My name is Narfi

Přátelé a nepřátelé

Meadow Fields je slepá ulička na předměstí Seattlu, plná malých rodinných domků s bílými laťkovými ploty, osázená kaštany a malými keříky, s pečlivě udržovanými trávníky.

Tato čtvrť měla nejnižší zločinnost v celém Seattlu, lidé zde žili klidně a bohabojně, takže když tu Sigyn kráčela po úzkém dlážděném chodníku, působila ve svém výstředním oblečení poněkud nepatřičně. Ale nezdálo se, že by ji to nějak trápilo.

Zpomalila krok a očima rychle propátrala okolí. Vedle zaštěkal pes a zakňouralo dítě, kolem projel malý chlapec na kole a doširoka rozevřel oči, když si všimnul Sigyn a její doprovod.

To vyvolalo sarkastický úškrn na jejím obličeji a když si otevřela malá dvířka vedoucí do útulné zahrady před modře natřeným domem, vypadala šťastně jako mladá nevěsta. Zazvonila na zvonek a naklonila hlavu. Uvnitř uslyšela lehké kroky a její úsměv se rozšířil. Věděla, že je to ona, žena, kterou hledá.

Dveře se rozevřely a za nimi stála nízká, kdysi možná půvabná žena ve středních letech. Chvilku zmateně pozorovala svou návštěvu, ale nakonec jí to došlo. Poznala ji.

"Ó můj Bože," zastonala zhrozeně. Vypadala, že se dívá do tváře samotné Smrti.

"Přesně tak," přikývla Sigyn a jediným gestem levé ruky ji okamžitě zabila. Mrtvola ženy se pomalu skácela k zemi a na obličeji měla pořád ten hrůzyplný a zároveň nevěřícný výraz.

Sigyn se pomalu otočila. "Kolik jich ještě zbývá?" Zeptala se líně a nebezpečně sladce usmála se na ženu s kočárkem, procházející kolem. 

"Už jenom dva," odpověděl poněkud otráveně Loki. Již několik dní následoval svou ženu jako cvičený pes, zatímco ona navštěvovala všechny své bývalé spolužáky a pěstouny a jednoho po druhém bez milosti vraždila. Ze začátku to bylo zábavné pozorovat, jak její dávní známi reagují na její božskou, stále mladou a nádhernou podobu a jak padají k zemi jako klasy obilí pod ostrou kosou.

Ale on měl v plánu větší věci. 

"Takže," načal opatrně větu, když kolem něho jeho žena nevšímavě prošla. "Kdy asi tak ovládneme svět?"

Sigyn se prudce otočila, v očích nepatrný zelený záblesk. "MY?" Zeptala se naoko překvapeně.

"A...ano." Loki si musel odkašlat, tak ho překvapil výraz jejího obličeje. 

"Není žádné my," řekla tak tiše, že ji sotva slyšel. Přistoupila těsně k němu a ačkoliv byla tak o 30 čísel menší než on a musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí, Loki měl takový nepříjemný, naléhavý pocit, že pánem situace rozhodně není on.

"Jsem to já," pohodila hlavou, "já jsem všechno obětovala, přivedla Satana a nasála do sebe tu magii, která tě pohlcovala. Já jsem nasadila krk, odřízla navěky možnost vrátit se do Valhally, v mých žilách proudí černá magie, já jsem nejmocnější v celém vesmíru. Takže to nebudeme my, ale pouze JÁ, kdo ovládne svět."

Loki se pokusil vyloudit něco jako úsměv, ale jeho ledová krev mu doslova tuhla v žilách. Měl rád novou - zlou Sigyn, ale tohle bylo příliš. Bude se jí muset zbavit. Naoko zlehka vykročil za ní a znova jí kráčel v patách jako poslušný domácí mazlíček. Ale v jeho hlavě se již rodil nový plán.

****

Na Asgardu panoval chaos. Hela stále nenašla způsob, jak se dostat do Země zapomnění, protože Mephisto si samozřejmě vzal Kopí osudu sebou a to byl předmět, který nutně na cestu do toho zatraceného koutu světa potřebovali.