Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

2. Sexy šéf a rudá tvář

Pošoupla jsem si brýle výš, abych si byla jistá, že dobře vidím. Ve dveřích stálo „cosi“, ano opravdu to jinak neumím nazvat. Ale bylo to asi nejhezčí „cosi“, co jsem v životě viděla. Konsternovaně jsem na něj zírala, ale ve své neschopnosti vstát, jsem stále klečela na zemi.

„Zdravím,“ přiblížil se ke mně, podal mi ruku a pomohl mi vstát, „jsem Louis Tomlinson, nový ředitel, ale slyšel jsem i něco o kreténovi,“ usmál se.

 „Omlouvám se, to nebylo na vás, no jen nemám den,“ vydechla jsem a stále zírala na jeho dokonalou tvář.

„Chápu, taky nejsem zrovna ve formě,“ řekl a trhl dokonalými rameny, které v tmavě modrém saku vypadaly ještě dokonaleji.

„A vaše jméno?“ optal se se zájmem, který nevypadal ani trochu hraně.

„Kate Brianová,“ odpověděla jsem nejistě a teprve v tu chvíli mi došlo, že stále svírá mou ruku, a to déle než je společensky přípustné v takové situaci. Rychle jsem svou ruku vytrhla a dělala, že mě nejvíce zajímá flek na koberci.

„Velmi mě těší,“ usmál se a lustroval mě od hlavy až k patě, což mě dokonale znervózňovalo, „vybíráte uchazeče vždy ze země?“

„Ne to ne, jen Harry, tedy ehm upadlo mi to z ruky,“ opravila jsem se rychle, přece nebudu za práskače před novým šéfem hned první den.

„Jasně,“ potutelně se zašklebil, měla jsem pocit, jako by o Harrym už něco zaslechl.

„No, rád jsem vás poznal, určitě se ještě uvidíme, stavte se za mnou zítra ráno v kanceláři, probereme nějaké personální záležitosti.“ Mávnul rukou a asi už mám vidiny, protože se mi zdálo, že se malinko uklonil.

Zaklepala jsem hlavou, abych z něj vyhnala představu Louise na pláži a monotónně pokračovala ve sbírání životopisů ze země. Po zbytek dne jsem toho moc neudělala, prošla jsem uchazeče o nové pozice, nic extra tam nebylo, nikdo vhodný na pozici, která se nabízela.

Odpoledne jsem měla domluvené kafe s nejlepší kamarádkou Beth. Objaly jsme se, jako kdybychom se neviděly půl století a usedly ke stolku v malé kavárně nedaleko centra.

Beth pracovala v  hotelu jako recepční a uvítací výbor v jednom. Jelikož se jednalo o nejlepší hotel ve městě, měla to štěstí, že se dost často setkávala s významnými či slavnými lidmi. A díky tomu, že by navíc mohla z fleku hrát ve filmu, se s některými sblížila i více než by to dovolovala profesní etika.

Zrovna mi vyprávěla o jakémsi slavném zpěvákovi, který k nim má zítra dorazit a zabere celé patro, protože sebou vleče 10členou ochranku. Moc jsem jí neposlouchala, protože jsem před očima měla pořád Louise s jeho modrým sakem, takže jsem přeslechla jméno toho zpěváka. Ale moc se v té současné hudbě neorientuju, takže bych stejně nevěděla, o koho jde.

„Ty mě ale vůbec neposloucháš,“ urazila se, když si všimla, že koukám někam do prázdna a našpulila růžové rty, „je to jako bych tu mluvila s figurínou.“

„Promiň Beth, máme teď nějaké změny v práci, jde mi z toho hlava kolem. Máme nového ředitele a nemyslím, že to bude mít dobrý konec. Je hrozně mladý, co on sakra může vědět o firmě a jejím vedení.“

„Mladý?“ Zbystřila své smysly Beth. „A je taky hezký?“

„Ale jo je, takový ten klasický hezoun.“ Snažila jsem se o nenucený tón, ale už jsem sama cítila, jak se mi hrne krev do tváří, takže jsem se rychle sklonila ke kávě.

„Aaa Kate, on se ti líbí a moc se ti líbí, to já poznám, ježiš už rudneš, no tak to není jen hezký, ale zároveň děsně sexy.“ Na tváři měla děsně rozjařený výraz a já už dopředu tušila, co přijde, její oblíbené zanotování z filmu Slečna drsňák.

„Moc se ti líbí, chtěla bys ho líbat a svlíkat…“ prozpěvovala a vrtěla se na židli v jakýchsi extatických kreacích, ani si moc nedělala hlavu s tím, že na ní celé osazenstvo kavárny zírá.

„Prosím tě nech toho, všichni na nás koukají,“ plácla jsem jí přes ruku a doufala, že se trochu uklidní.

„Dobře už jsem hodná,“usmála se a zkoumavě si mě prohlížela. Najednou začala hrát na Bethyině růžovém telefonu její oblíbená skladba Can´t stop, hovor přijala a pár minut se s někým horečně dohadovala.

„Promiň Kate, musím jít, ten popovej trumbera prý už přijel a dělá hrozné dusno, protože pokoje nejsou tak jak si to představoval. Musím tam jet a nějak ho zpacifikovat. Měj se.“ Mávla na mě a vystřelila s kavárny jako raketa, ani jsem nestihla pořádně zamávat.

 Jak jsem se za ní otáčela s máváním, uviděla jsem u dveří Stylese, „sakra“, zaklela jsem a rychle se otočila zády a zabořila nos do denního tisku, který se válel na stole.

„A hele, kdo se nám vystrčil nos ze své skořápky,“ ozvalo se vedle mě a okamžik po té dosedla kudrnatá hlava přímo přede mě. Snažila jsem se rychle dopít své latté, ale bylo ještě dost teplé.

„Do toho tobě vůbec nic není a vzhledem k tomu jakou lásku jeden k druhému chováme a místa všude okolo, by bylo vhodnější, kdyby sis přesedl jinam.“

„Hm, zajímavá teorie,“ zabručel a pohledem sjížděl kolemjdoucí slečny, poté zaměřil svůj pohled na mě. „Máš vůbec nějakého chlapce?“ pronesl stylem 80leté tetky a zvláštně se u toho zašklebil.

„Co je ti vůbec do toho,“ ohradila jsem se a chystala se k odchodu.

„Takže ne, ani mě to nepřekvapuje.“

„No, tohle už je vrchol, ty jsi takovej kretén, že to nemá hranic.“ Vřískla jsem snad více než je zdrávo a vystřelila z kavárny.

Až při cestě domů mi došlo, že jsem to možná trochu přehnala, ale Styles mě prostě vytáčí víc, než jsem si byla ochotná připustit a s tím přítelem vyloženě ťal do živého.