My name is Narfi

Vítejte v Pekle

"Otče?" Narfi opatrně otevřel dveře Lokiho komnaty, ale uvnitř vládla dokonalá tma. Tmavězelené závěsy, kompletně zakrývající široké okno, dovnitř nevpouštěly ani náznak světla.

Narfi přesto vešel dovnitř a popaměti zamířil tam, kde očekával, že Lokiho najde, k jeho robustní, dřevěné posteli s nebesy s baldachýnem. Uslyšel slabé sípání a domyslel si, že Loki má potíže, proto bez okolků závěsy roztáhl, otevřel okno a vpustil dovnitř světlo a čerstvý vzduch.

Když se otočil, trochu ho zamrazilo. Loki byl smrtelně bledý a sotva dýchal.

"Stráže, rychle doveďte Lorelei, je v mé komnatě!" Zakřičel Narfi a doufal, že ho stráž přes silné dubové dveře slyšela.

"Co to k sakru je?" Zamumlal si pod nos, takhle silným kouzlům nerozuměl a i když byl zdatný čaroděj, černé magii se dosud vyhýbal. Ne, že by z ní měl strach, ale radši měl kontakt - souboj jeden na jednoho, rozdával rány pěstí a svým kopím a kosil své nepřátele pomocí své síly a zdatnosti. Kouzla využíval jenom když už neměl na vybranou, nebo když to jenom fyzickou sílou nešlo.

Po chvilce se objevila udýchaná Lorelei. Podívala se na Lokiho a ihned začala odříkat starobylé runy a kroužit rukama a zdálo se, že to trochu zabralo. Ale opravdu jenom trochu.

"Proč se to zhoršilo?" Zeptal se Narfi zamyšleně. "Myslel jsem, že je to na dobré cestě."

"To nevím. Ve hře je spousta možností. První mě napadá, že Einar to udělala tak, že pokud Loki neovládne magii, kterou mi při své smrti věnovala do určitého času, začne ho to postupně zabíjet. Nebo je té magie na jednu osobu až příliš, nebo je v tom kouzlo, které dosud neznáme, nebo je to spojení dvou mocných magií, které se mezi sebou nesnesou..."

"Angela měla vidění. Loki potřebuje pomoc Sigyn."

"Já vím," pokrčila Lorelei rameny a utřela Lokimu pot z čela. "Ale do Valhally nikdo z nás nemůže. To dokáže jenom Mephisto. Až bude větší. A až bude mít sestřenici."

Narfi se kousl do rtu. "To mi připomíná. Ten nápoj... A Gerda. Nevím, co s ní mám dělat. A upřímně... Byl bych radši, kdyby mě milovala doopravdy."

Lorelei se postavila. "Já vím. Rozumím ti. Ale láska se nedá oklamat žádnými kouzly. Na to magie prostě nefunguje."

Jejich důvěrný rozhovor najednou přerušila Hela, která bez okolků vpadla dovnitř a ihned si to namířila ke svému otci.

"Jak je na tom?" Zeptala se. Otázka byla evidentně namířena na Lorelei.

"Musíme čekat na Mephista."

Hela se otočila k Narfimu. "Jak pokračuje tvoje záležitost?"

"Dobře," odtušil nevzrušeně. Nemínil ji vysvětlovat, že zápasí s Gerdinými city. To by jí rozčílilo a to byla ta poslední věc na světě, kterou by někdo chtěl vyvolat.

"Lorelei," otočila se Hela zpátky ke své tetě. "Víš, co tě čeká..."

Lorelei jenom mlčky přikývla. "Nebudu se bránit. Nechci, aby kvůli mně někdo trpěl."

"To měla být výčitka?" Zeptala se ostře Hela. "Na mně to nefunguje. Chápeš, že nemůžu dopustit, aby můj manžel skončil mezi hříšníky z celého vesmíru, přikovaný na skále a odsouzen k věčnému utrpení."

