Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

36. Nepříjemné zprávy

Po večeři se Liam s Lucy rozhodnou jít prozkoumat „vír velkoměsta“, jak nazvala Lucy přilehlé městečko s mnoha obchůdky a kluby.

„Měl jsi jít taky,“ řeknu Louisovi, když se za nimi zabouchnou dveře a my se přesuneme na balkon se džbánkem sangrie.

„Přece bych tě tady nenechal samotnou, navíc myslím, že ti dva si vystačí i beze mě.“

„Ale pobavil by ses líp,“ trvám si na svém a zamyšleně pozoruji moře.

„Kate, co se stalo? Udělal jsem něco špatně, dneska jsi nějaká… jiná.“

Trhnu rameny a snažím se působit tvrdě, což jde ale trochu těžko, když se vám do očí hrnou slzy. Rychle odvrátím hlavu na druhou stranu a snažím se předstírat, že mě nejvíc zajímá kované zábradlí.

Louis se ke mně přiblíží a donutí mě otočit hlavu směrem k němu. Pozvedne obočí v otázce: „Kate? Řekni mi, co se děje.“

„Já,“ trochu se mi třese hlas „mám pocit, že se k sobě nehodíme. Jsi jiná liga, nevím, jak dlouho budu schopna snášet, to jak se na nás všichni dívají, co si povídají...“

Doléhá na mě jakási vnitřní tíha a zdá se, že gravitace začíná vyhrávat i nad těmi kapkami slz, takže je táhne dolů a ony mi stékají po tvářích. 

„Nikdo si nemyslí, že jsem tvoje holka, jak bych taky mohla být, nejsem pro tebe dost hezká. A já to taky nechápu, co na mě vidíš, proč se mnou jsi. A mám strach z toho, že to skončí.“

„Kate, prosím tě, co to říkáš,“ obejme mě i přesto, že se mu snažím vytrhnout.

„Ty jsi mne zaujala už první okamžik, co jsem tě uviděl, byla jsi strašně roztomilá, jak jsi tam sbírala ty papíry ze země. Všechno na tobě je tak hrozně roztomilé, tvůj úsměv, tvoje chování, když se stydíš i za to nemusíš. Jsi chytrá a vtipná, mám chuť tě obejmout a nikdy nepustit.“

Při tom monologu se mi dívá do očí a mě ukápne další slza, kterou on hbitě palcem setře. Stejně to nechápu, a stejně ho nechápu, ale přece jen mám o trochu lepší pocit, který se ještě vylepší, po té co mě Louis políbí. Je to snad nejzvláštnější polibek, který jsem kdy zažila, mísí se v něm smutek, radost, láska, něha i vášeň. Nechala jsem se unášet a doufala, že všechny mé problémy odplují někam do neznáma…

Vypili jsme sangrii a rozhodli se jít spát, Louis byl přece jen unavený z volejbalového zápasu a já zase z tak emocionálně vypjatého dne.

Než jsem však ulehla do postele, napadlo mě zkontrolovat mobil, na který jsem při vší té dovolenkové aktivitě úplně zapomněla. Prohrabala jsem příruční zavazadlo a z jeho útrob jsem vyndala tu technickou vymoženost, která už dávno nebyla jen telefon.

Počkala jsem, až se zapne, ihned na mě vyskočila ikonka značící příchozí zprávu. Až při bližším prozkoumání jsem zjistila, že těch zpráv mi přišlo mnohem více. Když pominu dvě od operátora, které mě vítaly v nové tarifní zóně a upozorňovaly na ceny volání a datových přenosů, mě čekalo i pár překvapení. Další sms byla od Beth, přála mi pěknou dovolenou a pěla ódy na jakýsi nový objev.

Pane, člověk je chvíli pryč a hned přichází o tolik nových zpráv. Zakroutila jsem hlavou a rozklikla další zprávu, tentokrát od neznámého čísla: Kate, já se nevzdávám, přede mnou neutečeš. Harry

Nevím, kde sebral moje číslo, věděla jsem jen to, že při přečtení té zprávy se mi zježili chloupky po celém těle. Následovaly ještě dvě sms v podobném znění, všechny obsahovaly jeho jméno a připomínky toho, že před ním utíkám, což mi prý nepomůže.

Dál tam bylo pár narážek na to, že mě prý totálně přitahuje, čemuž vzdálenost udělá jen zadobře a až ho uvidím, tak mu podlehnu. Pch, musela jsem si odfrknout, chlapec má pěkně velké sebevědomí, byla ale pravda, že jsem jenom ráda, když je co nejdál ode mě, ale totálně to nemá co dělat s tím, že mě přitahuje. (Vážně? Řekla jsem to, že mě přitahuje, sakra.) Uznala jsem si, že nejlepší taktikou bude ony smsky ignorovat.

Tak po velmi výkonostně vypjatém týdnu ve škole, kdy jsem musela usilovně pracovat na dokončení výzkumné zprávy, přečíst pár desítek stránek odborného textu v angličtině a psychicky se připravit na to, že tento semestr totálně nestíhám, tady máte nový díl. Buďte rádi, že si předepisuji díly dopředu jinak byste vážně neměli nic. A to se vážně stydím... Doufám, že se díl bude líbit, samozřejmě díky všem komentujícím (odpovím), hvězdičkářům i čtenářům. Napište mi do komentů, co si myslíte, že Harry chystá a jak soucítíte s Kate, a jaký je na to váš názor. Pac a pusu Kexisek