My name is Narfi

Pozdravy z Valhally

Zhluboka se nadechla a na chvilku zavřela oči. Nedokázala potlačit tu bouři pocitů, které v ní vyvolal pohled na jejího spícího manžela. Vypadal, že je spíš víc mrtvý, než živý, jenom slabý pohyb na jeho hrudi prozrazoval, že ještě dýchá.

Silně zaťala pěsti a sklonila se. Vyslovila jedinou větu - zakázanou, strašnou kletbu, kterou ji předtím naušil sám Satan, aby přivolala Lokiho zpátky do reality. Do světa živých, mocných Bohů.

Mělo to silnější účinek, než očekávala, protože Loki zprudka otevřel oči a upřel na ni jasně modrý pohled. Vůbec nevypadal překvapeně nebo zmateně, jeho oči byly jasné a pronikavé.

Sigyn se cítila trochu zmateně. Ve světě mrtvých ve Valhalle začala trochu zapomínat, jaké to bylo, když byla ještě živá a měla rodinu, manžela a děti. A ten manžel nebyl zrovna obyčejný taťka, ale Bůh zmatku a lží. A její děti... No, řekněme, že jedničku z chování by nejspíš nikdy nedostaly.

"Loki..." Zašeptala tiše a napjala tělo v očekávání jeho absolutně nepředvidatelné reakce.

"Sigyn." Jeho hlas byl zřetelný. 

Přimhouřila oči. "Jak se cítíš?"

"Skvěle," vyhlásil spokojeně. "Takže takhle to vypadá, když je někdo mrtvý?"

"Cože?" Rukou mu šáhla na čelo, ale neměl horečku.

"Není to tak špatné," zamumlal a trochu se pohnul, aby si zajistil lepší polohu. Trochu naklonil hlavu a pozorně si Sigyn prohlížel.

"Jsi stejně krásná, jako vždycky," vydechl blaženě. "Můžeme mít ve Valhalle sex?"

Sigyn si odkašlala. "Těžko říct," odpověděla bezelstně, "my jsme totiž v Asgardu."

Loki se zeširoka usmál, jako by slyšel opravdu dobrý vtip. "Jsi tak hodná, miláčku. Ale nemusíš mi lhát. Čekal jsem to. Hlavně jsem šťastný, že jsem neskončil přikovaný někde na skále v Hellheimu, ale jsem zase s tebou. Teď může přijít blažená věčnost..."

Sigyn se kousla do rtu. Pochopila, že její manžel nejspíš blouzní a myslí si, že zemřel. Což bylo absurdní, vzhledem k tomu, že ona povolala na pomoc všechny síly Pekla, připravila o veškerou kouzelnou moc své rodiče a Valkýry vystavila hrozbě smrti - a to všechno jenom proto, aby zachránila tohoto muže, který odmítal uvěřit tomu, že nezemřel.

Pomalu se k němu posadila. Měl stále ztrhané črty, mrtvolně sinalý obličej a hluboké kruhy pod očima, ale jeho pohled byl jasný a upřený. 

"Hmmm," pohladila ho po čele. "Jak tě mám přesvědčit, že jsi naživu a já taky?"

Loki zakroutil hlavou. "To není možné. Na světě neexistuje síla, která by..." V tu chvíli se zarazil a podezíravě se na ni zahleděl.

"To ne..." Zašeptal se široce rozevřenýma očima. "Ty jsi... Tos nemohla... Nebo ano?"

"Ty bys pro mě udělal to samé, nebo ne?" Pokrčila naoko bezstarostně rameny. "Ale ještě nás čeká hodně práce. Ty jsi ztratil veškerou svou sílu a Daimon bude muset čelit svému otci. Upřímně, netuším, jak to dopadne... Způsobila jsem určitou katastrofu, ale nemyslela jsem přitom na následky."

Jako na povel se zvenku ozvalo silné zadunění. 

Loki se najednou začal prudce smát. Chechtal se tak silně, že se rozkašlal, ale to ho nezastavilo, držel se za břicho a nemohl popadnout dech, ale jeho smích neustával.

Sigyn netušila, co to všechno znamená. Když konečně přestal, s očekáváním se na něho zahleděla.

"Pojďme ovládnout svět, drahá," zachroptěl Loki a upadl do bezvědomí.