Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

28. Zloději všech zemí, třeste se

(2 dny do Louisova příjezdu)

Dny v práci plynuly, bylo dost zařizování ohledně chodu firmy a mě se i nadále dařilo elegantně se vyhýbat Stylesovi. Chvílemi se zdálo jako by i on vzdal svůj lov a smířil se s tím, že jsem ho odmítla. Byla jsem na sebe hrdá vždy, když jsem si vzpomněla na ten večer, kdy se u mého prahu opět objevil. Byla jsem hrdá, že jsem odolala někomu, komu podlehlo tolik ostatních. Vždy jsem se snažila být jednou z davu, ale být jednou z davu zářezů na Stylesově pelesti, brr při tom pomyšlení jsem se otřásla.

Byla jsem nakonec i ráda, že mě Lucy vytáhla na nákupy. Nové oblečení bylo skvělé, padlo mi mnohem lépe než to staré, které jsem postupně vyřazovala, ale svého stylu jsem se nevzdala. Začínalo se mi i celkem líbit večer plánovat, co si vezmu druhý den na sebe. Pro tento den jsem zvolila šaty na ramínka v jemné pudrové barvě pokryté krajkou, měly srdcový vršek a délku nad kolena. Doplnila jsem je tmavě růžovým páskem, ve stejné barvě i sakem a botami na podpatku s lehkým černým detailem. Kabelka měla podobnou barvu jako šaty. http://www.polyvore.com/cgi/set?id=133353879

 Konečně jsme přijaly novou personalistku a na mě bylo, abych jí zaučila. Takže jsem měla spoustu papírů v kanceláři a já za sebou budu ještě tahat ocásek v podobě nové pracovnice. Unaveně jsem pohodila hlavou a vešla na recepci, odkud mi Elza volala, že „ta nová“ už je tady. Jen co jsem vystoupila z výtahu, uviděla jsem Stylese v horlivém lovení blonďaté oběti. Musela jsem se usmát, Harry se předváděl a nadouval jako krocan, v očích mu jiskřilo a pohazoval hlavou. Nejvtipnější však na té celé scéně bylo, že ona bloncka mu věnovala pouze minimální pozornost. Znuděně se rozhlížela po prostorách haly a vystačila s nesoustředěným kýváním hlavy, občas utrousila něco koutkem úst.

Jakmile si mne Harry všiml, viditelně v něm hrklo a zůstal prkenně stát. Došla jsem k té komické dvojici a pronesla směrem k dívce: „Slečna Montenegrová?“

Zmíněná se ke mně otočila: „Ano, Andrea,“ usmála se a já se udivovala nad tím, zda má od přírody tak krásně modré oči nebo má čočky.

„Těší mě, Kate Brianová. Půjdeme?“ podala jsem jí ruku a ukázala k výtahu. Ještě jsem se stihla otočit na Harryho „Jsem ráda, Pane Stylesi, že konečně lovíte v nových vodách, ale možná by bylo lepší jít něco dělat, kreativní oddělení se po vás už 20 minut shání.“ Harry nevěděl, který výraz má nasadit dřív a tak se v těch pár vteřinách na jeho obličeji vystřídala zloba, smutek, škleb a tupost. Cítila jsem lehké zadostiučinění a vydala se s Andreou směrem k výtahu. Musela jsem uznat, že ta holka je skvělá, padly jsme si do oka hned ve výtahu, kdy se mě zeptala, co to bylo na recepci za Don Juana. Obě jsme se zasmály a já jí vylíčila trochu blíže Harryho pověst.

Stejně jako onehdy Liamovy, jsem jí ukázala všechna oddělení, její kancelář a pak se s ní přesunula do mé kanceláře, kde bylo lepší prostředí k zaučování. Když kolem poledne věděla to nejdůležitější, poslala jsem jí do její kanceláře, s tím, že se na mě může kdykoliv obrátit.

Liam se dostavil do práce až chvíli po obědě a na tváři měl potutelný výraz. Dokázala jsem si živě představit, proč se tak tváří. V podvědomí se mi znovu objevil obrázek Lucy v autě „Jedlý kalhotky Liam nemá rád.“ Ještě teď mi to vhánělo úsměv do obličeje, hlavně pro to, jak vážně se u toho Lucy tenkrát tvářila. Podivné také bylo, že se Lucy celý den neukázala a ani nezavolala. Poslední dobou k sobě byli s Liamem skoro jako přirostlí. Ale z Liamovy dobré nálady, pojuchávání a pomrkávání jsem usoudila, že vyspává probdělou noc.

Domů jsem šla v dobré náladě, sice celkem unavená, ale úsměv do tváří mi vhánělo pomyšlení, že už za dva dny se Louis vrátí. V půlce schodiště jsem si musela trochu odpočinout, ty podpatky mi dávaly pěkně zabrat. Měla jsem dobrý výhled na mé dveře, hm chtělo by to je možná natřít. Odhodlala jsem se vyšlapat ještě těch pár schodů, abych to už měla za sebou, lovila jsem klíče v kabelce, když jsem si všimla, že dveře jsou vlastně pootevřené. Zarazila jsem se, v hlavě mi v tu chvíli prolétlo hned několik scénářů, začít vřískat, zavolat policii nebo zdrhnout. Nakonec jsem zvolila možnost vytáhnout z kabelky pepřový sprej a vydat se vpřed (nejsem přeci žádný ořezávátko) a nebudu způsobovat rozruch, když jsem třeba jen ráno zapomněla zamknout. V chodbě byla tma, ale já se neodvažovala rozsvítit. Výhodou bylo, že jsem svůj byt znala a mohla se v něm pohybovat klidně i se zavřenýma očima. Z obýváku se ozvalo zašustění a já doufala, že jen má bujná fantazie postřehla lehké světlo. Levou rukou jsem si přimkla k hrudi kabelku, v pravé jsem stále svírala pepřový sprej a odhodlaně jsem vkročila do obýváku...

Díky moc všem čtenářů a hvězdičkářům. Dále pak VendyJechov, DirectionersEl, BeePayne, KaenkaSoukov, EraTomancov a  NickyErez. Všem je věnován tento díl (a hlavně díl následující) protože nejsou líné utrousit pár slov:) Moc si toho cením, pac a pusu Kexisek.