My name is Narfi

Nebe, peklo, ráj...

Ragnar zděšeně pozoroval ty proudy jedu, stříkající z obřích hadích zubů přímo na obličej drobné, tmavovlasé dívky, která ho kdysi zachránila. Tam, v jiném světě, v jiné době, za jiných okolností.  Když nebyl sám sebou, byl pouhým stínem kdysi mocného bojovníka, jehož jméno celý svět - a dokonce i on sám - zapomněl.

Zatínal zuby i pěsti, modlil se ke všem Bohům, na které si dokázal vzpomenout, ale pranic to nepomáhalo.

Ta malá, zubožená bruneta řvala bolestí, svíjela se v hrubých řetězech a její tělo bylo celé poseté jizvami. Krev, stékající z nesčetných ran na její útlé tváři, kapala v pravidelných intervalech na zčernalou zem a každá kapka, vydávající dutý, tupý zvuk, bodala ostrou bolestí přímo do jeho mozku.

"Tak dost!" Zařval Ragnar znechuceně. "Tohle už dál nesnesu! Čím se vůbec provinila? Co tak strašného udělala? Čím ti ublížila?"

"Ničím," hlesl Daimon Hellstrom zkroušeně. "Neudělala vůbec nic. Provinila se jenom tím, že se narodila. V nesprávnou dobu, na nesprávném místě, nesprávné osobě."

Ragnar prudce oddechoval a snažil se zkoncentrovat. Jeho mysl byla stále částečně zamlžená a nedokázal si vzpomenout na nic z toho, co kdysi dělal. Daimon mu sice už naznačil, že je synem Boha a kdysi usiloval o asgardský trůn, ale to všechno bylo pryč. Tam daleko, v jiném životě, v jiné době.

Ale on byl tady a teď, uprostřed horoucích pekel, před vysokým, strmým bralem, na kterém byla navěky přikována dívka, které proroctví kdysi řeklo, že právě on je jejím osudem. Zachránila ho za cenu nasazení vlastního života, obětovala svou světlou budoucnost v Asgardu a přivedla ho zpátky do světa živých.

Její utrpení bylo nepopsatelné.

"Proč... Proč cítím takovou bolest? Proč cítím vinu? Co jsem udělal?" Zachroptěl Ragnar a snažil se uvolnit si límec u krku, jako by se dusil. "Co to je? Proč jsem tady?"

"Možná jsi dostal novou šanci," odpověděl Daimon zamyšleně. "Byl jsi namyšlený, drzý a nezvladatelný floutek, který si tvrdě šel za svým. Nikoho jsi nešetřil, včetně své vlastní matky. Přivedl jsi ji tam, kde ji našla smrt. Kdybys kdysi neusiloval o asgardský trůn, všechno by bylo jinak. Měl bys dva oddané, milující rodiče, rodinu, která by tě respektovala a dobré postavení v Asgardu. Ale tohle ti nestačilo. Musel jsi mít víc. Chtěl jsi mít všechno. Moc, slávu a bohatství. A teď... Jsi v hlubinách pekla, netušíš, kdo jsi a kam směruješ a jaký je tvůj další osud."

Ragnar bezvládně klesl na kolena. "Pomoz mi.. najít tu správnou cestu. Tohle přece nejsem já. Na nic z toho si nevzpomínám. Nedokážu si vybavit podobu své matky. Nevím, kdo je můj otec. Nevím ani...kdo jsem já sám."

Daimon natáhl ruku a zvedl ho. "To proroctví, které tě kdysi předurčilo k tomu, aby ses pokusil zabít Lokiho, je už pryč. Tvůj osud není daný. Zkus si ho najít sám. Dělej to, co uznáš za vhodné."

Ragnar se zadíval na dívku, jejíž tvář byla bolestně známá a přesto netušil, kdo Lorelei vůbec je.

"Sundej ji," řekl náhle Pánu pekla, "dej tam místo ní mě."

Daimon překvapeně zamrkal. "Tohle je tvoje volba? Obětování se?"

