My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HE'S BACK

Vlastně ani netušila, co má čekat a na co se připravit. Ale bylo to MNOHEM děsivější, než si Astrid představovala. Zdravotní stav Rose se opět zhoršil, teď už vážně vypadala, že je napůl mrtvá. Po celém těle měla příšerné, bobtnající rány, plné zeleného hnisu, který neskutečně páchl. Měla to úplně všude, včetně obličeje, takže z překrásné mladé holky, plné života, se stala žijící zelená páchnoucí polo-mrtvola.

"No páni, ty jsi teda musela mít vztek," zašeptala Hela obdivně, když pozorovala nebohou Rose přes tlusté sklo na chodbě nemocnice.

Astrid tiše sykla, protože se bála, že ji uslyší Ace. Ale ten vypadal, že je duchem nepřítomný. Přesto, že trval na tom, že je do nemocnice odveze a řekne lékařům, aby je pustili dál, zdál se být myslí někde na jiné planetě. Jako by nezvládal všechnu tu bolest a utrpení, které musel pozorovat na své přítelkyni, schoval se dovnitř své hlavy a stulil se do klubíčka.

"Ace, přineseš nám něco k pití?" Usmála se Hela a trochu do něj dloubla, aby ho probrala. Ace přikývl a odkráčel směrem k výtahům. Měly několik minut času.

Holky potřebovaly zůstat s Rose sami. Hela zmáčkla kliku do pokoje, ale ten byl pevně uzamčen. "Co to kurva..." Zalomcovala klikou, jako by to mohlo pomoct. Pak si všimla nápisu na dveřích.

UZAMČENO Z DŮVODU NEZJIŠTĚNÉ INFEKCE, VSTUP POVOLEN JEN SCHVÁLENÉMU PERSONÁLU VE SPECIÁLNÍM OBLEČENÍ.

"U Odina, oni si myslí, že má nějakou infekci a zamkli ji tam," hlesla Astrid. Smrtelníci prostě a jednoduše netušili, co za příšernou nemoc to je a logicky předpokládali, že je nakažlivá. Ale kletby nakažlivé nejsou, fungují jenom na osobě, na kterou byla kletba uvalena. Což nikomu z lidí ovšem Astrid nehodlala vysvětlovat.

"Ani netuším, jak jsem to vlastně udělala," zamumlala zkroušeně. "Takže taky netuším, jak to napravit. Mám hlavu jako vymetenou, pomoz mi..."

Hela zamyšleně ťukala prstem o tlusté sklo, přes které na Rose koualy. "Doufám, že to můžu udělat takhle, potřebovala bych se jí dotknout. Mohla bych najít nějaké kouzlo, které otevře ty pitomé dveře, ale zbytečně bych tím ztrácela drahocenný čas."

Zhluboka se nadechla, zavřela oči a rozpřáhla ruce. Začala něco neslyšně mumlat v starodávném jazyce, který se už na Asgardu nepoužíval, znali ho jenom Bohové, kteří uměli kouzlit. Astrid si kousla do rtu a nehýbala se, aby Helu nerušila. Upřeně pozorovala nebohou nemocnou dívku, ležící na posteli celé špinavé do hnisu.

Rose se najednou začala chvět, celé tělo se jí natřásalo jako při zemětřesení a hlava se jí nebezpečně kývala ze strany na stranu. Z úst jí vytékala hustá, mléčně bílá pěna a oči se převrátily v sloup. Nevypadalo to vůbec dobře.

"Přestaň, zhoršuje se to!" Zařvala vyděšená Astrid. Rose vypadala, že je mrtvá. 

Hela ztichla a znehybněla. Chvilku důkladně pozorovala Rose a přemýšlela. "Musím zavolat na pomoc Lokiho, s tímhle si sama neporadím. S tak mocnou kletbou jsem se ještě nesetkala. Musela jsi být opravdu nasraná. "

"Lokiho ne..." Zasténala Astrid zkroušeně. V tu chvíli zpozorovala Ace, jak se blíží z rohu chodby a v ruce nese dva kelímky s nějakou tekutinou.

"Tady máte kolu," vrazil jim to do ruky a ihned přilepil obličej k oknu pokoje a zadíval se na Rose. 

"Proboha... tu pěnu u úst tam předtím neměla..." Škrábal rukou po skle, jako by to mohlo pomoct. Pak začal bušit pěstí do dveří a cloumat klikou. Úplně se přestal ovládat.