My name is Narfi

Bůh noci, spánku a bezvědomí

Hela pomalu a ztěžka otevírala oční víčka. Zhluboka se nadechla a z nějakého neznámého důvodu pocítila okamžitý a bezbřehý pocit neskonalého štěstí, bylo to jako obrovská vlna, která ji celou zasáhla a smáčela od hlavy až po konečky prstů na nohách, nedalo se tomu uniknout, nešlo to zastavit, ani obejít ani ignorovat, ten pocit tady byl a zmocnil se celého jejího těla.

"Co to sakra....?" Zmateně se rozhlížela a šokovaně si uvědomila, že na jejím břichu leží čerstvě narozené, nahaté, růžové dítě.

"No to snad..." Zvedla se do polodřepu a vzala robě do náruče a otočila ho k sobě. Dívala se do tváře té nejkrásnější a nejspanilější osoby, jakou kdy v životě viděla. Dítě mělo tmavé, trochu kudrnaté a husté vlasy, dokonale tvarovaný obličej, ale nejvíc pozornosti poutaly jeho prazvláštní, pronikavé a zářivé oči.

"Jako hvězdy," zašeptala Hela okouzleně a přivinula ho k sobě. Uvědomila si, že její syn je úplně nahý, tak si rychle strhla dlouhý, protkávaný, temně zelený plášť z ramen a zahalila ho.

"Helo, co se děje?" Ozval se vedle ní Daimonův hlas, který se právě probral. Postupně se z hlubokého spánku probouzeli i ostatní, jako poslední Loki, který stále vypadal omámeně, přesto si ihned uvědomil, co se stalo.

"Mephisto," zašeptal, "Bůh noci, spánku a bezvědomí. Pán dokonalých snů i hrůzných nočních můr. Posel mezi světem mrtvých a živých."

"Vítej mezi námi," oslovil ho pobaveně Narfi, "v rodině šílenců, narcisů, pekelníků a ledových obrů. Snad se ti tady bude líbit."

"Narfi, nech toho, tohle může počkat," zasyčela Hela. "Nechápu, jak se mohl narodit, aniž bych o tom věděla."

"Je pánem noci," odpověděl Loki a vyštrachal se na nohy, "když vládne temnota, může si dělat doslova, co se mu zachce. Ve dne jeho moc slábne."

"Zajímavé," pronesl Daimon. "V pekle je neustále tma, tam se mu bude líbit."

"Což mi připomíná," pronesl Loki svým typickým medovým hlasem, "jak naložíme s Lorelei?"

"Otče, odemkni ty dveře a až nakrmím Mephista, tak se znovu setkáme. Musíme to důkladně promyslet," vyhlásila Hela a Loki zrušil kouzlo u vrat, takže všichni mohli projít ven.

Když kolem něho procházel Narfi, Loki se ho jemně dotkl a upřel na něj tázavý pohled, ale Narfi se mu pohledem vyhýbal, aby nemusel čelit rozhodnutí hned teď a tady. Potřeboval čas.

Loki si zhluboka vzdechl a vrátil se do svých komnat.

Hlava mu třeštila a ztrácel rovnováhu, tak se musel napít svého léčivého nápoje. 

"V nejhorším případě unesu Mephista," zamumlal si spokojeně pod nos a klesl do měkkých peřin, kde si znova nechal zdát svůj oblíbený sen - že Sigyn je zase živá a zdravá vedle něho a on je pánem celého světa.

****************************

Narfi naštvaně zvedl hlavu, protože to neutuchávající ťukání na dveře jeho komnat ho přivádělo téměř k šílenství. Potřeboval být sám, utřídit si myšlenky a promyslet další taktiku. Čekalo ho jednání s Lokim, Helou i Daimonem a jejich příští rozhovor se spíš podobal boji, než přátelskému povídání.

V této náladě nevrle otevřel dveře a když za nima uviděl tu, která celou roztržku způsobila, jenom otráveně převrátil oči.

"Co tady chceš?" Procedil mezi zuby. 

"Mohli bychom si promluvit osamotě?" Zeptala se tiše Lorelei.

Místo odpovědi Narfi jenom trochu poodstoupil od dveří, aby mohla projít. Vešla dovnitř a opatrně se posadila na kraj čalouněného kresla se zlatým zdobením, jako by čekala, že to pohodlné a krásné křeslo pod ní najednou vybouchne.