Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

38. Vedoucí zájezdu

Ráno mě probudí jakýsi šílený jekot, doufám, že se mi to jen zdá a převalím se na druhý bok. Jekot neustává a já si pro jistotu přiložím polštář na hlavu, i tak je ale vřískot šílený a zdá se, že se přibližuje.

Bingo… Za pár okamžiků můžu jekot slyšet v přímém přenosu v naší ložnici a zároveň mi někdo strhává polštář z hlavy.

„Kaaaateeeeee, tomu neuvěříš, já se picnu!“

Zamžourám na rozmazanou skrvnu, sápu se po brýlích, i když bych nemusela, už před chvílí jsem jako strůjkyni onoho morbidního zvuku identifikovala Lucy. Nasadím si brýle a překvapivě zamrkám, Lucy poskakuje po posteli jako malé děcko a zdá se, že je nanejvýš nadšena. Zároveň si dokážu živě představit svůj výraz… „Lucy, co se děje?“ zachraptím a drbu se ve vlasech.

„To Liam a Louis, oni jsou prostě božíííí,“ nevím, možná se mi to zdá, ale její nadšení nepolevuje.

„Oni si půjčili jachtu, jedeme na projížďku na jachtě, chápeš to, chápeš to?“ Vřískot se malinko umírnil, Lucy se mnou třese jako s hadrovou panenkou.

Teprve v tu chvíli si všimnu pobavených kluků mezi dveřmi, oba mají co dělat, aby nevyprskli smíchy. Delší dobu trvá, než mi dojde, co mi tu vlastně Lucy sděluje. Nedůvěřivě pohlédnu na Louise, který se královsky baví (zaslechnu něco o tom, zda je Lucy stejně akční i v jejich posteli), Liam galantně mlčí, ale potutelně se usmívá.

Po mírném zklidnění Lucyiného nadšení, upravení našich zevnějšků (rozhodla jsem pro modré tričko s kotvičkami a riflové tříčtvrťáky) a snídani se vydáme na cestu k jachtě.  Kotviště se nachází nepříliš daleko od hotelu, ale v klidnější části letovista, neboť je zde celkem hluboké moře a přístup k lodím je vybetonován. Rozhlížela jsem se kolem sebe a přemýšlela, kterou z těch krásných lodí asi tak bude na jeden den jenom naše.

Liam se ujal role „vedoucího zájezdu“ a u místního španěla, který měl přístav zřejmě na starosti, nás ohlásil. Ačkoliv se španěl pokoušel mluvit anglicky, moc jsem mu nerozuměla a Liam asi taky ne, protože musela na pomoc přispěchat Lucy se svou bezchybnou španělštinou.

José, jak se nám námořník představil, z toho měl radost a nakonec se mu i povedlo nezkomolit Louisovo jméno. Dovedl nás ke krásné, vypadalo to, že vcelku nové a romanticky vyhlížející lodi, která by mohla z fleku na titulní stránky časopisu Royal club. Předal Liamovy klíčky od zapalování, z hovoru okolo jsem pochopila, že to celé byl jeho nápad, protože vlastní námořní licenci, prostě mě nepřestával udivovat.

Byla jsem za to ráda, protože tak aspoň budeme na lodi jen ve čtyřech a nebude tam nikdo další, před kým bych se musela cítit nepříjemně. Za poslední dny jsem si na Liama ve svém okolí celkem zvykla a vnímala ho spíš jako staršího bratra, než dočasného šéfa nebo přítele své kamarádky.

***

Byly jsme s Lucy zrovna v podpalubí a připravovaly malé občerstvení pro kluky (což nebyl problém, lednička byla narvaná k prasknutí), když jsme postřehly, že se loď zastavila.

„Liam říkal, že tu zakotvíme,“ objevil se Louis vedle mě, na tváři měl poťouchlý výraz a rychlostí blesku mi uzmul právě vytvořenou jednohubku.

Zakroutila jsem hlavou: „Jako malý děcko,“ ale i přesto jsem se smála.

„Vezmi ten druhý tác,“ nakázala mi Lucy a hrnula se na palubu.

Kývla jsem a chtěla ji následovat, ale Louis mě zarazil: „Nech jim taky trochu soukromí.“

„Víš, snad něco, co já ne?“ opáčila jsem zvědavě.

„Možná jo, možná ne…“ odpověděl neurčitě a vytáhl z kapsy malý sametový pytlíček. „Pro tebe,“ šeptl a vložil mi ho do ruky. Chvíli jsem nervózně pozorovala pytlíček a chvíli Louise. Když jsem ho otevřela, hleděla jsem na krásný stříbrný (nebo to možná bylo bílé zlato) řetízek, na kterém byl přívěsek ve tvaru písmene L.

Zmateně jsem zamrkala: „Ale já jsem Kate.“

Louise jsem tou větou nejspíš dokonale pobavila, objal mě a pošeptal mi do ucha „Já vím a já jsem Louis a chci, aby všichni věděli, že jsi jenom moje.“ Nevěděla jsem, co na to říci, ale Louis naštěstí žádnou odpověď nečekal. Připnul mi řetízek na krk a chvíli se kochal tím pohledem.

„Dokonalost,“ pronesl poté. Možná by řekl ještě něco jiného, ale v tu chvíli se z paluby ozval jekot, který připomínal požární sirénu.

Moc děkuji všem, kteří čtou, komentují a hvězdičkují, však to znáte.:) Vůbec netuším jestli stihnu do příštího týdne napsat novou kapitolu, ale snad se to povede, ve škole je toho teď hodně. Budu ráda, za každý komentář, třeba.. Co si myslíte, že se  na  palubě stalo? Hm? Pac a pusu Kexisek