Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

15. Kouzelný večer v Brixton lake

Byla jsem jako na jehlách, oblečená, nalíčená, učesaná, a to všechno už od šesté hodiny. Nervózně jsem přecházela po bytě a sledovala na střídačku jedno i druhé okno, ačkoliv jsem sama dobře věděla, že na ulici z nich stejně neuvidím.

Nadávala jsem si za to, jak jinak, přece z něj nebudu takhle vyklepaná, ale byla jsem. V myšlenkách se mi honily různé scénáře, ve všech končila naše schůzka jako totální fiasko, a to všechno samozřejmě jen díky mně. Viděla jsem sebe, jak vylívám na Louise polévku, či jinou tekutinu, jak zakopávám na naprosté rovině a padám přímo na nos, nebo jak si přivřu halenku do dveří od auta, které mi ji bleskovou rychlostí rozcupují na malé kousíčky.

V sedm hodin a pět minut dostoupila má nervozita pomyslného vrcholu, smířila jsem se s tím, že nepřijede, když se ozval zvonek. Vyskočila jsem z křesla, do kterého jsem se zrovna usadila a rychlostí blesku seběhla do přízemí.

Louis se opíral o černé luxusní auto, na sobě měl košili černé barvy (asi aby to ladilo) a béžové kalhoty. Přivítal mě kývnutím hlavy a úsměvem, měla jsem co dělat, abych se při něm nerozpustila. Otevřel mi dveře spolujezdce a sám se přemístil za volant.

Celou cestu, což bylo divné, nepromluvil. A já jsem nechtěla porušovat to posvátné ticho, které mezi námi panovalo. Vezl mě někam za město a mě docházelo, že míříme k rozlehlému jezeru, které bylo obklopeno vilami nejrůznějších zbohatlíků. Zastavili jsme kousek od cedule s nápisem Brixton lake a Louis se chvíli přehraboval v kufru. Když se znovu objevil, držel v jedné ruce deku a ve druhé proutěný košík.

„Říkal jsem si, že civilizace máme asi oba za týdny v práci plné zuby, Kate zvu vás na piknik,“ usmál se. Zírala jsem na něj chvíli jak na betonový bonbon, ale pak jsem ochotně převzala deku a musela se usmát také.

Večery již byly teplé a přímo vybízely k podnikání podobných výletů. U břehu jsem rozložila deku, oba jsme se posadili a Louis začal vyndávat různé krabičky s jídlem, všimla jsem si, že vzal dokonce porcelánové talíře a musela se usmát. Postupně naaranžoval na talíře zeleninový salát a pečené kuře.

„Dobrou chuť Kate, snad vám bude chutnat, dělal jsem to sám,“ pobídl mě a já musím říct, že tím u mě opět přibylo pár bodů, kterých měl už tak spoustu.

„Je to výborné,“ pochválila jsem jídlo, jakmile jsem dojedla, a dokonce jsem ani nelhala, bylo to vážně skvělé.

„Kate, víte, chtěl bych vám něco vysvětlit,“ začal Louis a nasadil při tom velmi vážnou tvář, „Lola a já, vlastně pochopte, už není žádné my. Rozešli jsme se před půl rokem, podváděla mě, na tom večírku, ujeli jsme oba a… vím, že jste nás viděla, jak se líbáme, ale chci jen říct, že s ní opravdu už nic nemám. Nechci, aby mezi námi něco stálo Kate,“ ke konci řeči už vyloženě šeptal.

Chvíli mi trvalo, než jsem si jeho řeč v mém mozku (zabraného do představování si Louise bez košile) zpracovala. Došlo mi ale, že vážně chce, abych věděla, že s ní nic nemá a velmi se mi ulevilo.

Mávla jsem rukou: „Už se tím netrapte, co bylo, to bylo, nemusíte se mi zpovídat.“

Louis se usmál: „Myslíte Kate, že je ta správná chvíli požádat vás o tykání?“ pozvedl sklenku se šampaňským, které taktéž vyčaroval z onoho bezedného proutěného košíku.

„Myslím, že ano, ahoj,“ řekla jsem a podala Louisovi ruku, taktéž mi nabídl svou, ale jen s podáním ruky se nespokojil. Přitáhl si mě k sobě a přitiskl své rty na ty mé. Zatočil se se mnou celý svět, avšak ta příjemná mdloba trvala jen pouhý okamžik.

Za chvíli už Louis zase seděl spořádaně proti mně a pobaveně se uculoval. Cítila jsem horkost ve tvářích a nemohla jsem udržet skleničku, kterou jsem až do té chvíli svírala v ruce. Usoudila jsem, že bude bezpečnější ji položit na zem. Celé rande bylo jako z nějakého románu, nemohla jsem uvěřit, že se to děje právě mně. Smáli jsme se a já se brzy začala vedle Louise cítit velmi příjemně, přestala jsem být tolik křečovitá a uvolnila se.

„Katy, ty a ten bloňďák, máte spolu něco?“ zeptal se znenadání Louis, zdálo se, že ho tato otázka trápí celý večer.

„Ne, on je moc milý a fajn, ale necítím k němu nic víc. Bylo by to nefér tahat ho za nos, jsme zatím jen přátelé,“ řekla jsem a byla vděčná za tmu, která nás v tu chvíli obklopovala. Bylo vidět pouze malá světla z chat a vil na druhém konci jezera, což působilo dosti romanticky. Už byl bohužel čas toto romantické rande ukončit, posbírali jsme věci, naskládali je do koše a sebrali i deku. Cestou k autu uchopil Louis mou volnou ruku, byl to tak krásný pocit, v tu chvíli jsem netoužila být nikde jinde a s nikým jiným.

Zastavil před mým bytem, „tak zítra Kate,“ z tónu hlasu bylo cítit, že se usmál, následoval krátký, ale zato intenzivní polibek, který mě už tolik nepřekvapil, a proto jsem byla schopná mu ho i oplatit. Doufala jsem, že si ten okamžik zapamatuji navždy, jeho rty jsem cítila na svých ještě, když jsem usínala.

Jako vždy, děkuji komentující:D díky díky díky a prosím i další čtenáře, aby zanechali pár slov. Děkuji Pac a pusu Kexisek