„Harry, prosím, nech toho, tohle ani jeden z nás nemá za potřebí,“ snažila jsem se probudit v sobě vyjednávače, ale můj hlas zněl poněkud zoufale a možná víc nahlas než by bylo vhodné. A proč vlastně ne? Já přece nechci, aby se tohle stalo? Co, když se mi to všechno jenom zdá? Ano, prosím ať je to jenom sen! Budu řvát…
„Okamžitě ji nech,“ ozval se od dveří pevný hlas. Prudce jsem zamrkala, protože přes slzy v očích jsem toho moc neviděla, ale ten hlas jsem poznala ihned.
Louis Harryho strhl a přimáčkl jej na protější zeď. „Věděl jsem, že s tebou budou problémy, ale tohle by mě ve snu nenapadlo.“
„Tebe toho nenapadlo,“ hýkl Harry a chystal se Louisovi jednu ubalit. Ten byl, ale pohotovější, praštil Harryho do nosu, z kterého se okamžitě spustil proud krve, zkroutil mu ruku za zády a vyhodil ho z bytu rychlostí téměř nadzvukovou.
„Ve firmě se už neukazuj a vůbec se ke Kate nepřibližuj. Radil bych ti, odstěhovat se hodně daleko a doufej, že to nenahlásím na policii.“
To vše, jsem sledovala jakoby z dálky. Ani nevím, jak jsem se ocitla na gauči a jak dlouho se se mnou snažil Louis komunikovat, než jsem ho začala vnímat.
„Kate, slyšíš mě, jsi v pořádku,“ začala jsem si uvědomovat, že na mě Louis mluví, otočila jsem hlavu jeho směrem a střetla se s jeho starostlivým pohledem. V Louisových očích jsem zahlédla lehké vyděšení, ale i náznak tvrdosti.
„Jo… já… je mi fajn,“ řekla jsem ne moc přesvědčivě, nedodalo tomu ani to, že mi z očí opět začaly téct slzy.
Louis mě v mžiku objal: „Já jsem tušil, že musím přijít, nechci si ani domýšlet, jak to mohlo dopadnout…“
„Jsem tak ráda, že jsi přišel…měla jsem hrozný strach, ale myslela jsem, že si dělá srandu…“ mezi vzlyky se mi podařilo zformulovat jakousi pochopitelnou větu. Ale moc rozumět mi asi nebylo, když jsem měla obličej zabořený do Louisova saka.
„Tady zůstat nemůžeš, pojedeš ke mně domů,“ rozhodl, rázně se zvedl z gauče a vydal se ke kufru, který jsem ještě Lucy nestihla vrátit. Já tak trochu v mrákotách jsem ho navigovala po skříních, protože mi zakázal, abych si zabalila sama. Zručně naskládal mé věci do kufru, oblékl mi kabát a než jsem se nadála, seděla jsem v jeho autě, jiném než tehdy, když jsme jeli k jezeru. Tohle bylo něco jako velký teréňák, protože jsem musela stoupnout na schůdek, abych se dovnitř vůbec dostala. I v takové situaci mě napadlo, že bych s tím rozhodně nechtěla nikde parkovat.
Překvapilo mě, že jedeme celkem dlouho, předpokládala jsem, že Louis bude mít velký byt někde v centru, v jedné z těch nových budov obklopených uměle vybudovanou zelení. Opak byl pravdou, auto mířilo někam mimo hlavní část města. Netrvalo dlouho a dorazili jsme k pěknému domku. Louis zaparkoval „autobus“ vedle dalších 2 aut, pomohl mi z vozu a společně jsme vstoupili na „jeho území“. Nepočítala jsem s tím, že bude vnitřek domu nějaký chladný nebo nevybavený, ale musela jsem uznat, že interiér působil velmi přátelským a domáckým dojmem.
Louis nedělal žádné velké okolky, rovnou mě dovedl do horního patra a ukázal mi jednu ložnici, kde jak pravil, si mám pořádně odpočinout. Byla jsem vděčná, že to co se stalo, nechce nějak moc rozebírat a dá mi čas na to, abych se vzpamatovala. Usmála jsem se a zapadla do svého dočasného útočiště…
Ahoj všichni, moc se omlouvám, že je díl krátký, ale ve škole se to valí a já totálně nestíhám a zároveň vůbec nemám náladu něco psát, z osobních důvodů. Ale i přesto jsem vás nechtěla ochudit o další díl, tak doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každou hvězdu, přečtení i komentář. Pac a pusu Kexisek
ΔΙΑΒΑΖΕΙΣ
Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)
FanfictionCo všechno se změní se smrtí člověka? Když Kate jednoho dne přijde do práce, nic není takové, jako před tím. Na vedoucí pozici nastupuje mladý Louis, který Kate okouzlí. Vše komplikuje nejen Katiino nízké sebevědomí, ale i Harry, nepříjemný asistent...
