Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

22. Noční návštěva z putyky

Spala jsem dost neklidně, okolo 3 hodiny ranní mě probudilo zvláštní klepání. Trochu v tranzu jsem se notně rozlámaná zvedla z gauče a zaposlouchala se. Oproti mému původnímu přesvědčení šlo klepání nikoliv z ložnice, ale od vchodových dveří. Ve stavu v jakém jsem byla, jsem si ani neuvědomila, že jdu bosá jen v tílku a trenýrkách s puntíky otevřít dveře.

„Uuu Kate sekne ti to,“ brumlal host notně pod parou a opíral se o zeď v chodbě. Přemýšlela jsem, jak rychle ho vystrkat z bytu, ale nakonec jsem raději zavřela dveře, nemusí celý barák slyšet naše dohadování. S přihlédnutím k pár skleničkám vína, které jsem před spaním odegustovala jsem ani já neměla příliš jasnou mysl.

„Stylesi, co tu k čertu děláš, není nejvhodnější doba na návštěvu, jsou 3 ráno,“ vykvikla jsem a začínala si uvědomovat, jak mne parkety studí do nohou. „Navíc to z tebe táhne, jako z putyky třetí cenové kategorie, takže pochybuju, že vůbec víš, co děláš.“ Začínal mnou cloumat chlad, ale nechtěla jsem ho nechat na chodbě, kdoví, co by tam vyváděl.

„Já, škyt, naprosto přesně, škyt, vím, co dělám,“ snažil se zaostřit na mou postavu, ale tma a jeho promile to dost ztěžovaly. „Vyhýbáš se mi, Kate škyt, čekal jsem, škyt na tebe u výtahu.“ Uchichtla jsem se představě Stylese, jak čeká u výtahu jako liftboy a všichni na něj divně civí. „Je, škyt, tady něco k smíchu?“ přimhouřil oči, stále ve snaze zaostřit na to, co mám na sobě a začal se už v tak těsném prostoru zase přibližovat.

„Nic,“ řekla jsem, protože položil ruce vedle mě na zeď tak, že jsem byla mezi nimi uvězněná. „Měl bys jít,“ řekla jsem naprosto hypnotizována jeho pohledem.

„A co pusu na dobrou noc,“ šeptl a přiblížil svůj obličej k tomu mému.

„Harry, to nejde,“ vydechla jsem a cítila jak mi srdce zběsile buší a plicím se nedostává kyslíku.

Zadíval se na mě konečně trochu střízlivěji: „Shhh, nekaž to, aspoň si nech dokázat, že jsem lepší,“ řekl a vteřinu na to, přiložil své rty na moje. Hlavou mi prolétlo pomyšlení, že poslední dobou se líbám častěji, než za celý svůj život. Líbal překvapivě jemně a něžně, jen ochutnával mé rty, mě nezbylo nic jiného než jen stát a imaginárně si nadávat, jakou dělám kravinu. Donutila jsem se jen k tomu se lehce vykroutit:

„Musíš jít, nejsem tu sama, kamarádka spí v ložnici.“

Olízl si horní ret: „Přemýšlej Kate,“ a s úšklebkem zmizel za dveřmi bytu. S výdechem jsem zamkla a zapadla do postele, samozřejmě jsem po zbytek noci neusnula.

Ráno mě probudilo bouchnutí dveří od ledničky, protrhla jsem oči a spatřila Lucy s rohlíkem v jedné ruce a kouskem salámu ve druhé. „Promiň, nechtěla jsem tě budit, nevadí, že jsem si vzala,“ zašklebila se a mávala rohlíkem.

„Ne, vůbec, však jsi u mě jako doma,“ usmála jsem se po velkém zívnutí a snažila se donutit své tělo k pohybu. Evidentně byla Lucy ze slunného Španělska navyklá jak na tůry tak na alkohol, kdežto já po většinu času abstinent jsem měla po včerejším večeru malé problémy a doufala jsem, že ta věc se Stylesem byl pouhý sen.

Lucy si přisedla vedle mě na gauč a letmo mě skenovala pohledem: „Můžu se na něco zeptat?“ Kývla jsem hlavou, sakra i ten miniaturní pohyb mi činil potíže. „Kdo byl ten kluk v noci?“

V ten okamžik se mi zamotala hlava a myšlenky se mi rázem lehce projasnily. „Co? Tys něco slyšela?“

„No, slyšela jsem nějaké hlasy a napadlo mě, jestli nemluvíš ze spaní, šla jsem se podívat, promiň, asi jsem vás neměla špehovat,“ najednou se zasekla.

„Neomlouvej se,“ přerušila jsem jí „já jsem udělala chybu. To byl Harry Styles, ten kluk ode mě z práce.“

„Počkej, to je ten jak se nenávidíte?“ optala se užasle.

„No, jo, já nevím, co se včera stalo, nikdy bych to nedopustila, asi jsem přebrala.“

Lucy mi položila ruku na rameno: „Neboj se Kate, já tě neodsuzuji.“

„Já vím, ale co Louis, jsem strašně zmatená, já nikdy takovéhle situace řešit nemusela. Za celý život se o mě nikdo nezajímal a teď? Tři kluci, hezcí, sexy. Vím, že mám ráda Louise, ale něco na Harrym, acch bože, něco na něm mě neskutečně přitahuje,“ vypustila jsem z pusy tolik slov, že už se mi nedostával kyslík, ale byla jsem ráda, že jsem se konečně mohla někomu svěřit. Hlavně to byl někdo, komu jsem mohla věřit a věděla jsem, že mě neodsoudí. Zoufale jsem si položila hlavu do dlaní: „Lucy, co mám dělat? Louis je tak daleko a Harry je přímo tady a pořád otravuje.“

„Já ti neporadím, nevím, co k nim cítíš, ale počkej, než se Louis vrátí, je snadné podvést někoho, kdo je daleko s někým, kdo je přímo před tebou.“

Věděla jsem, že má pravdu, věděla jsem, že musím odolat a vydržet než se Louis vrátí. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, jak náročné 2 měsíce to budou.

Tak díky moc všem, za čtení, hvězdy i komentáře, neskonale si toho vážím. Ještě (jako bonus) jsem se s vámi chtěla podělit o novinku, společně s kamarádkou začínáme dávat dohromady novou povídku (z prostředí právnické firmy), bude psána ze dvou pohledů, takže se objeví většina kluků. Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, koho by taková povídka zajímala. Díky pac a pusu Kexisek