Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

34. Necudné představy

Ještě před večeří jsem s velkou úlevou vlezla do sprchy, byla jsem nasolená jako treska, navíc po cestě letadlem taková pomuchlaná. S neskonalou rozkoší jsem pod sprchou strávila minimálně 15 minut, důkladně se umyla kokosovým mýdlem a našampónovala vlasy, stihla jsem u toho přemýšlet o smyslu světa a dojít k závěru, že se mi Louisovo tetování líbí, čím dál tím víc. Tetování se mi líbilo vždy a vždy jsem si nějaké přála, už delší dobu jsem měla vymyšleno co a dokonce kam, ale nikdy jsem nenašla odvahu. S úvahami podobného směru jsem si vystačila i během sušení vlasů a oblékání (prozíravě jsem si šaty vzala s sebou do koupelny).

 „Už jsem se bál, že ses tam rozpustila,“ popichoval mě Louis, který na večeři zvolil lehké plátěné bermudy světlé barvy a volnou košili.

„To né, ale zvykej si, ve sprše trávím podstatnou část svého volného času,“ smála jsem se a strkala Louise z ložnice, protože se mu začal na obličej drát pěkně poťouchlý výraz. Lucy s Liamem na nás už zase čekali v obýváku a společně jsme vyrazili na večeři. Jídelna byla prostorná, dobře osvětlená (asi aby bylo vidět to množství jídla), z oken, které byly od země až do stropu (takže se vlastně jednalo o prosklenou stěnu ven), byl výhled na bazén. A toho jídla, tolik jídla jsem pohromadě viděla naposledy na rautu právnické komory, kam mě dotáhl jeden z mých kamarádů.

Vybrali jsme si dle chuti, mě nejvíc zaujala paella s mořskými plody, kterou jsem doplnila pořádnou porcí žlutého melounu, na který jsem dostala chuť hned, jak jsem ho uviděla. Posadili jsme se ke stolu, od kterého byl skvělý výhled na celou místnost, a cpali se, jako kdybychom snad týden nejedli (byla jsem ráda, že nejsem jediná, komu po té cestě pořádně vyhládlo.) Snědla jsem svou porci a cítila se spokojeně, ne však Louis s Liamem. Než jsme s Lucy stihly dojíst, ti dva už si nesli druhý talíř a ochutnali téměř vše, co se na stolech nacházelo.

 Jestliže jsem říkala, že jsme vypadali, jako kdybychom týden nejedli, tak oni vypadali, že je držel někdo o hladu minimálně měsíc. Vše ještě zajedli čokoládovou zmrzlinou z pultíku. Té snědli takové množství, že z prázdných kelímků vytvořili na stole solidní pyramidu (spíš věž v Pise, podle toho jak se nakláněla).

Po večeři jsme byli rádi, že někdo inteligentní vymyslel výtah, protože s plnými břichy by se do schodů šlapalo těžko. Netěšila jsem se na nic jiného než upadnout do postele a spát, a to i přesto, že jsem se celkem dobře vyspala odpoledne na pláži.

I Liam s Lucy vypadali, že dnes už žádné „sportovní“ aktivity provozovat nebudou. V obýváku jsme si tedy popřáli dobrou noc a vyrazili do svých ložnic. Louis se šel sprchovat teprve nyní, čehož jsem využila k převlečení (zajímalo by mě, jak dlouho mi to bude takhle vycházet) do nočního úboru, který se skládal z tílka a růžovobílých kostkovaných boxerek. I takhle k večeru bylo neskutečné teplo, byla jsem ráda, že nemáme žádné peřiny, ale přikrývka se skládala pouze z velkého prostěradla.

Až teprve v tu chvíli jsem si všimla, že je tam jenom jedna velká a nikoliv dvě menší. Nikdy jsem nebyla zvyklá spát s někým na jedné posteli, natož s jednou peřinou. Bylo mi Louise líto, z doslechu (kamarádek) jsem věděla, že se v noci hrozně převaluju, kopu kolem sebe a občas si mumlám nesrozumitelná slova. Faktem zůstávalo, že už jsme spolu v jedné posteli byli, ale to jsme toho moc nenaspali. Než se Louis vysprchoval (trvalo mu to snad ještě déle než mně) stihla jsem vybalit, to nejdůležitější, co budu celých 10 dnů potřebovat a kufr zavřela do skříně.

„Už jsem se bála, že ses rozpustil,“ smála jsem se, když vycházel z koupelny. V mžiku mi však úsměv zamrzl na rtech. Téměř jako bez dechu jsem sledovala Louise, pouze v boxerkách, drobné kapičky mu tančily na hrudi svůdný tanec a mokré vlasy se zformovaly do tenkých pramínků. Opět jsem nemohla ovládnout ani jednu část svého těla, zato mozek fungoval na plné obrátky spolu s představivostí (nic slušného to samozřejmě nebylo). Až jsem se zastyděla a zrudla, když jsem si všimla, jak si mě Louis prohlíží.

To byl můj problém, často jsem měla pocit, že lidi musí vědět, na co myslím. Na tváři se mu objevil poťouchlý výraz a já v mžiku raději zalezla do postele. 

Tak a máme tady další část, doufám, že se líbí a slibuji, že další díl bude již více akčnější:) Moc děkuji za všechny přečtení, hvězdy a komentáře. Jste prostě úžasní a neskuteční, každý váš komentář mě nutí se usmívat. Děkuji moc:) Pac a pusu Kexisek