Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

17. Odjezd na druhou

Den strávený v Louisově košili byl velice příjemný, za celý den jsem nevystrčila nos z kanceláře a hrabala se v kupce příchozích životopisů, jelikož na pozici personalisty bylo stále volno.

Louise jsem celé odpoledne také skoro neviděla, pouze celý den telefonoval s různými šéfy jiných korporací, vypadal u toho celkem unaveně. Mým úkolem tedy bylo pouze doplňovat jeho zásoby kofeinu.

Jak jsem tak pochopila z útržků řeči, uměl dokonce i francouzsky, čímž u mě získal další body k dobru. Pokaždé, když jsem mu nesla novou várku kávy, sladce se na mě usmál a mrkl, to mě vždy tak zahřálo u srdce.

Na incident s Harrym jsem si vzpomněla až při odchodu z práce, kdy mi došlo, že jestli už to stihl rozhlásit po firmě, budou mě lustrovat všichni jak špinavou ponožku. Louis mě uklidnil, že to tak hrozné nebude a na rozloučenou políbil, musel ještě zůstat v práci, telefonování neustávalo ani v pozdních odpoledních hodinách a on se tvářil, čím dál tím více ustaraně.

Vyšla jsem tedy z kanceláře a v očekávání hrozného rozruchu radši lustrovala cestou koberec na zemi. Postupem času jsem ale zjistila, že se žádné velké haló nekoná a jak se zdálo, nikdo nic neví, neboť se nic nedělo.

S nástupem do výtahu se mi konečně ulevilo, zároveň mi ale bylo dost divné, že Styles jedna z největších drben, kterou jsem znala, nikomu nic neřekl. V kabelce se začal hlásit o slovo můj mobil, vyhrabala jsem ten výdobytek techniky a mrkla na display, kdo mi volá.

„Ano Beth?“ Byla jsem ráda, že volá, dlouho jsem ji neviděla.

„Ahoj, Kate, tak si představ, já ho prostě ne a ne klofnout, a to zítra odjíždí.“ Hned mi bylo jasné, o kom to mluví a představila jsem si boj o Niallovu „poctivost“, musela jsem se usmát.

„Beth, nic si z toho nedělej, prostě třeba nejsi jeho typ, nebo už nějakou holku má,“ snažila jsem se zmírnit její smutek a tohle vysvětlení jí docela zaujalo.

„Jo, to máš pravdu, aby taky takový fešák neměl, i když je pravda, že ostatním, kteří měli holku, to nevadilo.“

„No a tady to vidíš, Niall má navíc i charakter, prostě se smiř s tím, že si ho do Deníčku úlovků nezapíšeš a neber to tak tragicky.“ Povzbudila jsem ji, ke konci hovoru už se zdála být s tímto neúspěchem vcelku smířena a nadchla se pro další úkol, jelikož prý má přijet nová zářivá hvězda, ale zarytě odmítala sdělit, o koho jde. Nechala jsem ji tedy při mínění, že bez toho tajemství nemůžu žít a rozloučila se.

Zato mě před bytem čekalo také jedno překvapení, které by se jí opravdu nelíbilo.

„Nialle, ahoj, neměl bys balit?“ usmála jsem se na něj u vchodových dveří, než se stačil zatvářit překvapeně, dodala jsem „právě mi volala Beth.“ S tímto vysvětlením se spokojil.

„Ahoj, Kate, no na to mám lidi,“ usmál se „ale musím říci, že odolat Beth mi dalo pěknou práci.“

„To věřím, jsi totiž první, kdo odolal,“ bavila jsem se dál „teď z toho bude mít doživotní trauma.“

„Ona?“ podivil se Niall „to spíš já, přišel jsem si jako štvaná zvěř.“ Oba jsme měli, co dělat abychom se smíchy udrželi na nohou, najednou ale Niall zvážněl a přistoupil blíž.

