Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

29. Všechno teprve začíná

A nevěřila svým očím. Na konferenčním stolku stálo minimálně 10 bílých svíček, v jejich mihotavém světle jsem zahlédla na podlaze okvětní lístky růží, které tvořily nápis: Chybělas mi. Až nyní jsem si všimla kytice růží, která se přibližovala z rohu pokoje (no jasně Brianová, chodící kytice). Z

poza květů se vynořil Louis s neodolatelným úsměvem na tváři: „Kate, moc ti to sluší.“

„Ale jak jsi, měl si přijet až pozítří a kde jsi sebral klíče?“ vykvikla jsem a snažila se přinutit tvářit se aspoň trochu normálně.

„Ty si čekala někoho jiného?“ zašklebil se Louis, „klíče mám od Lucy a přijel jsem dřív kvůli tobě, chtěl jsem tě překvapit.“

„To se ti vážně povedlo, je to nádherný, ale málem jsem tě postříkala pepřákem,“ zachichotala jsem se jako puberťačka (Brianová, klidni hormon).

„Jsem rád, že se o sebe dokážeš postarat,“ smál se Louis, odložil kytici na stůl a objal mě.

„Nemůžu uvěřit, že Lucy udržela tajemství, aaa Liam to věděl taky, že jo? Proto tak významně pomrkával, vy jste mi teda tajnůstkáři,“ kroutila jsem hlavou.

Zabořila jsem nos do jeho obleku, aaa bože tak voněl, tak mužně, cítila jsem lehký závan skořice doplněné něčím citrusovým. Trochu jako Vánoce. Vlastně až teprve teď jsem si uvědomila, že léto mi proběhlo mezi prsty a vlády nad počasím se pomalu ujímal podzim.

„Kate, vážně nevím, jak jsem to bez tebe mohl tak dlouhou vydržet, jsi snad ještě krásnější, než jakou si tě pamatuju.“ Podívala jsem se na něj, usmíval se, ale pohled měl vážný.

„Nech toho, budu se červenat. Ještě, že je tu tma,“ řekla jsem.

„To mi chybělo nejvíc,“ pronesl polohlasně a přiblížil svůj obličej k mému. Cítila jsem jeho horký dech, nedokázala jsem už odolávat a přiložila své rty na ty jeho.

Bylo to stejně krásné, ne možná ještě krásnější než jsem si to pamatovala. Už to nebylo něžné ochutnávání jeden druhého, regulérně jsme se do sebe vášnivě vpíjeli. Louis mě pevně svíral v pase a já mu čechrala vlasy na zátylku.

Když jsme se od sebe odlepili, oba jsme dýchali skoro jako po přespolním běhu. Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběl a jak málo chybělo k tomu, abych na něj zapomněla a podlehla Harrymu. Styděla jsem se, že jsem jen mohla někdy pochybovat, že mě kdy jen napadlo pomyslet na toho svůdníka Stylese.

„Kate, jsi v pořádku?“ optal se Louis, asi si všiml, že jsem na okamžik byla mimo realitu, ponořená jen ve svých myšlenkách.

Zaklepala jsem hlavou: „Jen jsem se zamyslela, jsi unavený? Kdy ses vrátil?“

„Nejsem, vrátil jsem se už v noci, takže jsem se stihl zregenerovat a všechno zařídit. Ale ty Kate vypadáš nějak unaveně, nemám raději jít?“

„Ne, nechoď, jen jsem se hrozně bála, co bude, až se vrátíš, celé ty 3 měsíce, bylo to jako čekat na něco co nepřijde, jestli mi rozumíš. Nevěděla jsem, jestli až se vrátíš, jestli to něco, co mezi námi bylo, bude pokračovat, 3 měsíce to je dlouhá doba i pro silný svazek, natož pro nás dva, když jsme si nic neslíbili.“

Louis mě celou tu dobu pozoroval: „Kate, bála ses, že bych si mohl najít někoho jiného? Je mi moc líto, že ses trápila.“

Pomalu jsem se usmála: „Už se tím nebudeme zabývat, vrátil ses, a to mi stačí.“

Louisovi už pohrával na tváři opět lehký úsměv: „Všechno teprve začíná, Kate.“

Okamžik poté se naše rty znovu spojily, už to nebyl nedočkavý polibek, vše bylo lehké a něžné. Vše kolem přestalo existovat, mé starosti odpluly někam do dálky a já dokázala vnímat jen Louisovu přítomnost, jeho rty, jeho ruce pohybující se po mém těle a vášeň, která v nás narůstala.

Tak jak jste si asi všimly, Louis se nám vrátil Halelujah:D Harry ať se jde bodnout (prozatím). Doufám, že se díl líbil a nepohrnu, ba co víc, budu vděčná za každý uštědřený komentář nebo hvězdu. Protože si cením vaší přízně.:) Pac a pusu Kexisek

PS: Chtěla jsem moc poprosit, všechny, kteří čtou, kdyby si našli trochu času. Budu moc ráda, pokud si přečtete úvody k povídce Clarke a Clavier - pro(v)dáno, kterou najdete v mých pracech. Píše jí převážně kamarádka Affi, já pomáhala s příběhem a zápletkou a občas jsem i něco napsala. Budeme rády za zpětnou vazbu k povídce, pokud by ji někdo chtěl číst.:) Díky