Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

10. Louisův proslov a Kate pod stolem

Procházela jsem sálem a hledala stůl se svou jmenovkou. Jak jsem si uvědomila, většina zaměstnanců seděla přímo u velkého pódia a zbytek jako sponzoři a ostatní zvaní až dál. Ještě, že jsem zasedací pořádek dělala já, ušklíbla jsem se, když jsem míjela stůl, u kterého za bujarého povzbuzování svých spolusedících vyprávěl Styles opět nějakou oplzlou historku. Kdybych musela sedět s ním, nikam bych nešla, stačilo mi i to, že když jsem šla okolo, cítila jsem, jak na mě zírá. Doufala jsem, že nemám někde flek nebo podkasané šaty, divné bylo, že nepronesl žádnou ze svých úžasných, podle něj vtipných připomínek, kterými své neoblíbence trápil, vždy když je potkal. Sedla jsem si k určenému stolu, kde měla místo i Norah, tentokráte oblečená v nádherné tyrkysové róbě s asymetricky střiženou sukní a rafinovaně umístěnou stříbrnou mašlí. Jo slušelo jí to, ale dnes jsem po dlouhé době měla pocit, že to sluší i mně. Pozdravila jsem jí a prohodila pár slov s ostatními u stolu, díky tomu, že jsem dělala zasedací pořádek, byli u našeho stolu samí fajn lidi, se kterými jsem si měla hodně co říci. Než jsme si se všemi holkami stačily pochválit vzájemně náš vzhled (určitě to znáte), v sále se lehce setmělo a na vyvýšené pódium se přihrnul šéf. A zase mu to sakra slušelo, zdálo se, že má velmi pracně učesané vlasy, které jakoby volně splývaly, ale jejich konečky nezbedně poletovaly, prostě precizně učesaný neučesaný, styl a la princezna koloběžka. Navíc vynikal mezi ostatními i oblekem, jehož barva byla modrá, v duchu jsem přemýšlela, jestli má vůbec oblek i nějaké jiné barvy. Zároveň jsem ale stíhala i luxovat ho očima a div ne slintat. Rychle jsem zavřela pusu a pozorovala dění kolem, všechny dámy i slečny v okolí na tom byly podobně jako já. Sledovaly Louise tak upřeně, jak jen to dokázaly a mnohé z nich ani nemrkaly, usmála jsem se a byla ráda, že v tom nejsem sama. Louis se usmál na všechny přítomné a pustil se do projevu, který měl precizně připravený. Jeho řeč, mne velmi zaujala, zdálo se, jeho vize o vedení firmy nejsou pouhým snem, ale opravdu o tom dlouze přemýšlel a něco o tom ví. V průběhu proslovu bloudil očima po přítomných, jako kdyby někoho hledal, nevěděla jsem koho, protože jsem měla napilno lovit spadlou kabelku pod stolem. Když se mi podařilo ji vyhrabat a nandat do ní všechny vypadlé věci, proslov už byl u konce. Louis se uklonil, poděkoval a pak už mu zbývalo jen čelit obrovskému potlesku ve stoje, který následoval. Když potlesk utichl, začala hrát hudba, většina lidí, tu byla v párech, takže se u stolů brzy vylidnilo a centrum dění se přesunulo na parket. Bylo pěkné sledovat ladné pohyby dvojic, vlající šaty všech možných barev a silné muže svírající své partnerky jako něco, čím se chtějí pochlubit. Krásný pohled se ale v několika minutách změnil v smutek, který jsem raději maskovala odchodem na toaletu. Když jsem zpátky procházela chodbou, narazila jsem na onoho poloboha: „Dobrý večer Kate,“ usmíval se a mířil ke mně dlouhými kroky „jsem moc rád, že vás vidím,“ vypadal, že to myslí upřímně. Nejistě jsem se na něj usmála „Dobrý večer, moc pěkný proslov,“ řekla jsem a poprvé za celou dobu se mu dívala do očí. „Děkuji, ale vůbec jsem vás tam neviděl, a to jsem hledal velmi pozorně,“ díval se na mě upřeným pohledem a mě došlo, koho při projevu hledal. „Zrovna jsem lovila kabelku pod stolem, ale jinak jsem poslouchala,“ řekla jsem a on se tomu smál jako dobrému vtipu, čímž napětí mezi námi lehce povolilo. „Toho si vážím, smím požádat o tanec?“ Zeptal se, a ačkoliv mě tím velmi zaskočil, přikývla jsem. Přicházela jsem na parket vedle Louise, spousta lidí nás pozorovala. Začal hrát valčík a mým jediným štěstím bylo, že jsem pohybově nadaná, musela bych se do země propadnout, kdybych mu pošlapala boty, jistě velmi drahé. Zatajil se mi dech už při prvních tónech, nejen kvůli tomu, že melodie valčíku byla jedna z mých oblíbených, ale hlavně kvůli Louisově ruce umístěné na mém boku. Přímo propalovala látku šatů a já měla pocit, že její tvar budu mít vypálený přímo do kůže. Naše obličeje byly nebezpečně blízko sebe, ačkoliv jsem měla v plánu dívat se kolem, jeho oči mě přitahovaly jako magnet, takže jsme tančili a vzájemně se hypnotizovali. Tančil skvěle, jeho pohyby byly dokonale vypočítané a přesto ladné, vzájemně jsme se doplňovali.