„Kate, já zítra odjíždím, mezi námi to nedopadlo přesně, tak jak jsem doufal, ale věřím, že se ještě někdy uvidíme.“

Vypadal smutně, hrozně smutně, jako opuštěné štěně a já nevěděla, co mu na to mám říct.

„Ráda,“ kývla jsem hlavou. Niall mě chytil za ruku a nečekaně mi dal pusu na tvář. Odcházel velmi rychlou chůzí a než zašel za roh, tak se stihl nesčetněkrát otočit.

Při příchodu do bytu mne zaplavil zvláštní pocit smutku, věděla jsem, že nic víc než větší kamarádství k Niallovi necítím, a proto mi to bylo líto. Neopětované city, jsou vždycky peklo, o tom jsem se za celý svůj život častokrát přesvědčila. Zároveň mi došlo, jaké obrovské štěstí mě potkalo, když nejúžasnější muž, které jsem kdy potkala mě má rád. Večer jsem usínala s myšlenkou na Louise a úsměvem na rtech.

 Zdály se mi krásné a pravda i dost nemravné sny, v hlavní roli jak jinak můj šéf. Líbilo se mi říkat to slovo Můj. Ale zároveň jsem se nabádala k opatrnosti, jak už bylo v mém zvyku, předpokládala jsem, že se něco pokazí.

Na svém zevnějšku jsem si dala ten den dost záležet, vytáhla jsem ze skříně svou nejlepší košili, černou s lehkým stříbrným leskem, vypadala jako noční obloha a kalhoty jsem zvolila pudrové. Černé doplňky dodaly outfitu elegantní ráz a já vyrazila do práce.

Když jsem dorazila do kanceláře, Louis tam nebyl, ale dle saka přehozeného přes židli, jsem usoudila, že nebude nikde daleko. Stihla jsem akorát uklidit svůj pracovní stůl a počkat než se zapne počítač.

Louis se objevil za okamžik, „Ahoj, Kate,“ usmál se poněkud utrápeně a pozval mě k sobě do kanceláře. Už při těch prvních slovech mne zamrazilo, onen zvláštní tón, kterým byly vyřčeny, dal celé situaci zvláštní nádech. Posadila jsem se do křesla, které mi nabídl, zatímco nervózně přecházel po koberci.

„Já, mám špatnou zprávu Kate, zrovna teď, když jsem našel někoho, jako jsi ty. Musím odjet do Evropy, za obchodními partnery.“ Při posledních slovech se v pohybu zastavil a zadíval se na mě.

„To přece nevadí, já to tady vydržím, na jak dlouho?“ Snažila jsem se zachovat pevný tón, ale zdálo se to jako nemožné.

„Tři měsíce,“ řekl Louis skoro neslyšně a dál mě hypnotizoval pohledem. Zvedla jsem se z křesla a přešla k Louisovi, „to uteče jako voda, nebo to myslíš jako, že je mezi námi konec?“

Při těch slovech jsem se kousla do rtu, co když vlastně mezi námi nikdy nic nebylo.

"Ne,“ řekl Louis okamžitě a chytil mě za ruce, „prostě budeme chvíli muset vydržet být jeden bez druhého, ale až se vrátím, vynahradím ti to, slibuju. Firmu zatím povede jeden můj dobrý kamarád ze studií, je to skvělý obchodník, budu rád, když mu budeš po ruce a zasvětíš ho do chodu firmy. Já bohužel odlétám už dnes večer.“ Hlavu sklonil a vypadal velmi zmučeně.

„Louisi, tři měsíce je sice dlouhá doba, ale v celém životě je to jako kapka v moři.“ Řekla jsem a doufala, že můj hlas vyzní aspoň tak pevně, jak bylo potřeba. Louis se usmál a lehce mě políbil, pak už nebylo moc času na žádné intimnosti. Ještě neměl sbaleno a tak si v rychlosti objednal taxi na letiště a odjel domů shrábnout to nejnutnější na tří měsíční cestu po Evropě.

Doufám, že se zvrat líbí. Pac a pusu Kexisek