Ano šéfe?! (CZ Louis Tomlinson story)

21. A jako bonus, je sexy

Probudit se to ráno mi dalo dost velkou práci, protože ty sny…aaaa ty sny. Musela jsem si hned vynadat, protože hlavním aktérem snů byl Styles. Styles v košili, bez košile, s kalhotama, bez kalhot…. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, obličej vypadal dost vyjukaně. Včerejší večer na mě zanechal více stop, než jsem si uvědomovala, letmo jsem si přejela po krku, uvědomila jsem si, že je to to místo, kde byly včera Harryho rty. Měla jsem chuť začít mlátit hlavou o zeď, abych z ní vyhnala všechny své nemravné představy Harryho. Ačkoliv se nic nestalo, měla jsem pocit, jako bych Louise podvedla.

Cestou do práce jsem přemýšlela o různých možných i nemožných kravinách a jen se modlila, abych nenarazila na Stylese hned u výtahu, jak bylo mým dobrým zvykem. Napadlo mě využít nouzového schodiště, které bylo přístupné, ale nikdo po něm nechodil, jedna polovina z důvodů pohodlnosti a druhá protože měla podpatky. Já naštěstí dnes se svými balerínkami jsem si mohla vychutnat soukromí poněkud ponurého schodiště, osvětleného pouze sanitárním světlem a zelenými neonovými ukazateli východu. Dalo mi docela práci vyšlapat těch pár pater, ale byla jsem ráda, aspoň jsem udělala něco pro zdraví. Rychle jsem zaplula do své kanceláře a ve snaze nemyslet na včerejší večer se ponořila do papírování.

Liam přišel chvíli po mně: „Dobré ránko Kate, vypadáš nějak strhaně, že ty jsi zase do noci pracovala,“ podíval se na mě otcovským pohledem, „dnes vařím kávu já.“

„Dobrý ráno, ne to není nutné,“ usmála jsem se a vrhala se ke kávovaru. Chvíli jsme se přetahovali o plechovou krabičku kávy, načež Liam, po té, co se snažil najít ve skříni hrníčky, připustil, že kávu mám raději připravit já.

„Kate, doufám, že až se vrátí Louis, vrátí se ti i barva do tváří, protože jinak bych to od něj pěkně schytal,“ zamyslel se a sáhl si na sval na pravé ruce „asi by se chtěl i prát, kdyby nevěděl, že prohraje.“ Koukala jsem na něj, jak kontroluje sval pohmatem ze všech stran a musela se smát, zdálo se, že ten smích odplavil pár vzpomínek i starostí z předchozího dne. Zdál se být v lepší náladě než jiné dny a já jsem tušila, čím to bude, nechtělo se mi ale zapřádat hovor tímto směrem, však jsem věděla, že podrobnosti se dozvím od Lucy.

Den proběhl v pořádku, konečně jsem našla pár vhodných kandidátů na pozici personalisty, pozvala jsem je tedy na pohovor na příští týden. Okolo poledne mi dala Lucy vědět, že se za mnou večer staví a celých 8 pracovních hodin jsem neviděla Stylese, dalo by se to tedy pokládat za velmi úspěšný den. Liam se jal, jak on říká dnes „zpracovat týdenní resty“, bylo mi ale jasné, že kdyby byla Lucy večer volná, on by v kanceláři rozhodně hodiny navíc netrávil. V poklidné atmosféře jsem se docourala do bytu, stihla jsem trochu poklidit za příjemné muziky a už se ozval zvonek. Málem jsem radostí vyskočila, tentokráte byla jen velmi malá šance, že bych se v odhadu hosta spletla. Po otevření dveří jsme si padly s Lucy do náručí a já ji hned zavedla do obýváku, kde jsme se pohodlně posadily na gauč.

„Tak konečně si pořádně pokecáme,“ usmála se Lucy a upíjela růžové víno, které jsem jí nabídla. „Člověče, nikdy bych se nenadála, že prolezu Španělsko křížem krážem a pak najdu svou životní lásku u tebe v kanceláři,“ spustila kulometnou palbu slov, ze kterých mi v hlavě utkvěla pouze láska a kancelář.

„Neříkej, že je to tak vážný po jednom rande,“ usmála jsem se a nevěřícně si ji měřila.

„Já vím, já vím, zní to šíleně, ale fakt, prostě on je skvělej, rozumí mi a jako bonus, je sexy,“ párkrát mlaskla a znovu si srkla vína, „a Kate netvrď mi, že když potkáš někoho vyjímečného, tak to nepoznáš.“

V tu chvíli mi na mysl vytanulo naše první setkání s Louisem, tenkrát u mě v kanceláři, jeho galantnost, ostrovtip, úsměv.

„Asi máš pravdu,“ připustila jsem a lehce ve mně zatrnulo.

„A co ty, máš nějakého chlapce?“ při té větě jsem si zase vzpomněla na ono setkání v kavárně se Stylesem a mimoděk jsem se oklepala.

„Já nevím, jestli se to tak dá říct, něco se vyvíjí, to je pravda, ale zatím nevím, jestli to myslí vážně,“ pokrčila jsem rameny a snažila se rozpaky schovat při prohlížení etikety z láhve. „Jmenuje se Louis, je to můj šéf a Liam ho právě zastupuje.“

„Něco jsem slyšela od Liama a zní více než nadějně,“ mrkla na mě a dolila si další skleničku. Pak už mi začala líčit historky z výletu po Španělsku, občas byly nebezpečné, občas humorné, ale vždy zajímavé. Zdržela se až do pozdních nočních hodin, takže jsem usoudila, že bude nejlepší, když u mě přespí. Jakožto návštěvě jsem jí uvolnila svou postel, na které jsem dala nové povlečení a já s Mickey mousem jsem se usídlila na gauči.

Komentujte, pokud chcete, budu ráda za zpětnou vazbu:) Pac a pusu Kexisek