Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

6. Nejsem do něj udělaná

Hrabala jsem se ve skříni ve snaze najít ty černé šaty, které jsem už delší dobu neviděla. Nakonec jsem je našla složené úplně vzadu, s povzdechem jsem je oblékla a radši se moc nedívala na odraz, který mi vracelo zrcadlo připevněné na vnitřní straně dveří od skříně. Vlasy jsem vyčesala nahoru a sepnula skřipcem se stříbrnou aplikací. Sako jsem tentokrát vzala červené a v téže barvě zvolila i lodičky. Věci přesunula do malé černé kabelky s roztomilou mašlí, objevu loňského léta, který ale nebylo moc příležitostí unosit.

Vyšla jsem z domu, kde už na mě čekal taxík, který mi objednala Beth, asi aby se ujistila, že opravdu vyrazím. Řidič se řítil městem s celkem nevybíravou rychlostí, ale celkem vybranou obratností a já se celou cestu modlila, abych dojela živá. Mé modlitby byly vyslyšeny, protože před klub jsem dorazila celá a ještě mi řidič oznámil, že cestu už zaplatila Beth předem. Poděkovala jsem za „vzrušující“ jízdu a zabouchla dveře auta, od vchodu už na mě Beth mávala „Ahoj, no vidíš, jak ti to sekne,“ mrkla na mě „mám VIP lístky, po koncertu nás pustí do zákulisí,“ cvrlikala vesele a už mě táhla do klubu, kde bylo už dost narváno. Měly jsme dobrá místa, na pódium bylo pěkně vidět, mohly jsme sedět a nikdo se na nás netlačil. „Uuuu Kate koukni na támhle toho fešáka u baru,“ šeptla Beth a narovnala se jako kočka na lovu. Zapátrala jsem pohledem tím stejným směrem, vzhledem k šeru v baru jsem si musela brýle trochu přitlačit na nos, abych lépe viděla „Sakra, to je ten můj nový šéf, to je Louis,“ hlesla jsem a snažila jsem se být, co nejmenší, aby si mě náhodou nevšiml. Podívala se na mě zkoumavým pohledem „Kate, tak to je vážně kus, ani se ti nedivím, že jsi do něj udělaná.“ „No dovol, nejsem, je pěknej to uznávám, ale já u něj stejně nemám šanci, takže tenhle rozhovor teď utneme,“ řekla jsem a v tu chvíli jsem za to šero byla ráda, protože jsem cítila, že jsem opět rudá jako rak. Ale neodolala jsem a stále na něj zírala, jeho široká ramena, ten úžasný ležérní rozcuch… v tom začala hrát hudba, hm ani jsem si nevšimla, že někdo na to pódium přišel. Ale ta hudba byla skvělá, ta melodie mě hned od svého začátku uchvátila, přesunula jsem svůj pohled na jeviště, kde u kytary seděl roztomilý blonďák. Nechala jsem se unést hudbou a jen nevěřícně poslouchala jednu úžasnou píseň za druhou. Díky skvělé muzice a dobrému drinku se mi podařilo na celou hodinu zapomenout na šéfa. Nebo to možná bylo i proto, že jsem ho celou tu dobu neviděla „Co oči nevidí, srdce nebolí.“ „No celkem to šlo, ne?,“ otočila se na mě a uklízela přitom mobil, na kterém celou tu dobu něco hledala. „Blázníš? Bylo to super, ten kluk hraje a zpívá jako bůh,“ opáčila jsem vyjeveně a následovala jí do zákulisí, kam nás pár pustilo namakaných borců, kteří by mohli z fleku hrát ve filmu Vražedný pohled. Myslela jsem, že VIP lístků je více, ale jak jsem se tak rozhlížela po místnosti, viděla jsem jenom nás dvě a právě přicházejícího, jak ho Beth nazvala „popového trumberu“, usmíval se a kráčel přímo k nám.  Jakmile ho Beth spatřila, nasadila svůj svůdný výraz „Ahoj, ahoj, no byl jsi naprosto úžasný…,“ objala ho a já měla co dělat, abych neobrátila oči v sloup, musela jsem uznat, že herečka to je výborná. „Jo, ráda bych ti představila svou kamarádku Kate,“ mávla rukou mým směrem.

„Ahoj, jsem Niall,“ pronesl bloňdáček s úsměvem a čím dál tím více si mě zkoumavě prohlížel. „Ahoj, těší mě, jsem ráda, že mě Beth nalákala, tvá hudba je naprosto skvělá, nejde to moc slovy popsat, ale určitě si koupím cédéčko,“ usmála jsem se, „ale už musím jít je pozdě, ještě než se dopravím do postele, to bude chvilku trvat.“ Rozloučila jsem se hlavně kvůli tomu, že na mě Beth významně pomrkávala, jak to bylo jejím zvykem vždy, když jsem křenila u jejího balícího objektu, ale byla jsem i unavená, takže se mi to celkem hodilo. Cestu domů jsem absolvovala v taxiku a v tranzu, hlavou se mi honily myšlenky na tu skvělou hudbu a roztomilý úsměv Nialla. Po dlouhé době jsem se cítila v pohodě.