My name is Narfi

Pán a paní Temna

Narfi užasle pozoroval Mephista, kterak způsobně pije čaj z porcelánového hrnku, zdobeného zlatem. Klučina měl sklopené oči, nohu přes nohu a tvářil se velice vzorně. Dokonce si učesal vlasy do dokonalé pěšinky a oblékl si květovanou košili, ačkoliv předtím celý den lítal po zahradě s vrabčím hnízdem na hlavě a měl na sobě roztrhanou a zakrvácenou tuniku.

Narfi neměl čas zkoumat, co to chlapčisko na té zahradě vyvádělo a o co se snaží právě teď, protože před svou ženou chtěl vypadat jako rozvážný muž, který ví, jak nakládat s dětmi.

Gerda Mephista pozorně sledovala, studovala každý jeho pohyb, to, jak srkal čaj a ukusoval malé koláčky, utíral si pusu ubrouskem a občas si uhladil záhyb na košili. Pro Gerdu byli i dospělí Bohové směšně malí, dokonce i Narfi, který svou výškou předčil všechny ostatní chlapy v paláci, byl pro ni jako hračka.

Takže tento drobný malý človíček, co vypadal jako panenka pro panenky byl pro ni něčím nicotným, ale nesmírně zábavným. Nikdy předtím děti neviděla, obzvláště ne děti těchto rozměrů a urputně přemýšlela nad tím, jaká bude asi její dcera, až se narodí.

Mephisto se na ni najednou zpříma podíval a usmál se. "Můžu vám to říct," pronesl sladkým, nevinným hlasem.

Gerda zmateně potřásla hlavou. "Říct co?"

Kluk se z ničeho nic postavil a namířil si to přímo k ní. Seděla na židli a stejně ho několikanásobně převyšovala. Natáhl ruku a opatrně se dotkl jejího ramena. Gerda měla pocit, jako by se jí dotklo rozpálené železo a prudce ucukla.

Narfi udělal rychlý pohyb a Mephisto se stáhl. "Nic jsem jí neudělal, strýčku, přísahám!"

"Jsi v pořádku?" Zeptal se Narfi své ženy. "Co to bylo?"

"Měla jsem pocit, jakoby... By někdo byl přímo ve mně, v mé hlavě a v mém břichu. Překvapilo mě to."

Narfi naklonil hlavu. "Nech toho, ano?" Řekl směrem k Mephistovi nebezpečně tichým hlasem. 

"Nechtěl jsem jí ublížit," pokrčil kluk rameny, "ale chtěla vědět, jak bude vypadat vaše dcera."

Gerda se prudce postavila. "Umíš snad číst myšlenky?"

"To ne," usmál se malý, "ale poznal jsem to na vašem obličeji. Když mi dovolíte, abych se vás dotkl, můžu dohlédnout za oponu a něco vidět."

Gerda mlčky přikývla, ačkoliv Narfi dal hlasitým zacukáním rtů najevo svůj nesouhlas.

"Jen klid, to bude dobrý," prohodil Mephisto klidně směrem k strýci.

"Jo, tohle vždycky říkávala tvoje matka. A pak někoho zabila," odplivl si Narfi, ale nijak mu fakticky nebránil v tom, co se chystal udělat.

Mephisto přejel dlaní po Gerdině rameni a zavřel oči. V místnosti jakoby najednou někdo zhasl světlo. Narfimu se zježily chlupy na těle a v duchu uvažoval nad tím, co by mu Hela asi udělala, kdyby tomu malému nějak ublížil. Celá ta scéna se mu vůbec nelíbila, ale Mephisto vzápětí prudce rozvřel oči a usmál se. Kolem nich se roztančily miliony hvězd, celý svět se začal kroutit a Narfi nemohl popadnout dech.

Nedokázal určit, jak dlouho to trvalo, snad minutu nebo celé hodiny, ale když Mephisto skončil, Narfi si uvědomil, že klečí na kolenou a snaží se neomdlít. Jeho žena nehybně seděla a prudce oddechovala.

Mephisto si zase sedl do křesla a klidně si upil vychladlého čaje.

"Tak co, prcku?" Zeptal se Narfi, jen co se mu povedlo znovu vyškrábat zpátky na nohy. "Viděl jsi něco?"