My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Zenia - Queen of the Valkyries

Asgard

"Zenio, mám pro tebe speciální úkol," řekla tiše Sigyn a odtáhla svou věrnou královnu Valkýr do bezpečí, kde je nemohl nikdo vidět, ani slyšet.

"Vezmeš si sebou čtyři nejlepší dívky, kterým absolutně věříš a na které se můžeš spolehnout stejně, jako sama na sebe. Půjdete nejdřív do kraje zvaného Yorvik a zkusíte tam najít starou čarodějku Einar. Je velmi zkušená a obratná a nejspíš bude mít na sobě některou ze svých mnoha podob, tak se nedejte zmást. Rozšířte mezi místním obyvatelstvem zprávu, že hledám do svých služeb schopnou a mocnou čarodějku, která by mi pomohla s porodem, na to by mohla zareagovat a ukázat se ve svém pravém já. Pak ji přivedete sem, ať už po dobrém, nebo po zlém."

"Co se týče Einar, my Valkýry s ní máme ještě nevyřízené účty," odsekla naštvaně Zenia. "Pokud je ti známo, moje Bohyně, byla to právě ona, kdo tě unesl na Midgard."

"Ano, a tím mi nejspíš zachránila život," odvětila klidně Sigyn. "A několikrát mi významně pomohla, ale zmizela ještě předtím, než vypukl Ragnarok a od té doby se po ní slehla zem. Potřebuji její služby, velmi nutně. Vzhledem k tomu, že můj strýc Frey zemřel, není tady žádný zkušený čaroděj, od kterého bych mohla čerpat rady."

"A co Loki? On je přece velmi nadaný, co se týče kouzel..."

"To ano," ušklíbla se Sigyn, "ale... nemusí vědět všechno. Mám něco v plánu, ale nejsem si tak úplně jistá, jak to vlastně provést, takže potřebuji Einar, aby mi s tím pomohla. Ale Loki ji nesnáší, takže to celé musí proběhnout v naprostém utajení."

"Rozumím," odpověděla Zenia, kterou dost potěšilo, že je Sigyn schopna před Lokim něco skrývat a dokonce mu i lhát. Rozloučila se s hlubokou poklonou a rychle se vzdálila, plna vzrušení z nadcházejícího dobrodružství. Plánovala najít Einar a přivést ji sem, ale nejdřív... si s ní chtěla promluvit. Osamotě a beze svědků. A dát konečně průchod tomu vzteku, který kdysi dávno pocítila její matka, když zjistila, že jediný potomek Bohyně Freye zmizel z Asgardu a zodpovědnost za to spadla na její ramena, jelikož v té době Valkýrám vládla.

****

Yorvik

Do nevlídného hostince postaveného ze starých dřevěných klád vstoupilo pět vysokých, urostlých osob, zahalených v tmavých pláštích. Sedly si beze slova k nejbližšímu stolu a složily si kapuce z hlavy. Místním štamgastům se tak naskytl výjimečný pohled na pravé Valkýry.

Nijak se netajily tím, kdo jsou. Položily své lesklé a zdobné zbraně na ošarpané dřevo stolu a klidně se rozhlížely kolem sebe. Po obličeji jedné z nich proběhl úškrn, protože všichni na ně koukali jako na zjevení z jiného světa. Lišily se od místních obyvatel svým vzhledm, postojem, oblečením i stylem života.

Valkýry měly vysoké a svalnaté, téměř mužské postavy a dlouhé vlasy, které si během celého života nikdy nezkracovaly, obvykle seply kovovými sponami. Na tvářích a ramenou měly různá tetování, které označovaly jejich schopnosti a hodnost. Pod režnými plášti schovávaly umně vytepaná brnění, chránící hruď a ramena.

"Smím vám něco nabídnout, milé dámy?" Přišoural se k nim starý hospodský, kterému málem vypadly oči při pohledu do hlubokého výstřihu jedné z Valkýr.

"Přines nám to nejlepší víno," odvětila Zenia, "a pozor na oči, abys o ně nepřišel..."

Stařec rychle sklopil zrak a odběhl splnit její příkaz. Rozhodně neměl v úmyslu dostat se s nimi do potyčky, v celém Yorviku nebyl nikdo, kdo by se chtěl Valkýrám postavit. Byly známé tím, že jsou skvěle vycvičené a poněkud nemilosrdné. A dokázaly se chránit i před většinou kouzel.