"Nedalo by se s tím přece jenom něco udělat?" Zkusil se do toho vložit Narfi. Děsilo ho, že by měl zůstat sám s Gerdou, která ho nenáviděla, s Ragnarem, který přišel o rozum a s Angrbodou, jejíž obří tělo a ztracená paměť nemohly přinést nic jiného, než problémy.

"Víš, že ne," odsekla Hela. "Daimon ještě dnes odvede Lorelei do Pekla. Já zůstanu tady i s Mephistem. Budeme se společně starat o Lokiho. A vystrojíme dvě svatby. Jednu pro tebe, druhou pro Astrid."

"To zní skvěle," odpověděl Narfi, ale vůbec to nevyznělo nadšeně.

*******

"Promiň, musí to být," řekla Hela chladně a kývla Lorelei hlavou na pozdrav. Ta jenom mlčky objala Narfiho, Angelu, Magnuse a Astrid. Pak se připojila k Daimonovi, čekajícímu opodál. Vypadal provinile.

"Nedělej si starosti. Budeme jako za starých časů," pronesla směrem k němu, když kráčeli k Bifrostu.

"Já to nenávidím," řekl hněvivě. "Nenávidím, že musím být zlý a  krutý. Nechci takový být. Mnohem víc by mě bavilo být lékařem, nebo vědcem, který vynalézá nové léky. Nebo zahradníkem. Něco takového."

Lorelei se smutně usmála. "To neřeš. Nemůžeš za to, komu ses narodil. Jsme děti svého osudu."

*******

Když se před nima otevřela pekelná brána (za patřičného hrůzyplného zvukového doprovodu) a když už přestali slyšel Garpovo hromové štěkání, kolem nich se rozpřáhla dokonalá tma. Daimon jedním pohybem zapálil louč a vedli ji kamsi do podzemí. Lorelei ho bez odporu následovala.

Po pár krocích ucítila pekelné horko, pot jí stékal z čela a ona se snažila dýchat jenom velmi mělce, aby v plicích necítila ten nesnesitelný žár.

Uslyšela změť hlasů hříšníků, kteří zde spolu s ní měli strávit celou věčnost. Každý z nich byl vystaven jinému mučení - obvykle se jim plnými hrstmi dostávalo toho, čeho se celý život nejvíc báli.

Ten, co měl fobii z hadů, byl neustále atakován útoky jedovatých zubů hadů všech velikostí a druhů. Ta, která se bála pavouků, byla opředena silnými přadeny pavučiny pavouka velikého tři metry, s obřími kusadly, plnými zeleného jedu.

"Vítej v pekle, Lorelei," řekl Daimon a poté ji přikoval na černou, špičatou skálu. Její kouzla tady byla zcela bezmocná.

"Je mi to moc líto," zašeptal Pán pekel a odvrátil se, aby nemusel pozorovat hejno dravých supů, kteří se k Lorelei ihned slétli a začali jí klovat oči. Netrvalo dlouho a její obličej byl celý krvavý a zbrázděný hlubokými zářezy od ptačích drapů. Byla zcela slepá. A to byl teprve začátek.

Daimon pospíchal pryč. Nemohl pro ni nic udělat. Přesto, že byl mocným Bohem, smlouva s Ďáblem byla neporušitelná a nezničitelná. A trvala navěky. Utíkal rychle, přesto ještě uslyšel bolestné výkřiky Lorelei, když k ní přiběhli obří černí vlci a svými tesáky jí začali drápat maso z kostí.

"Proklínám tě, otče," zašeptal Daimon, když za sebou zabouchl těžké, olověné dveře. Kolem něj se rozhostilo ticho, takže slyšel jenom svůj vlastní zrychlený dech.

"Kéž bych našel způsob, jak změnit minulost," zašeptal tiše a svezl se na kolena.

Ale minulost změnit nelze, to nedokážou ani ti nejmocnější Bohové. Ubohého Daimona nenapadlo, že by se mohl pokusit změnit budoucnost.

Budoucnost, jež měl ve svých rukou malý, buclatý človíček jménem Mephisto.