My name is Narfi

Láska, vztek a nenávist

Kráčel směrem k asgardskému paláci, velmi pomalu a téměř neochotně a celou cestou intenzivně přemýšlel nad tím, co řekne Hele - své manželce a matce svého syna.

Probíral to ze všech stran, uvažoval nad různými spletitými klamy a napadla ho spousta lží - ale nakonec došel k závěru, že jí bude muset říct pravdu.

A to byl právě ten problém. Hela bude zuřit. Bude přímo běsnit, bude vyhrožovat, bude zabíjet.

A on jí v tom pravděpodobně nebude moct zabránit.

Jen co se objevil na nádvoří - celý v černém a s ponurým výrazem v obličeji, vchodová stráž okamžitě informovala obyvatele paláce, že Pán Pekla se právě dostavil, ačkoliv jeho návštěvu nikdo neočekával.

A tak bylo všem naprosto jasné, že se stalo něco mimořádného.

Z vchodových vrat se vyřítila Hela - celá zrudlá a zpocená a vzrušená z nečekané návštěvy a silně ho objala. Slastně vdechla ten neustálý pach síry a kouře, který ho obklopoval a vášnivě ho políbila.

"To je ale krásné překvapení," zamumlala šťastně a nijak nekomentovala ten zachmuřený výraz v jeho tváři. Nechtěla to vědět, jediné, po čem toužila, byla jeho přítomnost. Ale nemohli tam stát a objímat se donekonečna. Jednou to muselo přijít. Musel jí říct, proč vlastně přišel.

"Můžeme jít dovnitř?" Zeptal se, ale nečekal na odpověď a dlouhými kroky zamířil tam, kam ho poslala Lorelei. Do tajné komnaty, kde se skrývali podivné obyvatelé.

Hela ho poslušně následovala, ale nijak jeho zvláštní počínání nekomentovala, jenom byla zvědavá, co se děje.

Když dorazili na místo, byla celá zmatená. "Daimone, co se děje?"

Zhluboka se nadechl a pomocí složitého kouzla otevřel vrata. Hela nakoukla dovnitř.

"No to si snad děláš srandu..." Vydechla šokovaně při pohledu na svého bratrance Ragnara a jakousi obryni, která s nepřítomným výrazem seděla u okna a kývala se z boka na bok.

"Co... to ... je?"Vyplivla ze sebe tři slova, jako by právě zapomněla mluvit. "Kde se tady vzali? Jak...? A kdo je ta obryně?"

"Všechno ti vysvětlím," vtáhl ji Daimon dovnitř a pevně zaklapl vrata. "Ragnara sem dotáhla Lorelei ze Země zapomnění. A ta obryně je Angrboda."

"Co to k čertu?" Hela stále nechápala, že se to opravdu děje. "Jak? Proč? Ví o tom Narfi? Nebo Loki?"

"Lorelei miluje Ragnara a pokoušela se mu částečně vrátit paměť. A Angrbodu sebou přivedla jenom proto, že jí bylo líto ženy, kterou kdysi miloval a zavrhl Bůh."

Hela jenom nechápavě zavrtěla hlavou. "Jestli je dotáhla ze Země zapomnění, musela u toho použít Kopí osudu. A to má zcela v moci Narfi. Takže..."

"Takže Narfi jí to dovolil, výměnou za to, že mu připravila speciální nápoj lásky. A protože má plnou hlavu Gerdy, další existenci tady těch dvou nešťastníků dále neřešil."

"Je ti jasné, že Ragnar musí umřít," vyhlásila najednou Hela věcně a Daimon poznal, že se zcela vzpamatovala.

"V tomto ohledu se neshodneme," řekl a opatrně se přiblížil k Ragnarovi, který stále klidně seděl a pozoroval ty dva cizince, jak se mezi sebou přou.

"Slíbil jsem Lorelei, že jí pomůžu. Nemohu se dívat na to, jak zbytečně trpí v pekle. Ničím se neprovinila, nic neudělala. Měla jenom tu smůlu, že můj otec a tvůj děda uzavřeli špatnou dohodu. To není fér. Rád bych se pro ni obětoval a nechal se mučit místo ní..."