My name is Narfi

Zpátky v Asgardu

Narfi se probral na to, že ho něco silně tlačí do boku. Líně se převrátil a rozlepil oči. Před sebou spatřil horu - až po pár sekundách mu došlo, že to je silně chrápající Gerda, která byla zcela nahá a sluneční paprsky jasně osvěcovaly její zbrázděnou, modrou a vysušenou kůži.

Líně zauvažoval o tom, zda ji má probudit a znovu zkusit to, co se mu dle jeho soukromého mínění včera povedlo jen tak napůl, ale najednou si uvědomil, že mu ubíhá čas. Za prvé, nápoj už nejspíš přestal účinkovat a za druhé... Vrátí se Lorelei spolu s Ragnarem? Protože pokud ano, bude je muset načas někam uklidit a připravit Lokiho na to, že ten, kdo ho měl dle proroctví zabít, je zase zpátky.

Přesto nemohl odolat tomu nutkání, té touze znova se Gerdy dotknout. Opatrně natáhl ruku a jemně ji pohladil po drsné kůži na rameni. Ospale vzdychla a otočila a přitom ho málem zalehla, tak bleskurychle uhnul bokem a napůl se vztyčil.

Pomalu otevírala oči a překvapeně zamrkala, když nad sebou spatřila jeho obličej. Podívala se na své nahé tělo a pak na zcela nahého Narfiho, který se mezitím vysoukal z postele a tyčil se vedle ní v celé své mužné kráse.

Její modrý obličej pozvolna nabíral karmínovou barvu, tváře jí zrudly a začala ztěžka funět. Oči zúžila do malých, zlověstně blýskajících štěrbin, protože ačkoliv byla nezkušená, přesně věděla, proč jsou oba dva nazí a v jedné posteli.

"Ty malej zmetku," procedila mezi zuby nenávistně, "tys mě zneužil! Otrávil jsi mě a uspal tím podivným nápojem, který mi včera podala ta zlovolná čarodějka! Nenávidím tě!"

Narfi si bolestně vzdychl. Její horoucí včerejší náklonnost a bezbřehá tělesná touha byly ty tam. Tak zase příště, pomyslel si rezignovaně, jestli nějaké příště ještě bude.

Bleskurychle se oblékl a se smutným pohledem beze slova odešel.

****

Otevřel dveře své komnaty a údivem se málem skácel k zemi.

První, co uviděl, byla zcela špinavá a uválená Lorelei, ale jako by to samo o sobě nestačilo, v jeho netknuté a dosud ustlané posteli se líně rozvaloval Ragnar.

Ale vrcholem všeho byla jakási mohutná, namodralá postava, kymácející se u zavřeného okna se zataženými zavěsy.

"Co to k čertu je?" Vyštěkl ze sebe. Lorelei okamžitě pochopila, že otázka je mířena na ni.

"Ragnara už znáš, ne?" Usmála se záludně. "A ta obryně u okna je Angrboda. První žena tvého otce, které se příhodně zbavil a poslal ji do Země zapomnění."

Narfi prudce zabouchl dveře a zamkl je.

"Zbláznila ses nebo co?" Zasyčel. "Nejenomže jsi sem dotáhla Ragnara, který se Lokiho pokusil zabít a málem se mu to povedlo... Ale Angrboda? Proč myslíš, že ji tam Loki poslal? Asi aby ji už nikdy neuviděl, ne?"

"Neboj se, nespatří je," odpověděla zcela klidně a ošetřovala hlubokou ránu na Ragnarově ruce.

Narfi si ho opovržlivě změřil. "Vypadá jako retard, bez urážky. Chceš strávit život po boku chlapa, který si snad ani neumí zavázat tkaničky?"

Lorelei si kousla do rtu, ale překonala prvotní vztek. "To nech na mě, zlatíčko. Mimochodem, jak dopadla tvoje milostná noc?"

Narfi něco nezřetelně zamumlal.

"Nápoj lásky snad neúčinkoval?" Podivila se Lorelei.

"Ale ano, jasně že ano. Ale já..."

"Co?" Zapíchla do něho svůj pronikavý pohled a Narfi si překvapeně uvědomil, jak moc se Lorelei podobá na Lokiho.