Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

43. Družička a nevěsta

(o pár měsíců později – leden)

Dívala jsem se na Lucy a jako by mi nic z toho, co se má zítra stát nedocházelo. „Kate? Netvař se tak, vždyť se nic nezmění,“ usmívala se Lucy a něžně pohlédla na svatební šaty pověšené na skříni.

„Já vím,“ mávla jsem rukou a pohlédla na družičkovské hned vedle. „Těšíš se, viď?“

„No jasně,“ vypískla  nadšeně a hopsla v pyžamu posetém cupcaky ke mně do postele.

„Tak to ti přeju,“ objala jsem jí.

 „A co vy dva s Louisem?“ zamrkala na mě nevinně.

„Co myslíš,“ kroutila jsem se.

„No co asi, bude svatba?“

„Na to je asi ještě brzy,“ zašklebila jsem se a vyplázla na Lucy jazyk.

„Není,“ hýkla Lucy „taky chci jít za družičku,“ našpulila pusu a založila si ruce na prsou.

„Smůla, teď jdeš za nevěstu…“ zasmála jsem se a večer příjemně pokračoval lehkou polštářovou bitkou a holčičím pokecem jak se sluší a patří.

***

Podle všeho měl dorazit každý, kdo ve městě i v zemi něco znamenal, což činilo dle Lucyiných výpočtů něco okolo 300 lidí. Liam měl dle toho, co jsem pochytila známé všude a nebyla to žádná ořezávátka. Trochu jsem se obávala snobárny na entou, protože celá svatba i hostina byla situována do hotelu Primary, ale co bych pro Lucy neudělala.

„Připravená?“ zeptala jsem se, když jsem pohlédla na Lucy stojící před zrcadlem se zvláštně skelným pohledem. Otočila se ke mně a s úsměvem přikývla, podala jsem ji její kytici složenou z modrých orchidejí a vzala tu svou z bílých. Vypadala nádherně, jak kytice, tak Lucy, něco mezi zimní královnou a křehkou sněhovou princeznou. Dlouhé zvlněné vlasy zčesané na jednu stranu zdobila modrá orchidej a lehký závoj s okrajem z krajky. Tečkou na závěr byly modré lodičky se stříbrnou přezkou, které byly nádherným doplňkem modré stuze v pase.

Před domem už na nás čekala bílá retro limuzína, která nás dopravila na místo. Hotel působil dojmem první ligy už zvenku, ale když jsem vstoupila dovnitř, nevěděla jsem, kam se dřív podívat. Nebo možná zda si raději nezakrýt oči, abych od všeho toho lesku neoslepla. Výzdoba v oddací místnosti byla utvořena z bílých a modrých orchidejí, každá židle byla potažena modrou látkou a převázána bílou stuhou.

Na konci místnosti se tyčily dva bílé sloupy omotané modrou girlandou a mezi nimi natažené něco jako baldachýn. Všechno mi to Lucy už několikrát líčila, ale nikdy jsem nebyla schopná si tak živě představit, jak krásně to bude ve skutečnosti vypadat. Několikrát jsem zamrkala a kochala se tou nádherou. Místnost už se zaplnila a nastal Lucyin čas.

***

Lucy se lehce třásla a pohopsávala za velkými dubovými dveřmi před místností. Vypadala malinko vyděšeně, ale i přesto nadšeně.

Zazněly první tóny hudby: „Jsi na řadě,“ kývla Lucy směrem ke mně. Musím říct, že jsem v tu chvíli byla asi více nervózní než ona. Já půjdu tou uličkou a bude na mě koukat tolik lidí, ale už nebyl čas na přemýšlení, musela jsem jít.

Uff nádech, výdech… Dveře se otevřely a já musela učinit první krok, druhý, hudba stále zněla. Hlavu nahoru, zjistila jsem, že na mě hledí 300 párů očí, nervozita dosáhla pomyslného vrcholu. Dalších pár kroků… mé oči postřehly Liama u oltáře, moc mu to slušelo, ale daleko víc můj pohled přitahovala osoba stojící po jeho boku Louis, v modrém obleku stejně jako Liam. Vypadal nádherně, oči mu jiskřily a nepatrně se usmíval, v tu chvíli můj pohled patřil jen jemu, už jsem nevnímala okolí, dívala jsem se jen na něj, vyloudila něco jako úsměv a šla vpřed, směrem k němu, Louisovi. 

Tak milé čtenářky, blížíme se k závěru povídky. Ale nebojte se:) Už teď se rozpracovává další. Budu ráda za všechny přečtení, hvězdy i komentáře. A můžu prozradit jedno malé tajemství nebo i dvě:) V příští povídce si přijdou na své příznivci Louise i Harryho a povídka ponese název Surrounded by Magic. :) Budu ráda, pokud mi dáte vědět, koli k z vás jí bude číst a jak se na ní těšíte. Díky za všechnu podporu, pac a pusu Kexisek