Když před Zeniou a jejími společnicemi přistálo několik žejdlíků vína, jedna z nich ho opatrně ochutnala a pak kývla hlavou. Zenia hodila na stůl pár kulatých, zlatých mincí a hospodský je dychtivě shrábl.

"Můžu vám ještě s něčím pomoct?" Zeptal se uctivě a pokorně čekal.

"Ano," řekla Zenia uvolněně, "hledáme schopnou porodní bábu s kouzelnickými schopnostmi pro Bohyni Sigyn. Nevíš o někom?"

V hospodě najednou zavládlo hrobové ticho. Zenia sice měla příkaz postupovat nejdřív nenápadně, až potom se nechat poznat, ale rozhodla se se to udělat jinak. Nechtěla ztrácet čas, potřebovala vědět okamžitě, zda je Einar tady, nebo ne. Měla podezření, že se schovává na Midgardu, ale nebyla si tím tak úplně jistá.

"Bohužel, nemůžu sloužit," odpověděl opatrně hostinský. "Tady nikdo takový není. V našem kraji žijí pouze obyčejní lidé, nejsou zde žádní Bohové, vojáci ani čarodějové."

"Dobře," odtušila Zenia klidně. "Ale kdyby se někdo takový nakonec našel, pošli ho za mnou. Odjíždíme až ráno. Tábor si rozložíme na severním konci Yorviku."

Hostinský mlčky přikývl a odešel. 

Valkýry pohodlně hodovaly, jedly a pily a po pár hodinách se zvedly a odešly. Sledovalo je několik párů očí, ve kterých se zračil strach i podezření.

Po půlnoci se zvedli i ostatní hosté a starý hospodský pečlivě zavřel vrata a zajistil je mohutnou závorou. Pozavíral okenice a sedl si ke stolu. Jeho podoba se začala pozvolna měnit, až nakonec tu místo starého kmete seděla ošklivá, vrásčitá žena.

V ruce držela holbu vína a když si ji přiblížila ke rtům, uviděla svou podobu na hladině červené tekutiny. 

"Můj čas přichází," zašeptala spokojeně a vypila lahodné víno jedním douškem.

****

Zenia pozorovala hvězdy a planety na tmavé obloze a opatrně se rozhlížela. Její společnice již tvrdě spaly ve stanech, které si předtím rozložily a ona sama držela stráž. Chvíli se dívala do ohně, který hořel uprostřed tábora a v duchu si znova projížděla svůj plán.

Musela to udělat úplně sama. Dlužila to své matce, která přišla o vládu nad Valkýrami ve chvíli, kdy Einar ukradla právě narozenou Sigyn. 

Zenia sice byla tehdy pouze malá holka, ale velmi dobře si pamatovala, co se tehdy stalo. Její matka ztrátou Sigyn utrpěla takovou potupu, že ji Valkýry jednomyslně sesadily z trůnu a místo ní stanovily královnou její největší rivalku - lstivou a zákeřnou Hildr. To pro Zeniu samotnou znamenalo degradaci a také ztrátu práva na zdědění trůnu. Matka postupně chřadla a přicházela o rozum a nakonec zemřela opuštěná a znevažovaná v poměrně mladém věku.

Od té doby Zenia tvrdě cvičila a učila se novým bojovým trikům a po nocích tajně studovala magii, kterou Valkýry normálně neprovozovaly, věnovaly se poze boji samotnému. Ale ona se chtěla stát královnou a získat svou moc a slávu zpátky, za každou cenu.

Několik let žila mezi Valkýrami jako odstrkované, nechtěné a nemilované mládě. Její srdce zatvrdlo a jediné emoce, které dokázala v sobě vyvolat, byly pouze nenávist, zlost a touha po pomstě. A když dosáhla věku sedmnácti let, kdy si Valkýry vybíraly mezi nejlepšími muži ty, od kterých chtěly být oplodněné, místo porodu dítěte si vybrala jinou cestu. Netoužila se stát matkou a dát Valkýrám nové členky kmene, jediné, po čem prahla, bylo očištění jména její matky a získání trůnu.

Pamatovala si na tu krvavou noc, jako by to bylo včera...