."

"Nejde o Asgard," řekl zamyšleně. "Připomnělo mi to smrt mého otce."

"Co prosím?" Zeptala se zmateně. "Tvého otce někdo zabil, když zaútočil na nějakou ženu? Pochopila jsem to správně?"

Daimon mlčky přikývl.

Hela bleskově uvažovala, protože pojala nejasné podezření. "Tvůj otec napadl tvou matku?"

Znova přikývl, ale nic neříkal.

"A někdo ho kvůli tomu zabil?"

"Ano."

"A kdo to byl?" Zeptala se, i když už odpověď více-méně tušila.

"Já."