Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

20. Lidi vždycky chtějí to, co mít nemůžou

„No řekni mi, to tě ani nemůžu přijít navštívit,“ otočil se ke mně čelem a asi čekal, že k němu půjdu, něco ve mně mi ale říkalo, abych si ho držela dál od těla.

„Řeknu ti, že ne, protože my dva v jedné místnosti, to vždycky skončí katastrofou.“

Přimhouřil oči: „Třeba jsme se ještě nepotkali v té správné místnosti,“ na slovo SPRÁVNÉ dodal zvláštní důraz a nedbale si olízl horní ret. Zírala jsem na něj jak na zjevení, on mi tu snad dělá nějaké návrhy, ne klid Kate, to se určitě vysvětlí, vždyť se nesnášíte a on si myslí, že jsi hnusná. V duchu jsem si kývla nad tímto vysvětlením, které mě malinko uklidnilo.

„Hele, fakt nevím, co tady chceš a docela mě to rozčiluje, takže to vyklop, ať můžeš co nejrychleji vypadnout,“ vřískla jsem rozhodně a založila ruce na prsou, stále jsem si však udržovala svůj 3 metrový odstup.

„No, Kate, všimla sis, že vždycky, když se vidíme, tak začneš vyšilovat ty jako první? A jinak jsem fakt přišel na návštěvu. Usmířit se víš?“ Mrkl a jal se pokračovat v obhlídce mého příbytku. Vzpomněla jsem si na všechna naše setkání a bohužel jsem mu musela dát zapravdu, on byl většinou v klidu a já vždycky po jeho blbých řečech vybuchla jako sopka.

„Hm, možná máš pravdu, ale stejně pořád nevidím nejmenší důvod tě tady hostit.“ Opatrně jsem šla za ním, jelikož se zatím stihl přesunout z mého obývacího pokoje do ložnice.

„Kate, nemám rád, když mě lidi nemají rádi.“

„Stylesi, dobře víš, že je to kravina, ty nemáš rád, když tě holky nemají rády,“ opravila jsem ho a stihla se u toho zašklebit jako při požití půlky citronu.

Podíval se na mě zkoumavě: „Správně Kate, na to totiž nejsem zvyklý, proč mě nemáš ráda?“

Jeho otázka mě zaskočila: „To ty sis začal, ten první den, nevzpomínáš si?“ řekla jsem bojovně

. „Vzpomínám, udělal jsem chybu no, byl to vtip, vyznělo to hloupě. Nějak se to pak už vezlo a nešlo to napravit, vzít zpátky.“

Varovně jsem zdvihla ukazováček: „Vidíš, a to se děje, když nepřemýšlíš nad tím, co vypustíš z pusy. Dost mě to ranilo.“

„Tys mě tou kabelkou taky zrovna nepohladila,“ ušklíbl se.

Zpozorněla jsem, když jsem si uvědomila, že se přibližuje: „Tak jsme si to vyříkali a můžeš jít,“ doufala jsem, že se sebere a vypadne i se vší tou sexy aurou, kterou vyzařoval.

„To právě nemůžu, vyříkali jsme si to, ale pořád mě nemáš ráda,“ stále se přibližovala a já se snažila udržovat ten 3 metrový odstup, což mělo za následek, že jsem couvala směrem od něj.

„Stylesi nemůžeš čekat, že se moje pocity změní jako mávnutím kouzelného proutku,“ rozhodila jsem rukama, ve vší své snaze mít ho co nejdále od těla jsem bohužel zjistila, že už nemám kam couvat. V rychlosti se mi vybavil můj byt, no jistě Kate, zeď s fotkami.

Harry se stále blížil: „Ale ty moje pocity, se změnily jako kouzlem,“ vydechl a už byl asi jen 50 cm ode mě. Musím říci, že mě to zároveň vzrušovalo i znervózňovalo, nikdy jsem neměla čas a možná ani chuť si všimnou, jak zatraceně sexy ten blbec je. Už mě nepřekvapovalo, že po něm jelo celé dámské osazenstvo firmy včetně pár sexuálně nevyhraněných mladíků.

„Počkej, zamyslím se, a už vím čím to je, lidi totiž vždycky chtějí mít to, co mít nemůžou.“

Vypadal, že nad tím na okamžik přemýšlí: „Trefa Brianová,“ přiblížil se tak, že už se skoro celý svým tělem dotýkal toho mého. Snažila jsem se ani nedýchat, protože to jen zvětšovalo třecí plochy. „Vyprdni se na Louise,“ vzal pramen mých vlasů, který mi vypadl z rychle udělaného zámotku na hlavě a zastrčil mi ho za ucho, „já jsem totiž lepší, ve všem,“ dodal, poslední slova už skoro šeptal těsně u mého ucha, při čemž se musel sklonit. Nedbale se otřel rty o můj krk, při tom pohybu mi naskočila na celém těle husí kůže, nemohla jsem se pohnout a jen jsem sledovala jeho záludné oči. Rychle se otočil a od dveří na mě ještě mrkl.

Vše skončilo skoro tak rychle, jako to začalo. Stála jsem na místě ještě dobrých pět minut, než mi můj vnitřní hlas dovolil jít zamknout a zahrabat se do postele. 

Přituhuje, přituhuje. Tak co tým Louis nebo tým Harry? Zajímá mě to. Jinak jak jste si určitě všimly, občas se u kapitoly objeví i píseň, buď nějak souvisí s dějem nebo to byla moje inspirace při psaní, nebo na ní zrovna ujíždím. Pac a pusu Váš nezaujatý Kexisek