My name is Narfi

Lorelei. Jmenuji se Lorelei.

Putovali již několik dní a Loki byl na tom čím dál hůř. Magnus trávil celé noci u jeho lůžka, občas únavou usínal, ale neustále se strhával ze snu, protože měl pocit, že Loki snad doopravdy zemře. Občas ho třásla zimnice, jindy z něj tekly potoky potu, když byl rozpálen jako kamna, nesouvisle něco mumlal nebo křičel, ale jeho řeč téměř nedávala smysl.

Magnus začínal ztrácet naději. Doputovali daleko na sever, kde bylo hodně zima, takže když někdo z nich promluvil, od úst jim stoupala pára. Ale Loki nic kolem sebe nevnímal, bloudil očima někde na obloze a jeho mysl byla daleko.

V ten večer se ubytovali ve starém ošuntělém hostinci v úplně poslední vesnici před Horami Smrti, kam se nikdo neodvážil, protože podle legend tam žily podivné a nebezpečné bytosti - skřeti, hybridi - napůl lidi a napůl zvířata a také čarodějové. A právě tam existovala škola temné magie, pokud Magnus dobře pochopil slova, které Loki předtím nesrozumitelně mumlal.

Magnus objednal večeři - a překvapeně konstatoval, že v tom pajzlu docela dobře vařili. Maso bylo krásně propečené, s křupavou kůrčičkou a slanou šťávou uvnitř. Loki ovšem nic nejedl, celý večer proseděl zachumlaný v zeleném plášti, s kapucí staženou hluboko do čela. Nikdo by v něm nepoznal krále Asgardu. Nebo alespoň to, co z něj zbylo.

Kolem nich celý večer kroužila sympatická krčmářka - mohlo jí být kolem třiceti let, nebyla vysoká, ale pěkně stavěná a dlouhé černé vlasy měla svázané zlatistou stužkou. Oči měla nebesky modré a velmi pronikavé a občas se na Magnuse mile usmála.

Po večeři jí odměnil zlaťákem a ona vyvalila oči. "Páni, to jsem už dlouho neviděla," řekla překvapeně. "Říkala jsem si, co asi tak takoví dva dobře oblečení pánové dělají v této díře... Dám vám dobrou radu," trochu ztišila hlas, "nedávejte najevo, že jste bohatí. Není tu moc bezpečno."

Magnus stiskl rty. "Děkuji, milá... hm..."

"Lorelei. Jmenuji se Lorelei."

"Zvláštní jméno." Rozhlédl se kolem sebe, ale lokál byl téměř prázdný. "Ty jsi místní?"

Přikývla a přimhouřila oči. "Hledáte tady něco?"

"Dá se to tak říct. Pomoz mi odnést mého pána nahoru do pokoje a promluvíme si. Těch zlaťáků mám víc."

"Dobře," pokrčila rameny a počkala, až Magnus trochu nadzvedne Lokiho a podepřela ho z druhé strany. Společně ho vynesli do patra a oba dva u toho dost funěli. Loki vážil víc, než 400 kilo a kvůli tomu používal odlehčovací kouzlo, které momentálně moc nefungovalo, stejně jako nefungovalo Lokiho tělo a mysl.

Magnus celou dobu dával dobrý pozor, aby Lokimu nebylo vidět do obličeje, poté ho uložil do postele a přikryl. Zatahal Lorelei za rameno a posadili se a nízký stolec pod oknem.

"Takže," vycenila oslnivě bílé zuby v úsměvu, "co ty a tvůj pán? Je nemocnej nebo tak něco?"

Magnus uvažoval, kolik jí toho může říct, ale ona se najednou zeptala: "Jste z paláce? Znáte Lokiho?"

"Možná," odtušil.

"Páni, to je tak... vzrušující," postavila se a začala chodit po pokoji a rozhazovala u toho rukama, "vždycky jsem ho chtěla poznat, tolik jsem toho o něm slyšela! Ale nemohla jsem se dlouho dostat z této díry, protože... No to je teď už jedno. A pak jsem slyšela, že vyhlásil soutěž o místo své osobní čarodějnice a já se tak toužila tam dostat... Ale než jsem sehnala nějaký povoz, bylo po všem... Řekni mi, která měla to štěstí, že teď pro něho může pracovat?"

Magnus přivřel oči. Tohle všechno mohla být nějaká past. "Hele, milá zlatá, pokud vím, opravdických čarodějek je tady na Asgardu velmi málo. A pokud nějaká je, tak určitě by nevypadala jako ty. Jsi moc hezká. A vůbec, jestli umíš čarovat, jak to, že ses nedostala do paláce?"