My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Twins

Asgard

Klečela na zdobné mramorové podlaze světlešedé barvy, protkávané tenkými tmavými linkami, zdobené zlatými ornamenty a složitými obrazci. 

Takovou nádhernou podlahu nemají ani na zámku ve Versailles, bleslo jí hlavou zcela mimovolně, když ji znova zachvátila silná křeč a ona silně zvracela do luxusní porcelánové mísy. Měla zavřené oči, zpocené čelo a slepené vlasy a v duchu si říkala, jak dlouho to ještě potrvá.

Uslyšela za sebou kroky, ale neměla sílu se otočit a podívat se, kdo to je. Stále klečela, vyčerpaně oddechovala a opírala se o chladivou mísu plnou zvratků, jinak by spadla a na místě omdlela.

Ucítila, jak ji někdo jemně nadvihl a utřel pusu ubrouskem. Otevřela oči a nad sebou spatřila Lokiho obličej. Díval se na ni zvláštním pohledem, jaký u něj ještě nikdy neviděla. V tu chvíli to nebyl 
Bůh, ani válečník, ani krutý mstitel, ale úplně obyčejný chlap, který má starost o svou těhotnou manželku.

Odhrnul ji zpocené vlasy z tváře, vzal do náručí a odnesl do postele. V mžiku vykouzlil jakýsi průsvitný nápoj, který ji podal a ona ho bez jakéhokoliv slůvka odporu vypila do poslední kapky. V ten moment jí bylo úplně jedno co to je, hlavně, aby přestaly ty křeče, které rvaly její břicho na kousky.

Po pár minutách pocítila silnou úlevu a začala normálně dýchat. 

"Páni, na to, že umíš vzkřísit mrtvé, je divné, že neumíš pomoci sama sobě," pronesl tiše Loki se sarkastickým úškrnem v obličeji. Už to byl zase on - starý známý Bůh zla a neplechy, s křivým úsměvem a potměšilým pohledem. 

"Chceš si to snad vyměnit?" Zeptala se unaveně, ale už měla lepší náladu, tak se pohodlně opřela o nadýchané polštáře z labutího peří a vystřela své ubolené tělo.

"Jsi nejmocnější Bohyně Asgardu, zlato..."Odtušil bezstarostně a otevřel okno do zahrady. Ten výhled nebyl nic moc, jelikož opravy paláce a okolí ještě nezačaly a jejich příprava byla zatím (kvůli Thorově výzvě) v nedohlednu.

"Když klečím na podlaze s hlavou ponořenou v toaletní míse, tak se moc jako Bohyně necítím," odvětila. "Mimochodem, je tady na Asgardu něco jako ultrazvuk?"

"To pochybuji," ušklíbl se. "Ale midgardské věci nepotřebuješ. Jelikož jsi Bohyně léčitelství, dokážeš to předvídat sama. Datum porodu i pohlaví dětí."

"Děláš si ze mně srandu?" Zeptala se nakvašeně, ale Loki jenom zakroutil hlavou a tvářil se úplně vážně.

"Prostě se jen soustředíš sama na sebe a na vesmír, který je uvnitř tebe," prohlásil a sedl si k ní na postel. "Uvidíš budoucnost a můžeš ji ukázat i mně," položil si ruce na její stále ploché břicho.

"Zkusím to." Sigyn zavřela oči a snažila se přestat vnímat svět kolem sebe. Najednou zmizely všechny hlasy, přicházející zvenku ze zahrady, Lokiho podoba se rozplynula v šeru a její mysl se ponořila do neznámých vod.

Uviděla samu sebe s velkým břichem, jak se svíjí na posteli a křičí v ohromných bolestech. Byla to ta samá postel, na které ležela teď, ale za oknem do zahrady bylo vidět stromy plné plodů, což znamenalo, že děti se narodí uprostřed sklizně. 

Začala zhluboka dýchat a její mise pokračovala. Pozorovala samu sebe z výšky, jak rodí děti a kolem ní poběhuje několik Valkýr, které jí pomáhaly s porodem. A pak... konečně uviděla i dva svraštělé, červené, drobounké balíčky - právě narozená dvojčátka. 

"Holka a kluk," řekla rozrušeně jedna z Valkýr a zabalila děti do luxusních pláten, protkávaných zlatem.

V tu chvíli Sigyn otevřela oči a znova se ocitla v přítomnosti. Spatřila svého manžela, jak se na ni dívá pohledem plným lásky a ... ještě nějaké jiné emoce, kterou nedokázala přesně definovat, jenom doufala, že ho znova nepohltí jeho vnitřní démon, který ho nutil dělat všechny ty příšerné věci.

"Holka a kluk," řekl Loki roztřeseným hlasem. "Hela a Narfi. Nejmocnější děti celého vesmíru."