My name is Narfi

Nikdy neříkej, že mohlo být hůř

Narfi pevně držel zavřená víčka a zatínal pěsti, jako kdyby si chtěl nasilu prodloužit krásný sen. Což se mu ovšem nedařilo, paprsky nafialovělého slunce drze pronikaly mezerami mezi zataženými sametovými závěsy a připomínaly mu, že začal nový trudný den. 

Den, kdy se znova musel dívat do očí své ženě, která ho nejspíš smrtelně nenáviděla. 

Zhluboka si povzdechl, stáhl ze sebe hedvábnou deku  a natáhl se. "Situace snad už nemůže být ani horší," zamumlal si pod nos. V tu ránu se ozvalo rázné zaklepání na dveře. "Asi jsem to neměl říkat," pokrčil rameny a otevřel široké, dvoukřídlé dveře se zlatým kováním. Uviděl Magnuse s nespokojeným výrazem ve tváři.

"Neruším, Vaše veličenstvo," opáčil Magnus a protáhl se dovnitř bez pozvání.

"Jen pojď dál," zahučel Narfi a s bouchnutím zavřel. "Doufám, že máš dobré zprávy..."

"Jak se to vezme," otočil se jeho přítel na patě, až za ním zavlál jeho dlouhý plášť. Byl kompletně oblečený a ustrojený, každý vlas měl na svém místě a kolem pasu se mu kolembal dlouhý, ostrý meč.

"Kam se chystáš?" Zeptal se nechápavě Narfi.

Magnus vytřeštil oči. "Hádám, že jsem jediný, kdo se zajímá o to, že zítra má být výroční Slavnost Světla..."

"Do hajzlu," plácl se Narfi po čele. "V tom zmatku mi to úplně vyfučelo z hlavy. Co se po mně chce?"

"Těžko říct," uhladil si Magnus záhyb na košili. "Zeptej se svého otce."

Narfi přimhouřil oči. "Jak to myslíš... Ty sám nejlépe víš, jak na tom je, byl jsi tak nějak u toho. A jediná, která nám mohla pomoct - jeho skvělá sestra - je v Pekle, pokud je mi známo. A Daimonova sestra s tím nechce mít nic společného."

"Takže... ho necháme umřít?" Magnusova otázka zavisla ve vzduchu jako rozkolébaná sekyra, která se chystá každou chvíli spadnout a někomu osekat údy.

"Loki nebude schopen vést celou slavnost a producírovat se po městě na Sleipnirovi," řekl zamyšleně po chvilce ticha Narfi. "Budu to muset udělat sám. Obyvatelstvu řeknemě, že... Loki je někde v jiném koutu vesmíru, kde řeší něco důležitého. Stejně mu nikdy nefandili."

"Jak myslíš," pokrčil Magnus rameny. "Třeba to vyjde. Jdu říct Astrid, aby si pohla s výzdobou."

Mírně se uklonil a odešel.

Narfi osaměl se svými trudnými myšlenkami, když se znova ozvalo ťukání na dveře.

"Doprdele, proč mě zase otravujete?" Houkl nevlídně a hodil se na postel.

Dveře se otevřely s jemným zavrzáním a Narfi rezignovaně zavřel oči. Nechtělo se mu s Astrid řešit výzdobu té zbytečné slavnosti, nechtělo se mu vůbec žít.

Proto když uslyšel hlas své ženy, překvapeně vyskočil.

"Drahá, ty jsi tady," usmál se potěšeně.

Vypadala dost naštvaně. 

"Můžu pro tebe něco udělat? Cokoliv, jen si řekni..."

"Jistě," odpověděla chladně a Narfi měl pocit, že se jeho pokoj právě proměnil na hotové ledové království.

"Kdy konečně propustíš mého bratra z vězení?" Její hlas byl ostrý jako břitva pokrytá ledem.

Promnul si oči. "Jestli ho propustím a Beli zjistí, že jsem... Chci říct, že..."