"Ano," sklonil Ragnar hlavu,"jestli jsem byl hříšník, chci to odčinit. Ne proto, že bych se bál pekla... Vím, že tady zůstanu navždy. Ale cítím bolest, protože jsem zapříčinil smrt své matky. Nevím, jak vypadala a jaká vlastně byla. Ale její přítomnost silně pociťuji každý den. Asi jsem nebyl dobrý syn. Ani dobrý přítel. S touto bolestí nedokážu žít. Radši budu trpět pěkelné mučení, než cítit vinu za to, že moje rodina se rozpadla."

Jen co to dořekl, pouta a řetězy, která spoutávala Lorelei, se rozpadla na prach a ona zahučela dolů. Dopadla na zem s tupým žuchnutím a přesto, že se škaredě potloukla, vzhlédla nahoru s novou nadějí.

"Ragnare..." Natáhla ruku, ale už bylo pozdě. Kletba Satana vyzvedla Ragnara vysoko do vzduchu a přikovala ho k bralu místo ní.

Nikdo nedokázal zlomit smlouvu, kterou kdysi uzavřel Odin se samotným Ďáblem. 

Nikdo mezi živými.

Ale ještě existoval jeden svět - svět, kde vládlo věčné světlo a harmonie. Svět, kde se scházeli hrdinové, jejíchž činy znal celý vesmír. Svět, kde nemožné bylo možné.

Valhalla.

*****

Narfi udiveně pozoroval, jak jeho synovec Mephisto opatrně klade nožky před sebe a pomalým tempem se posouvá na drahocenném koberci kupředu a cílevědomě se blíží ke své matce Hele, která na něj čekala v podřepu s otevřenou náručí.

"Neuvěřitelné," okomentoval celé dění, když jeho sestra sevřela své dítě a vyhodila ho vysoko do vzduchu, "co ten prcek všechno dokáže. Obávám se, že bude mocnější, než my všichni dohromady..."

"A co teprv, když se spojí s tvou dcerou," opáčila Hela zvesela a přitiskla si Mephista těsně k sobě. "To bude dvojka. Horší, než jsme byli my dva... Pamatuješ, jak jsme tehdy podpálili Síň hrdinů??? Kolik nám tehdy bylo, osm...?

"Devět," odpověděl Narfi pobaveně. "A podpálila jsi ji ty. Já jenom asistoval. Jo, a nezapomeň na svá dobrodružství na Midgardu. Jak jsi zrušila IronMana. Greetings from HellGirl... Policie v Seattlu má dodnes při vyslovení tvého jména lehkou mrtvici..."

"Bejvávalo, staré dobré časy," řekla Hela zasněně. "Dneska jsem už někde jinde."

"Jsi si jistá? Protože ještě včera jsi chtěla zabít Ragnara. Tvoje nejoblíbenější věta: ZABIJEME HO? JI? JE?"

"Nech toho," urazila se naoko Hela a posadila Mephista pod okno, kde se jal zaujatě zkoumat jakousi červenou kytku.

"Přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekl. Možná máš pravdu. Nebo ne, já prostě nevím... Půjdu domů. Udělám, co bude potřeba."

"Co tím myslíš?" Zvedl se Narfi a přisedl si k Mephistovi, který okamžitě utrhl kvítko a dal mu ho do ruky.

"Nebe-peklo-ráj- s náma-duše-hraj..." Zasmála se Hela. "Jestli zrovna TY dokážeš překonat naši minulost... Tak já to dokážu taky. Ty jsi byl předurčen zabít Ragnara a přesto ses dokázal vzepřít a zařídit to jinak. Nikdy se mi nelíbila ta myšlenka, že jsme otroci proroctví. Jestli můžu zvrátit to, co bylo dáno, tak sem s tím. Nechám ho žít. Nechám je jít..."

Narfi se postavil a silně ji objal. "Díky, ségro. Nikdy ti to nezapomenu."

Hela opětovala jeho objetí a zavřela oči. Jediné, na co v tu chvíli dokázala myslet, byl její syn a ještě někdo. Ten, kdo jí daroval život, ten, kdo jí naučil všechno, co uměla, ten, co chtěl vždycky ovládnout svět.

Loki.