Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

24. Obhlídka záchodů

Bavili jsme se velmi dobře, až mě to překvapovalo a jídlo bylo výtečné. Liam s Lucy si nechávali své cvrlikání na jindy a já jim za to byla neskonale vděčná. Někdy mezi hlavním chodem a čokoládovým moučníkem jsem doznala skutečnosti, že jim musím okouknout toalety. Možná je to divné, ale podle mě se dobrý podnik pozná až podle záchodů.

S úsměvem jsem se u stolu omluvila a šla na téměř dobrodružnou výpravu za hledáním wc. Dobrodružství to tedy opravdu bylo, bylo to jako se pohybovat v džungli. Jenže tahle džungle byla tvořena dokonalými lidmi, celebritami, no prostě vrstvou horních 10 tisíc. Užívala jsem si ten pohled na známé osobnosti z takové blízkosti, prostě jako sledovat dravé šelmy v jejich přirozeném prostředí.

Záchody prošly mými přísnými kritérii a květiny nechyběly ani zde. Dlaždice byly v neutrální pudrové barvě s červenými akcenty, ačkoliv se to mohlo zdát jinak, vůbec to nepůsobilo vulgárně nebo nepatřičně. Velká zrcadla rámovala stěnu za moderními umyvadly a přímo vyzývala ženy k tomu, aby se u nich zdržely a řádně zkontrolovaly svůj vzhled. Ani já jsem neodolala a poté, co jsem obnovila nádech korálové rtěnky, jsem si poodstoupila a začala se prohlížet. Přiznám se od té doby, co Louis odjel, jsem nějak neměla čas řešit, to jak vypadám tolik jako předtím. Ve firmě byla spousta práce, která se sama neudělala a navíc jsem musela kontrolovat i ostatní. Jak jsem na sebe koukala do zrcadla, nepoznávala jsem se. Jo jasně, že na mě koukalo obrýlené zrzavé stvoření, ale i přes ty věci, které se nezměnily, jsem byla prostě jiná. Zdálo se, že vyšší (možná to dělaly ty podpatky), sebevědomější a se zvláštním pevným pohledem v očích, který jsem vždy obdivovala na jiných ženách.

Opouštěla jsem dámské toalety a hrabala se v kabelce, když jsem do někoho narazila. „Pardon, omlouvám se, nekoukala jsem na cestu.“ Sdělovala jsem dotyčnému, zatímco jsem sbírala věci vypadlé z kabelky ze země.

„Kate?“ ozvalo se odněkud nade mnou, ten hlas mi byl povědomý, ale nedokázala jsem ho zařadit.

Tuto chybu jsem, ale dokázala napravit hned, jak jsem si i s kabelkou stoupla a na dotyčného pohlédla. „Nialle?“ vypadal stejně jako před 2 měsíci, stejný blond rozcuch a stejné zářící modré oči.

„Kate, vypadáš naprosto úžasně, vůbec jsem tě nemohl poznat,“ prohlásil užasle a nepřestával mě skenovat pohledem.

„Nialle, díky, ale nepřeháněj, co mě prozradilo?“ usmála jsem se a rovnala si rozvášněný účes.

„Vlasy,“ zašklebil se, „přiznám se, tebe bych tu nečekal, jsi tu s přítelem?“ nenápadně sondoval.

„Ne, kamarádka s přítelem mě pozvali a já nějak nemohla odmítnout.“

„A přítel?“ vyzvídal dál a vypadal při tom tak roztomile.

„No, je to složitější, Louis z firmy, můj šéf, odjel na 3 měsíce do Evropy. Před tím to vypadalo celkem slibně, ale všechno se může změnit i za 1 den, natož za tak dlouhou dobu. Uvidíme, až se vrátí.“

Sama jsem se divila, že to beru s takovým klidem, vlastně to bylo to, nad čím jsem celou tu dobu přemýšlela. Co vlastně bude, až se Louis vrátí? Bude dělat, že se nic nestalo? Přiveze si sebou novou přítelkyni? To co se mezi námi za těch pár dnů stačilo vyvinout, se vlastně ani nedalo pokládat za vztah. Možná flirt. Byla to pravda, člověk nikdy neví, co všechno se může stát, když jsou dva lidé takovou dlouhou dobu od sebe.

Z hlubokého přemýšlení mě vytrhl Niallův hlas: „Ah, no tak budu držet palce, měj se,“ zvládl se u toho i usmát.

„Díky moc, ráda jsem tě viděla, když budeš někdy mít čas, zastav se na kus řeči,“ zamávala jsem mu na rozloučenou a trochu rozpačitého ho nechala stát v chodbě u toalet. Bylo mi ho trochu líto, ale znal pravdu a já taky. Nebylo fér si s ním něco začínat tenkrát a nebylo by to fér ani teď. Zvláště, když jsem měla poslední dobou, co dělat s tím vytlačovat z mozku Stylesův zadek.

Dezertem byl v Betsy´s čokoládový dort, který byl natolik výborný, že jsem spolu s ním zkonzumovala i svou opravenou rtěnku. Bylo to jako nebe v puse, pokud je něco takového vůbec možné, ale já věřila, že ano. Na konci večera se Liam ukázal jako grand a nabídl mi, že za mne večeři zaplatí, marně jsem mu nabízela alespoň polovinu mé útraty. Nedal se obměkčit. Při cestě domů jsem byla ráda za příjemný večer a musela přiznat, že Liam s Lucy byli naprosto dokonalý pár. Ona sdílela jeho smysl pro humor a on se hodil k jejímu výstřednímu stylu. I když se znali teprve 2 měsíce, při jejich konverzaci to tak vůbec nevypadalo, spíše to připomínalo pár minimálně po 3 letech manželství (ale jen v tom dobrém).

Všem čtenářům, hvězdičkářům i komentujícím ze srdce a z duše mockrát děkuji. Pac a pusu Kexisek