Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

26. Haroldův nájezd

Lucy mě svým „mazlíkem“, jak překřtila vypůjčené auto, dovezla k největšímu nákupnímu centru ve městě. Přiznám se, že od jeho otevření jsem tady nebyla. Nerada nakupuji ve velkých obchoďácích, vlastně většinou jsem nakupovala v malých obchodech a jen cíleně, pokud jsem něco potřebovala. Lucy se na mě zašklebila, když si všimla jak se tvářím a už mě za ruku táhla do útrob té gigantické budovy s názvem „Heavens“.

Zatáhla mne hned do prvního obchodu, který uviděla. Zatímco já jsem se rozkoukávala, Lucy už zběsile (ale s noblesou) běhala po krámu a strhávala z věšáků různé kusy oblečení. Přišlo mi, že snad ani nestíhá kontrolovat popisky s velikostí.

Když už se jí zdála hromada v jejím náručí dostatečně objemná, otočila se na mě: „Tak Kate, pohni prdelkou, tohle ti bude určitě slušet.“ Slovo prdelka vykřikla na celou prodejnu a já ji rudá až na oné "prdelce" raději následovala do zkušebních kabinek.

„Lucy, proboha, co jsi to přitáhla, tohle mi v životě nebude, podívej se na tu velikost.“ Zděsila jsem se hned, jak jsem začala probírat jednotlivé kousky, byly pěkné, o tom žádná.

Lucy se na mě podívala napůl naštvaně a napůl pobaveně: „Zlato, je na čase, abys ten svůj výstavní zadek taky začala ukazovat a neschovávala ho pod ty šílené košile. Takže na vršek tu máme něco přiléhavého s decentním výstřihem.“ Mávala při tom asi 6 různými blůzami a topy, které bych si v životě sama nevybrala.

„No, jo tak to sem dej, ale říkám ti předem, je to malý,“ povzdechla jsem a zatáhla závěs kabinky. Postupně jsem si začala zkoušet oblečení, které mi tam Lucy navrstvila.  Sakra, všechno mi to padlo, nikde nic neplandalo, bylo to jako druhá kůže, navíc většina z toho něco na pomezí sexy a elegance.

Vykoukla jsem z kabinky: „Ty, Lucy není to moc?“

„Blázníš, je to naprosto dokonalý, vypadáš báječně, Louis se zvencne a nejen on.“

V duchu jsem přemýšlela nad tím, jestli je mým životním cílem to, aby se ze mě někdo zvencnul. Ale představa překvapeného Louise se mi docela líbila. Spolu s Lucy jsem tedy vybrala ty nejlepší kousky a u pokladny pak i zaplatila.

Stejný scénář se odehrával i v dalších obchodech, tak dlouho dokud jsme byly my dvě schopné ty tašky unést. Naprosto vyčerpanou mě Lucy dovezla ke mně domů a pomohla mi vynosit všechny tašky do bytu.

„Kate, být tebou tak ty staré hadry rovnou vyházím, protože jestli tě v nich ještě jednou uvidím, tak si mě nepřej,“ zahrozila mi, „jej, to je ale hodin, ještě mám nějaké plány, musím běžet. Měj se.“

„No, jasně s Liamem, jako by mě to překvapovalo.“ Usmála jsem se a šla za ní zavřít dveře, ve kterých ještě před chvílí stála. Unavená a zničená jsem padla na gauč, byla jsem líná dělat naprosto cokoliv, zvládla jsem pouze zapnout hi-fi věž s oblíbeným francouzským CD. Chtělo se mi hrozně spát, ačkoliv hodiny ukazovaly teprve šest večer. Začaly se mi zavírat oči, když se ozvalo ťukání na dveře. Doufala jsem, že se mi to jen zdá a přimkla jsem víčka více k sobě. Po dalších 3 minutách usilovného přání, ať to není realita, jsem byla nucena vstát a vydat se ke dveřím.

 Cestou jsem se hrabala ve vlasech a protírala unavené oči, nohy mne z odpoledního výletu po nákupech solidně bolely. U dveří jsem si vzpomněla ne nedávný incident se Stylesem, proto jsem se zastavila.

„Ehmf, návštěva!“ ozval se zpoza dveří nakřáplý hlas, ačkoliv se snažil parodovat dámský tón, poznala jsem ho hned. Zatrnulo ve mně, „Harry, běž pryč,“ řekla jsem a hlas se mi trochu třásl. „Ty se mě bojíš?“ I přes těch 5 cm dřeva mezi námi jsem si dokázala živě představit, jak se u toho zašklebil.

Díky moc, holky za minulé komentáře a prosila bych si další.:) Zároveň moc díky všem čtenářům i hvězdičkujícím, moc mě to těší a žene k dalšímu psaní, které je teď trochu zabržděno.:) Díky Pac a pusu Kexisek